Sluncem rozpálená Kalifornie a líné NEKONEČNĚ DLOUHÉ ODPOLEDNE je svědkem zmizení mladé ženy z předměstské honosné čtvrti, kde se to hemží paničkami v bílých rukavičkách a pomocnicemi s černou pletí. Píše se rok 1959 a rasová segregace bují za každým rohem. Detektivní příběh vetknutý přímo do srdce amerického snu přináší nakladatelství Metafora – Grada.
Název: Nekonečně dlouhé odpoledne
Autor: Inga Vesperová
Překlad: Ondřej Frühbauer
Nakladatelství: Metafora – Grada
Rok vydání: 2021
Počet stran: 360
Velmi horké léto roku 1959 je úmorné i v kalifornském Sunnylakes. Pálící slunce protahuje den a právě v tomto nekonečně dlouhém odpoledni zmizí z předměstské čtvrti Joyce Haneyová. Zůstane po ní jenom kaluž krve v kuchyni a dvě malé děti, které plačící objeví jejich pomocnice Ruby. Ruby je černoška a moc dobře ví, že zaplést se s bílými a policií vždy končí vězením nebo rovnou provazem. Manžel Joyce i sousedé jsou zděšeni událostí, která se odehrála v těsné blízkosti a jednou z mála osob, která každému vidí „do talíře“ je právě pomocnice Rubby. Ta by mohla vyprávět o věcech, které se dějí za zdmi domů, o lidech, kteří mistrně skrývají svá tajemství. Případ dostane na starost detektiv Mick Blank a netrvá mu dlouho a v Ruby najde studnici cenných informací. Jenomže nic není zadarmo. Jak vysokou cenu bude muset zaplatit za několik odhalených lží a tajemství?
♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣ ♣
Kniha Nekonečně dlouhé odpoledne je tak trochu jiná detektivka. Vyšetřování záhadného zločinu je situováno do Kalifornie roku 1959, kde stále bují rasová segregace a atmosféra, v které se stane zločin, je prošpikována právě tímto nikdy nekončícím neklidem a obavou.
Detektivka psaná er-formou je poskládána z několika linií, jenž jsou vyprávěny hlavními postavami příběhu. Nejvíce prostoru zabírají Ruby a Mick a doplňuje je Joyce. Na černošské dívce Ruby je postavena osa vyprávění, v které sledujete nejen vyšetřování zmizení Joyce, ale hlavně nasáváte specifickou atmosféru 50. let. Rasová nenávist je prostoupena celým příběhem a čtenář přímo cítí a zblízka se ho dotýká nenávist, opovržení i marný boj proti zaběhnutým konvencím. Rubyina snaha o vymanění z „podřadné“ společenské pozice společně s její silnou vůlí se táhne celým vyprávěním.
„Ne.“ V hrudi se jí vzmáhá jakýsi silný pocit. Nedokáže jej dost dobře popsat, ví jen, že by už nejraději seděla v autobusu, a nestrpí, aby ji Josef zdržoval.
„Josefe,“ vypálí poslední, přesně mířenou ránu, „nepleť se mi do života. Chci pracovat. Chci skutečnou práci. Pořád meleš o okovech černýho lidu – a přitom se mě sám snažíš spoutávat!“
Do protipólu je postavena předměstská čtvrť vznešených paniček, jenž mají problém s dýcháním stejného vzduchu se svými pomocnicemi a v jejichž čele stojí sunnylakeský výbor pro povznesení ženy. Jednou z mála výjimek se pak jeví detektiv Mick, jenž tyto rozdíly nevnímá nebo je spíš nechce vnímat a naráží tak na zeď nepochopení od svých spoluobčanů. Tento svérázný detektiv vnáší do příběhu stopu lidskosti a hlavně odlehčení. Humor, jenž doprovází jeho kapitoly je kořením a vzpruhou pro dramatičtější ráz knihy. Část vyprávění věnovaná Joyce se pak retrospektivně vrací do horkého odpoledne a objasňuje čtenáři všechny události, které předcházeli tajemnému zmizení.
Mick zaúpí. „No dobře, svalovče. Povím ti, co uděláme. Běž říct těm prďolům v kuchyňce, ať se oblečou do civilu, sejdeme se u mého auta.“
„Ale Moggs potřebuje dokončit křížovku, pane. Říká, že to ostří mozek.“
„Aha. Takže, Barnesi, řekněte drahému Moggsovi, že jak nebude do pěti minut u mě v autě, ozbrojený a připravený na akci, tak mu osobně naostřím mozek do špičky tímhle klíčem.“
Ačkoli Joyce a Ruby pocházejí z odlišných vrstev společnosti, přesto mají cosi společného. Feminismus či snahu o lepší postavení žen ve společnosti a respektující toleranci ze strany mužů a hlavně manželů. K tomuto poselství se autorka knihy hrdě hlásí a díky tomu je detektivní rovina příběhu lehce upozaděna. Autorka píše nenáročným stylem, který se oprošťuje od podrobnějších popisů, přesto se jí daří skvěle vystihnout stísněnou atmosféru i náladu odsuzující společnosti. Trochu „přeplácaný“ konec zvyšuje tempo a žene „nekonečně dlouhé odpoledne“ do finále.
Detektivka Nekonečně dlouhé odpoledne tak trochu zapadla mezi ostatními novými tituly a myslím, že je to škoda. Rozhodně má co nabídnout a dokáže zaujmout čtenáře svoji vystavěnou zápletkou i společenským přesahem.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ 💔
Za návštěvu v Americe 50. let děkuji nakladatelství Metafora – Grada, na jejichž stránkách si můžete knihu Nekonečně dlouhé odpoledne pořídit.
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Grada.
