Recenze

Mořská panna

Mořská panna americké spisovatelky Christiny Henryové je kniha, která možná začíná trochu jako pohádka, ale autorka svou hlavní hrdinku, mořskou pannu Amelii, rozhodně nešetří: nechá ji čelit lidské smrtelnosti, chamtivosti, zlobě, ale i lásce.

Název: Mořská panna

Autor: Christina Henryová

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2019

Počet stran: 264

 

Amelie – mořská panna – toužila poznat svět lidí, pochopit jejich duše a srdce, proto se rozhodla, že půjde žít na souš. Oproti tomu P. T. Barnum byl muž, jenž chtěl pouze jediné: vydělat jmění na podivuhodných a neuvěřitelných tvorech, kteří fascinovali tehdejší společnost. A taková mořská panna by byla jistě víc než fascinující!

Když se Amelie setká s P. T. Barnumem, souhlasí, že se stane hlavní hvězdou Barnumových show. Rozhodne se, že prozradí svou identitu a dá lidem, co chtějí. Zároveň si naivně myslí, že z „muzea“ bude moci odejít, kdykoli bude chtít. Ovšem Barnum se zisků, z vystavování mořské panny ve své revue, rozhodně  jen tak nevzdá…

(Foto: Autorka Christina Henry, zdroj: Databazeknih.cz)

Summa summarum

Nakladatelství Jota se na trh vydalo s další knihou, která rozhodně zaujme vyvedeným přebalem. Stejný obrázek mořské panny s lasturou v ruce z obalu najdeme i na pevných deskách knihy. Šitá vazba je zárukou toho, že výtisk „přežije“ nějaké to přenášení v kabelce – celá kniha je velmi zdařilá. Samotný obsah je v knize rozdělený do třech částí: „Rybář a mořská panna“, „Muzeum“ a „Turné“.

V první části příběhu se dozvíme, jak se mořská panna dostala do světa lidí: rybář Jack ji chytil do své sítě a následně ji pustil na svobodu, ale Amelie se (snad ze zvědavosti či vděčnosti) rozhodla muže vyhledat. Zamilují se do sebe a Jack po boku mořské panny prožije spokojený život. Ovšem Amelie nestárne a s Jackovou smrtelností a následně jeho ztrátou se nedokáže vyrovnat. Ještě deset let po jeho zmizení vysedává na pláži a doufá v jeho návrat. Řeči o nestárnoucí mořské panně se dostanou k P. T. Barmunovi, který hledá „monstra“ do svého Amerického muzea kuriozit. Takže nelení a na cestu za mořskou pannou vyšle svého společníka v podnikání Leviho Lymana. Zajímavou informací pro mě bylo zjištění, že P.T. Barnum je reálná postava z historie Spojených států, viz níže.

Phineas Taylor Barnum, také známý jako P. T. Barnum

(5. července 1810 Connecticut, USA – 7. dubna 1891 Connecticut, USA) byl americký podnikatel a zakladatel cirkusu „Ringling Bros. and Barnum & Bailey“.

Barnum byl spisovatelem, vydavatelem, filantropem a dokonce politikem. Jednoho dne prohlásil: „Jsem showman svým povoláním … a peníze mě nedělají o nic lepším.“

Byl označován jako „Princ humbuků“, neviděl nic špatného na bavičích nebo prodejcích využívajících švindl (neboli humbuk, jak to nazýval) v propagačních materiálech, pokud kupující za své peníze získal odpovídající hodnotu. Nicméně opovrhoval těmi, kteří peníze vydělávali prostřednictvím podvodu a klamali zákazníka, zejména ve své době populární spiritualisté. U soudu svědčil proti známému podvodníkovi a fotografovi duchů Williamu Mumlerovi. Barnum si najal Abrahama Bogarduse, aby si nechal zhotovit fotografii Barnuma s duchem Abrahama Lincolna. Tento snímek byl pak u soudu hlavním důkazem, jak je snadné vyfotografovat ducha, a že Mumley je podvodník.

Foto nahoře, text zdroj: Wikipedia

Foto dole zdroj: Wikipedia

Celý příběh se odvíjí klidně a autorka si dává záležet zejména na vykreslení charakterových rysů hlavních postav a na tom, aby čtenář stihl sledovat sled jejich myšlenek a pohnutek. Amelie je představena jako tvrdohlavá mořská panna/dívka, která věří v dobro a v lásku. Zdá se být malinko naivní, ale rozhodně není hloupá. Některé její postřehy týkající se našeho lidského světa a morálky určitě stojí za přemýšlení. Oproti tomu je v dokonalém kontrastu postava P. T. Barnuma, který je románu krásně zápornou postavou – hamižník, který se neštítí využít a zneužít kohokoli, z koho může mít zisk. Kniha se čte snadno a i když děj je více – méně předvídatelný, příběh nenudí a myslím, že čtenáře neurazí…

Na knize se mi líbila zejména originální zápletka, která posloužila jako kostra k vykreslení stěžejní myšlenky, která se v románech vyskytuje poměrně často: pravou lidskou povahu poznáme jedině tehdy, pokud charakter vystavíme dilematu v podobě pokušení materiálního zisku a soucitnému konání v prospěch druhého.

Moje hodnocení (jako ve škole): 1 –

V procentech: 81%

Za blízké setkání s mořskou pannou děkuji nakladatelství Jota. A také za recenzní výtisk.

 

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *