Román MILOVAL JSEM INGRID BERGMANOVOU je dojemným, emotivním příběhem slavné herečky a válečného fotografa. Jejich milostná aféra jim navždy změnila život. Vydejte se do poválečné Paříže a poznejte hvězdnou celebritu Ingrid Bergmanovou, která před vámi odhalí svou pravou tvář.
Název: Miloval jsem Ingrid Bergmanovou
Autor: Chris Greenhalgh
Nakladatelství: Grada – Metafora
Rok vydání: 2020
Počet stran: 272
Robert Capa je válečný fotograf, kterého živí obrázky z první linie 2. světové války. Původem je Maďar, ale nyní těsně po skončení války žije v Paříži. Nebezpečné fotografování je smyslem jeho života, a pokud není zrovna vyslán zdokumentovat další válečné momentky, svůj čas zabíjí pitím a hazardem. Jeho gamblerství i nálepka opilce je jen zástěrkou, jak přežít všechny hrozné vzpomínky na peklo a zbytečnou smrt. Ingrid Bergmanová je slavná americká herečka se švédskými kořeny, kterou si vzal pod svá křídla režisér Hitchcock a udělal z ní hvězdu filmového plátna. Ingrid je vdaná za zubaře Pettera Lindströma, s kterým má malou dceru Piu a před sebou věk třiceti let. Jejím nynějším působištěm je Paříž, kam se vydala podpořit vojáky. Jejich seznámení je rychlé, ale intenzivní. Od první chvíle mezi nimi přeskočí jiskra, jenž pomalu nabývá na síle, která se pere s jejich komplikovanými charaktery. To, co na začátku vypadá jako nevázaný flirt, se rychle mění ve vzrušující posedlost a ani návrat do Ameriky je nezachrání od intenzivního propojení jejich duší i těl. Jejich osudy už budou navždy spojeny…
>>>>>>>>>><<<<<<<<<<
Nakladatelství Metafora už dlouho oblažuje naše čtenářská srdce biografickými romány. Její nejnovější počin se jmenuje Miloval jsem Ingrid Bergmanovou a přináší nám zajímavý a nevšední pohled na tuto hereckou celebritu. Poznáte ji tak, jak vám ji média nikdy nepředstavila. Jako éterickou ženu sužovanou pochybnostmi i vášnivou milenku.
Celá kniha je napsána ve dvou liniích. V každé kapitole se tyto linie střídají a každá z nich je napsána jinou formou. Capova část ich-formou a linie Ingrid je vyprávěna er-formou. Ze začátku mi tato nevšední forma dávala trochu zabrat, ale později, jak rozmanitý děj plyne, přestanete si těchto rozdílů všímat a celý příběh už vnímáte jako ucelené, jednolité vyprávění. Sporadicky je pak příběh proložen vzpomínkami fotografa Capy, které ho vrací do minulosti a představují vám obrazy válečných hrůz, jenž viděl skrz čočku svého fotoaparátu.
Autorovi se dokonale podařilo vystihnout komplikované charaktery obou hlavních protagonistů. Capův osobní boj s démony války, které ho provází na každém kroku a jehož jediným lékem na tyto běsy jsou pití a adrenalinový hazard.
„Pijeme, abychom zapomněli. Pijeme, protože když se nameteme, nepřepadají nás noční můry.“
Ingrid je rozpolcená bytost, zmítaná nespokojeností vlastního života. Sláva, kterou vždy chtěla, je nyní pro ni přítěží a ráda by ji vyměnila za všední život „obyčejného“ člověka. S Capem přichází i pochybnosti o jejím manželství s Petterem a myšlenka rozvodu ji nahlodává každý den. Oba dva jsou ve vleku svých posedlostí, ale jednu mají společnou – vášeň, která je k sobě tak fatalisticky přitahuje.
„Ingrid má v sobě to zvláštní kouzlo, které se nemusí nijak zdůrazňovat, a přesto je pořád viditelné. Je obdařená krásou, kterou nemůže nijak zastřít a jejíž vliv na okolí nemůže nijak zmenšit. Září zevnitř, šíří kolem sebe světlo, oslepuje nás. Proklouzne kruhem novinářů, kteří ji obklopují a v tu chvíli se instinktivně rozestoupí. Jako by měla kolem sebe magnety, které k ní některé lidi přitahují a jiné zase od ní odpuzují.“
Jestli některá časová údobí byla romantice a lásce pozitivně nakloněna, pak to byla právě 40. léta a autor přesně vystihl celou dobovou atmosféru poválečné Paříže i s jeho romantickou náladou dohnat ztracené příležitosti.
Stojí tam s deštěm smáčenou tváří a v očekávání. „Ne aby ses do mě zamiloval, Capo.“
Mluví lehkým tónem a oba si tu chvíli užíváme.
„A ty si myslíš, že mám na výběr?“
To, co by v jiné knize vyznívalo jako stále dokola omílaná klišé, vás v tomto románu naprosto odzbrojí a ohromí vás tak síla autorova slova i přesné vystižení všech rozvětvených popisů do prostého zkonstatování.
Zeptám se jí: „Už jsi někdy zachránila někomu život?“
Zavrtí hlavou. Sklopí řasy a zamračí se.
„Tak zachraň můj.“
Ačkoli je celý příběh vyprávěn s vážností i naléhavostí dvou zamilovaných duší, autor se nebál sáhnout i do lehce humorného „šuplíku“ a občas vás tak překvapí svým přesně zaměřeným, ale nenásilným smyslem pro humor a dodá tak románu osvěžující odlehčení.
S Ingrid je větší legrace než s většinou žen.
„Co vlastně od života chceš?“
„Totéž co všechny ženy.“
„A to je co?“
Chvilku uvažuje. „Dokonalé červené boty.“
Alfred Hitchcock zdramatizoval vztah mezi Robertem Capou a Ingrid Bergmanovou ve svém filmu Okno do dvora, který měl premiéru v roce 1954 a autor tohoto románu Chris Greenhalgh prodal práva na knihu Miloval jsem Ingrid Bergmanovou Hollywoodu.
Celý román zobrazuje ojedinělou lásku dvou osobitých postav bez zbytečného patosu. Poklidné vyprávění nemá žádné velké akce ani vykonstruované zápletky a přesto vás dokáže vtáhnout do svého děje. Pokud máte rádi velké příběhy, které píše sám život a jenž vás dojmou svou emotivností, pak si rozhodně nenechte ujít biografický román Miloval jsem Ingrid Bergmanovou.
Hodnocení: 85 %
Děkuji nakladatelství Grada – Metafora, že mně svou knižní novinkou Miloval jsem Ingrid Bergmanovou přiblížila tuto hereckou hvězdu z trochu jiné strany. Děkuji i za recenzní výtisk.
Autor: Veronika Es.
