Sympaťák Steve Carella z 87. revíru nikdy nezestárne a díky mistrovskému zvládnutí kriminálních zápletek panem spisovatelem Ed McBainem ani zločiny, které řeší. Pokud máte rádi klasické detektivky, poctivě vystavěné na logice a detektivní práci, Carellu a jeho kolegy si určitě zamilujete a budete se k nim rádi vracet stejně jako já 🙂 !
Název: Prachy
Autor: Ed McBain
Nakladatelství: Baronet
Rok: 2020
Počet stran: 192
Je horký srpnový den a polovina detektivů z 87. okrsku má dovolenou. Detektivové – Carella a Hawes – kteří jsou ve službě , „podědí“ po Andy Parkerovi zdánlivě banální požár skladiště – ale Carella a Hawes nepovažují žádný případ za banální. Když se navíc začnou vynořovat mrtvoly, nejde již jen o obyčejné žhářství a stopy vedou k developerskému projektu s vazbami na podsvětí.
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Ed McBain alias Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino (∗15. října 1926 – †6. července 2005) byl americký spisovatel a scenárista.
Svá díla psal pod řadou pseudonymů. „Serióznější“ výtvory zpravidla pod jménem Evan Hunter, které později přijal za vlastní. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle) z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci (The Birds). Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako stvořitel kriminálního cyklu 87. revír, v jehož více než pěti desítkách detektivních románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthewem Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů (např. Columbo). (Foto zdroj, Text zdroj: Wikipedia).
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Summa summarum
Klasik amerických detektivních románů osmdesátých let Ed McBain své čtenáře neomrzí, naopak je pravděpodobné, že se řady jeho fanoušků budou ještě dlouho rozšiřovat díky jeho skvěle vymyšleným zločinům, sympatickým a svérázným hrdinům, zajímavým kulisám, kde se postavy pohybují, vtipným replikám a komentářům. Mezi stálice oblíbených románů patří i „detektivka“ Prachy, který poprvé vyšel v roce 1974 a je napsaný tak geniálně, že i dnes se čte „jedním dechem“.
Celý kolotoč policejního vyšetřování roztočí majitel skladiště s hračkami, kterému žhář vypálil sklad dřevěných zvířátek, a jemuž jde nyní o „prachy“ z pojistného plnění. Případ se začne komplikovat, když se objeví první mrtvola. Hlídač ze skladiště ovšem nebude posledním zavražděným a pozornost detektivů se začne upírat na „bohulibou“ společnost, která chce zvelebovat chudinské ghetto… .
… „Steve?“
„Kdo je zase tohle?“
„To jsem já, Cotton.“
„Co chceš Cottone?“
„Nevolal ti právě Ollie Weeks?“
„Jo, Ollie Weeks mi právě volal, A teď mi právě voláš ty. Proč se vy dva nevezmete a nepřestanete mě obtěžovat uprostřed noci? Já se tady snažím spát. Snažím se spát, snažím se …“
„Steve“?
„Co?“
„Chceš jít s ním?“
„Ne, nechci jít s ním.“
„Myslím, že bysme s ním měli jít,“ zamyslel se Hawes.
„Jestli ho máš tak rád, tak s ním běž.“
„Vůbec ho nemám rád, ale myslím, že má pravdu“, řekl Hawes. …
Steve Carella mě opět nenásilně vtáhl do knižního světa plného vrahů, žhářů, podvodníků, spekulantů, prostitutek, pasáků, ale i správných kolegů a Carellovic soudržné rodiny, které kraluje Stevova hluchoněmá, krásná manželka Teddy. Na McBainovi se mi mj. líbí, že každá – byť „vedlejší“ – postava příběhu zaujme a nechá čtenáře nahlédnout do svého života. Přesně v tom množství, aby čtenář pochopil PROČ pomohl/nepomohl gangsterovi, žije/nežije v ghettu apod. Navíc McBain je mistr příjemných popisů: postavy dostanete „namalované“ v takové míře, abyste je „viděli“, ale popis vás nestihl začít nudit přílišnými detaily. Kniha je navíc zajímavou sondou do sociální struktury USA 80. let ( a věřím, že dost věcí popisovaných autorem je nadčasových… ). Přecitlivělému, politicky uvědomělému čtenáři se budou kroutit palce u nohou ze všech těch „negrů“ , „černejch“, „barevnejch“, je jasné, že dnes by McBain tvrdě narazil na cenzuru…. 🙂 Ale já osobně jsem ráda, že kniha je přesně taková, jaká je: Napínavá detektivka bez pozlátek, kde na všechno policisté musí sami přijít vlastní „hlavou a instinktem“, od padouchů klidně dostanou „nakládačku“ jen proto, aby zjistili, že jde zase o Prachy…. 🙂
Hodnocení: 100%
Za parádní klasiku z dílny Eda McBaina v novém kabátku děkuji nakladatelství Baronet. A zároveň i za recenzní výtisk.
