Historický román NAKLADATELKA Z PAŘÍŽE je nabitý atmosférou dvacátých let minulého století, a pokud se rádi necháte vtáhnout do bohémského prostředí umělců a toužíte nahlédnout pod ruce knihovníkům a nakladatelům tehdejší doby, nenechte si tento zajímavý příběh ujít.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Grada za účelem recenze.
Název: Nakladatelka Z Paříže
Autor: Tabea Koenig
Překlad: Miloslava Hnízdilová
Nakladatelství: Grada – Metafora
Rok vydání: 2024
Počet stran: 296
Londýn: Mladá Lizzie se konečně odhodlá opustit svého manžela a odejít z manželství bez lásky. Píše se však rok 1921 a její čin vede nejen k vyloučení ze „slušné“ společnosti“, ale i k přerušení vztahů s vlastní matkou, která se své rebelující dcery okamžitě zříká. Lizzie odjíždí se svým bývalým domácím učitelem, profesorem Moorem, do Paříže a snaží se vybudovat si nový život. Brzy si v rámci zdejší bouřlivé literární scény nalézá přátele, především z okruhu návštěvníků knihkupectví Shakespeare and Company – osobnosti, které Lizzie fascinují svou otevřeností, odvahou milovat toho, koho chtějí, a zejména svým nadáním. A zatímco Lizzie pro majitelku knihkupectví Sylvii Beachovou pracuje na přepisu kontroverzního románu Jamese Joyce, začne její sen o nezávislosti nabývat nových obrysů…
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Nakladatelka z Paříže je příběhem o ženské odvaze jít si za svými sny a neohlížet se na společenské konvence či dobou sešněrované prostředí. Autorka svoji hrdinku nechala zakusit téměř všechno co dvacátá léta 20. století nabízela a i když některé události byly bolestné a na hraně snesitelnosti, touha po naplnění snů se pro hlavní postavu Lizzie stala hnacím motorem.
Příběh vyprávěný er-formou jde po celou dobu ve stopách hlavní hrdinky Lizzie. Ta se útěkem od manžela konečně osvobodila jak fyzicky tak psychicky a svůj další osud spojila s Paříží. Snaží se zde najít nejen samu sebe, ale i splnit si své sny i touhy a konečně žít život takový, jaký si vždycky představovala. Ve společnosti umělců i milovníků knih nachází své štěstí i lásky a to i přes osobní střípky bolesti a vyloučení ze „slušné“ společnosti.
„Ty i já, obě máme své cíle. Jen na těch záleží.“
Tato věta zněla Lizzie v uších i později, když se vracela zpátky domů. Amélie měla pravdu. Když člověk skutečně celým srdcem něco chce, cenu za to zaplatí bez zdráhání a obav.
Jenže kam až zajdou, aby naplnily své sny? Nepřijde někdy okamžik, kdy to bude na úkor jejich lásky?
Autorka má svoje vlastní tempo, které není nijak závratné, ale dokonale se hodí k prostředí, do kterého je vyprávění umístěno. Pozvolna a s citem pro detail rozprostírá kolem své postavy uměleckou atmosféru i dobu mezi dvěma světovými válkami a Paříž už jenom dokresluje celkové ladění románu. Pro někoho může být tato forma možná trochu pomalá a možná trochu neslaná, ale každopádně vhodně doplňuje stěžejní zápletku knihy.
Autorka zachytila strasti i slasti meziválečné Paříže i nakladatelského života. Sice nešla nijak do hloubky, ale pro představu čtenáře to bylo plně dostačující. Svojí hrdinku nechala obklopit bohémskou společností, v které se vyskytují taková jména jako Ernest Hemingway či Ezra Pound a také ji vehnala do náruče ženy. Velkým tématem se pak stala otázka ženské emancipace a nezávislosti, která se táhne napříč celým románem a otevírá šokující a skandální náměty.
Román Nakladatelka z Paříže nebyl špatným čtením a ve vybrané bohémské společnosti mi bylo velmi dobře, ale trochu mně tam scházelo více emocí. Pokud máte rádi zajímavé příběhy z minulosti, které se blízce dotýkají emancipace i celkového pojetí společnosti v meziválečných časech, tento román by vám mohl padnout do noty.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 💔 🤍
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Grada.
