Nakladatelství Beta čtenářům darovalo další vydání Kingova románu Lisey a její příběh, který již před 12-cti lety (po svém prvním českém vydání) rozdělil „kingovce“ na dva tábory: jedni Kingovi fanoušci tvrdí, že je kniha (samozřejmě – jak jinak , že? ) opět geniální a ti druzí jsou zděšeni tím, jak se díky „Lisey“ Mistr hororů tentokráte utnul a přísahají, že se tento příběh Panu spisovateli vůbec – ale vůbec – nepovedl …
Název: Lisey a její příběh
Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta
Počet stran: 608
Rok: 2019
Lisey je křestní jméno vdovy po slavném spisovateli Scottu Landonovi. Její příběh začíná dva roky po úmrtí jejího populárního manžela, po jehož boku prožila šťastná léta. S jeho smrtí se vyrovnává velice těžce a stejně tak, jak se probírá manželovou pozůstalostí je nucena se „probrat“ svou vlastní pamětí, kterou si úmyslně zapečetila pod „purpurovou oponu“… Ovšem přijde čas, kdy si bude muset vzpomenout úplně na vše – jednoduše proto, že jinak nepřežije…
Summa summarum
Aktuální vydání 600 set stránkové knihy se mi po vizuální stránce líbí víc než-li původní z roku 2007 (viz obr. vlevo). Brožovaný výtisk knihy možná nevypadá příliš bytelně, ale ten můj se mnou absolvoval cestu do Turecka a zpět, válení se na pláži, pozapomenutý na dece přežil mořský příliv a i úplně neněžné přenášení v kabelce – teď sice příliš reprezentativně nevypadá, ale vazba stále (kupodivu) drží 🙂 ! Takže vše ok …
A jak na mě působí samotný děj Kingovy „Lisey“?
Začátek příběhu začíná „opatrně“ – autor nám chce vysvětlit hloubku zármutku Lisey Landonové a z toho pramenící její pocit nesmiřitelnosti. 
Jednoduše řečeno: vdova ve středních letech se ztrátou milovaného muže, který se díky svému spisovatelskému talentu stane ikonou mnoha lidí, neumí vyrovnat. Mně osobně se líbí způsob, jakým spisovatel poukazuje na fakt, že někdy se se smrtí smířit nelze a že čas při procesu truchlení hraje velice relativní roli – to, co je pro někoho zcela dostatečná doba na to, aby člověk začal „fungovat“, může být pro někoho jiného pouze trapným zlomkem vteřiny… Je pravda, že toto vyprávění se vymyká typickému standardu spisovatelova rukopisu a v podstatě chápu jeho skalní příznivce, kteří „knihu rozčileně odhodili“. Na druhou stranu mě i tento jeho „jiný styl“ psaní zaujal. Sice jsem se těšila na psycho noční můry a děsem propocená pyžama, které se tedy nakonec nedostavily, ale na druhou stranu mi kniha dala dost materiálu k zamyšlení – co vše mohou sdílet lidé, kteří si jsou skutečně blízcí? A pokud můžeme pouhou silou vůle měnit reálný svět kolem sebe, mohlo by být možné i něco tak „extrémního“, co dokáže Scott s Lisey? Existence paralelních světů, jejichž existence se navzájem prolíná je jistě super námět, ale pokud by vám to nestačilo – nebojte, jestli jste u Kinga zvyklí na děs, krev, bolest, utrpení a hrůzu i toho se tu (aspoň trochu) dočkáte. Z děje příběhu nechci moc prozrazovat a tak jen letmo nastíním, že zesnulý Scott Landon má i své vyšinuté fanoušky a díky jednomu z nich si jeho manželka vyzkouší absolutní pocit zoufalství, když jí psychopatický Dooley mučí a zmasakruje jí prs otvírákem na konzervy. Přitom všem Lisey ví, že její jediná naděje na záchranu je vzpomenout si na věci, které nechce vědět a následně cesta do jiné „Scottovy“ reality…
Kniha se mi četla hůř než jiné Kingovy knihy, protože jsem od ní čekala „typického Kinga“ a ona je přitom tak … tak …. jiná 🙂 . Ne horší, ale jiná. Nicméně příběh se mi líbil a i když rozumím lidem, kteří knihu zatracují, já bych si ji klidně přečetla znovu.
Moje hodnocení (jako ve škole): 1-
V procentech: 80%
Děkuji nakladatelství Beta za krvavou dardu a právě získanou averzi k otvírákům na konzervy 😉 … a samozřejmě i za recenzní výtisk kultovní knihy 
.
