Kurt Vonnegut se narodil v Indianapolisu 11. 11. 1922 (americký Den veteránů) do čtvrté generace německých přistěhovalců. V letech 1941 až 1942 studoval biochemii na Cornellově univerzitě. Vonnegut v té době nastoupil do armády, která ho poté poslala studovat strojní inženýrství na Carnegieho technický institut a na univerzitu v Tennessee. 14. května 1944, na Den matek, spáchala jeho matka Edith S. (Lieber) Vonnegutová sebevraždu.
Zdroj obr.: Wikipédia
Vonnegutovy zážitky z války, kterou prožil nejprve jako voják a poté jako válečný zajatec, měly zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu. V zimě roku 1944 se během ofenzívy v Ardenách jako desátník 106. pěší divize ocitnul odříznut od zbytku jednotky, až ho 14. prosince, po několikadenním bloudění za nepřátelskou linií, zajaly jednotky Wehrmachtu a převezly do Drážďan, kde se stal svědkem ničivého bombardování města. Vonnegut byl jedním ze sedmi amerických válečných zajatců, kteří bombardování přežili v podzemním krytu místních jatek. Jatka za války sloužila jako zajatecký tábor. Administrativní budova tohoto tábora měla adresu Schlachthof Fünf (Jatka č. 5), tento název pak vězni používali pro celý tábor.
Zdroj obr.: Kosmas
„Naprostá destrukce,“ vzpomínal Vonnegut, „nesmírné krveprolití.“ Od Němců dostal za úkol nosit těla do masových hrobů. „K pohřbení tam ale bylo až příliš mnoho těl. Nacisti tam proto namísto toho poslali jednotky s plamenomety. Ostatky všech těch civilistů byly spáleny na popel.“ Tato zkušenost tvoří jádro jedné z jeho nejznámějších knih, Jatek č. 5, a je námětem nejméně šesti dalších.
Vonneguta osvobodily jednotky Rudé armády v květnu 1945. Po návratu do Ameriky byl vyznamenán Purpurovým srdcem za, jak sám řekl, „směšně zanedbatelné zranění“. V Časotřesení později napsal, že dostal řád za omrzliny.
Po válce Vonnegut studoval antropologii na univerzitě v Chicagu. Pracoval také jako policejní zpravodaj pro City News Bureau of Chicago. V Tabatěrce z Bagomba Vonnegut píše, že univerzita odmítla jeho diplomovou práci o nezbytnosti výzkumu podobností mezi kubistickými malíři a vůdci indiánských povstání z 19. století, protože by to prý bylo „neprofesionální“.
Jatka č. 5 byla zfilmována v r. 1972. Trailer je k dispozici on-line. Obr. zdroj: Filmtoro
Když už se zdálo, že zanechá psaní, nabídla mu Univerzita v Iowě místo učitele praktických dílen pro budoucí spisovatele. V té době se z Kolíbky stal bestseller a Vonnegut tak mohl začít pracovat na Jatkách č. 5, na knize, která je nyní považována za jednu z nejlepších amerických knih 20. století (mj. se objevila na seznamu sta nejlepších knih podle časopisu Time).
Jeho starším bratrem byl fyzik Bernard Vonnegut. Bernard se zabýval atmosférou a objevil, jak uměle vyvolat déšť za pomoci jodidu stříbrného.
Zdroj obr.: Knihy Dobrovský
Po válce se Vonnegut oženil se svou láskou z dětství, Jane Marie Coxovou, v roce 1970 se ale rozešli. Rozvedli se sice až v roce 1979, už od roku 1970 ale Vonnegut žil s fotografkou Jill Krementzovou, která se později stala jeho druhou ženou.
Rozhovor s Kurtem Vonnegutem z r. 1983 v angličtině ke shlédnutí zde.
Obr. zdroj: www.Syfy Wire
Měl sedm dětí, z toho tři vlastní z prvního manželství.
Dvě z jeho dětí vydaly vlastní knihy. Syn Mark napsal Expres do ráje.
Tři ze čtyř adoptovaných dětí jsou jeho vlastní synovci: James, Steven a Kurt Adams. James, Steven a Kurt byli adoptováni v roce 1958, kdy jim během jednoho týdne zemřeli oba rodiče. Jejich otec zahynul v osobním vlaku, který v New Jersey sjel z otevřeného zvedacího mostu a jejich matka, Vonnegutova sestra Alice, zemřela na rakovinu. V Časotřesení Vonnegut píše, že Aliciin manžel zemřel o pouhé dva dny dříve než ona. Její rodina se smrt manžela snažila před Alicí utajit, ona se to ale den před svou vlastní smrtí dozvěděla z novin New York Daily News, které ji přinesl jeden pacient. Její čtvrtý a nejmladší syn Peter Nice začal žít u rodiny svého otce v Alabamě. Čtvrtým adoptovaným dítětem je Lily, kterou adoptovali jako malou v roce 1982 (v současné době působí jako herečka a zpěvačka).
11. listopadu 1999 byl po Vonnegutovi na jeho počest pojmenován asteroid 25399 Vonnegut.
Vonnegut údajně kouřil cigarety značky Pall Mall bez filtru, což označil za „stylový způsob, jak spáchat sebevraždu“.
Vonnegut zemřel 11. dubna 2007 ve věku 84 let, kdy podlehl těžkým následkům poranění mozku, která utrpěl po pádu v bytě na Manhattanu..
Vonnegutova první povídka Zpráva o Barnhousově efektu byla otištěna 11. února 1950 v časopise Collier´s (později se objevila ve sbírce Vítejte v opičárně). První vydanou knihou se stal roku 1952 antiutopický román Mechanické piano (Player Piano), ve kterém je lidská pracovní síla ve velkém nahrazena stroji.
Zdroj textu ( upraveno, zkráceno): https://cs.wikipedia.org/wiki/Kurt_Vonnegut
