Les. Lidé v něm hledají klid, mír, ticho a často jej považují za posvátné či léčivé místo. Ovšem toto rozhodně neplatí o zrádném, krvežíznivém lese, který obklopuje vesnici Oakvale. Je temný, plný nestvůr… A Adéla do něj musí chodit, vyzbrojena pouze lampou a vírou, že mihotavé světlo svíčky jí ochrání před trolly, škrtícími větvemi a bělovlky. Nebo je to jinak? Pojďme, otevřeme knihu RUDÝ VLK a zjistíme to spolu…
Název: Rudý vlk
Autor: Rachel Vincentová
Nakladatelství: Grada – Cosmopolis
Počet stran: 320
Rok: 2022
Oficiální anotace
Vesnice Oakvale je odjakživa obklopena temnými hvozdy. Mezi stromy neproniká žádné světlo, zato jsou lesy plné smrtelně nebezpečných příšer. Proto se jim také vesničané, a mezi nimi i Adéla, důsledně vyhýbají. V den svých šestnáctých narozenin se však Adéla dozvídá, že patří k rodu, který již po staletí brání vesničany před zkázou. Aby dostála svým povinnostem, musí se vzdát muže, kterého miluje, a s ním i celé své vysněné budoucnosti. Adéla stojí před rozhodnutím, co všechno je ochotna obětovat, aby ochránila svou rodinu a sousedy.
čtenářům napoví, že rudá barva bude v příběhu hrát důležitou roli i proto, že je to barva krve 😉. Kniha je určena „mladým dospělým“, ale vzhledem k tomu, že já i přes svůj věk miluju YA tituly – jsou pro mě výborný relax pro duši, jsem se pro ni rozhodla a upřímně řečeno, byla jsem velmi mile překvapená 
. Čekala jsem „průměrný počin“, ale „pohádka pro teenagery“ mě zaujala natolik, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne. Příběh „vtáhne“ všechny čtenáře – bez ohledu na věk – kteří mají rádi kouzelné lesy plné vlkodlaků a jiných mytologických oblud, které z člověka během okamžiku nenechají nic jiného než ranec krvavých cárů. V YA nesmí chybět zamilovaná linka v příběhu – i toto ( podle mě )paní spisovatelka zvládla na jedničku. Intenzivní platonická láska z hlavní hrdinky a jejího vyvoleného Graingera z písmen téměř sálala a v momentě, kdy se na scéně objeví mladý, pohledný truhlář, kterému Adéla byla jako batole zaslíbená, jiskření nabyde zcela jiné intenzity 😉. Adéla žije jen s maminkou, mladší sestrou Sofií a babičkou, které jako jediná žije na mýtině v lese, kam ještě dopadá denní světlo. Kvůli tomu jsou všechny považovány za čarodějnice a 
vesničané si o nich nemyslí nic dobrého… Tudíž se v knize „řeší“ i to, jak být sám sebou a nesklonit hlavu před davem. I toto „podtéma“ se mi svým nenásilným, a nevtíravým zpracováním v knize líbilo . Kniha mě bavila, doporučuji!!!
nakladatelství Grada – Cosmopolis.
