Kniha MISE HYGGE vás zavede na cestu, na které poznáte tajemství absolutního štěstí. Příběh v sobě ukrývá terapii cukrem, takže doporučuji před samotným čtením předzásobit se energetickou bombou, třeba skořicovou rolkou ;-).
Název: Mise Hygge
Autor: Caroline Franc
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2019
Počet stran: 208
Chloé Savignyová je válečná zpravodajka pařížských novin a její životní náplní se stalo cestování do ohrožených válečných zón a sbírání materiálů pro svůj další článek. Nezáleží ji na tom, jak působí na své okolí, že jako spolupracovnici ji nikdo nechce pro její prudkou, nepříjemnou povahu. Jeden z mála jí blízkých lidí – šéfredaktor Alexandre má o ní oprávněné obavy a pošle ji „srovnat se“ do Dánska. Do země, která patří mezi nejšťastnější národy na světě. A nejvhodnějším místem pro její pobyt se tak jeví malá pobřežní vesnička Gilleleje, která byla vyhodnocena jako nejšťastnější místo.
Chloé má sepsat článek o stylu Hygge a protože má sbírat veškeré informace inkognito, přijme práci servírky v místní restauraci. Pronajme si pokoj v penzionu, který vlastní starší majitelka Brigit (jenž peče nejlepší skořicové rolky široko daleko) a pomalu se seznamuje se všemi obyvateli vesničky. Je odhodlaná napsat kriticky ironický článek o všech voňavých svíčkách, ozdobných dečkách, svítících girlandách a ostatních „serepetičkách“, které dotvářejí styl Hygge. Místo toho, ale všechny ty drobnůstky mění pomalu ji samotnou a zdárně k tomu přispívají i ostatní obyvatelé – přešťastná Inge, laskavá Brigit, mrzoutský Jörgen i okouzlující Lars.
„Vyber si. Buď Dánsko, štěstí a hygge – to slovo řekl s dánskou výslovností – nebo vyhazov.“
Chloé na šéfa nevěřícně zírala. To je nějaká bouda, jinak to není možné. Poslat ji na tak dlouhou dobu pozorovat nějaké šťastné idioty, jak zapalují svíčky a balí se do zvířecích kůží? To mohou být jen dvě věci: buď blafuje, nebo se o něho pokouší mozková mrtvice.
Milý román s jednoduchým dějem, který dá plně vyniknout slavnému dánskému stylu HYGGE. Pokud se ale obáváte náporu sluníčkových polštářků a jiných rozjasněných nezbytností pro váš život, buďte v klidu. Styl Hygge je zde naordinován velmi přijatelnou formou a působí opravdu příjemně.
Do hlavního čtenářského popředí se dostává příběh Chloé, který budete vnímat jako sympatické vyprávění s neodolatelným sladkým posypem humoru, jenž je nezbytnou součástí románu. A právě díky humoru vděčí celá kniha faktu, že se z ní nestal rozněžnělý, ucajdaný příběh, i když je chvílemi velmi dojemný. I v těch nejtěžších momentech najde autorka vždy jednoduchý vtípek, kterým celý „doják“ nabourá.
Ačkoli je to román o pár postavách, všechny se vám dostanou pod kůži a okamžitě si je oblíbíte. Sympatická Chloé, která se vám pomalu mění před očima má svou ojedinělou „úchylku“ – někdy zkrátka přemýšlí nahlas a její vyslovené myšlenky, které mají zůstat jenom u ní v hlavě, přivodí nejednu trapnou, ale úsměvnou situaci. A majitelka penzionu Brigid je vážně skvělá. Její kostrbatá francouzština je milá a zábavná zároveň:
„Ach, zlato, máš se dobře? Dáš si se mnou před spaním bylinkový čaj? Jak to říkáte, dáme si čuropudný čaj?“
„Myslím, že močopudný, Birgit. Někdy mi musíte vyprávět, jak jste se naučila francouzsky…“
Ta mě prostě bavila a také je zatím vidět skvělá práce překladatelky Jitky Řihánkové.
Pro mě nejvýstižnější vysvětlení pojmu Hygge krásně popsala autorka v této knize:
„Pro mě je hygge víc než jen pálení svíček,“ začala Inge, která vypadala, že neposlouchala nic z toho, co Lars právě říkal. „Je to filozofie. Moje babička se hodně podobala Birgit. A zdůrazňovala, že každá sebemenší chvilka štěstí se musí oslavit. Vždycky říkala: ,ŽIJ DNES TAK, JAKO BY ZÍTRA MĚLA DOJÍT KÁVA‘.“
Milý příběh, který si na nic nehraje, mně zpříjemnil jedno odpoledne, a i když mi chvílemi utíkaly myšlenky ke starostem všedního dne (netuším, čím to bylo, možná jenom mým rozpoložením), přesto ve mně zůstal veskrze pozitivní dojem. Navíc konec knihy mě naprosto chytil a na zbloudilé myšlenky už nezbylo místo.
A pozor, novým skandinávským výrazem pro spokojený život je nyní slovo „pyt.“ Kdyby to byl Brad Pitt, tak to plně chápu :-))).
Hodnocení: 89 %
Za opravdu velmi příjemně strávené odpoledne s polevou jedinečného humoru a také za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, které mi udělalo velmi dobře na duši i na bránici ;-).
