Co byste dělali, kdyby vám na dveře zaťukal někdo úplně cizí, vystrašený člověk s kufrem, který prý neví, kdo je a co vám vlastně chce. Ovšem tvrdí, že dům, ve kterém žijete, je jeho a dokáže vám, že PODROBNĚ zná váš dům … prý je to jediné místo, na které si vzpomíná – a (samozřejmě) neví, jak je to možné… Přesně toto se stane v románu britského spisovatele J. S. Monroea vydaného nakladatelstvím Grada – Metafora pod názvem Nepamatuji si své jméno.
Název: Nepamatuji si své jméno
Autor: J. S. Monroe
Nakladatelství: Grada – Metafora
Počet stran: 368
Rok vydání: 2019
Pozdě večer někdo zazvoní u Tonyho a Laury a sdělí jim: ,„Já tady bydlím, tohle je můj dům“. 
Mladou ženu stojící na zápraží ani jeden z manželů nezná, nicméně ji pozvou dovnitř, ale oba shodně tvrdí, že dům patří pouze jim. Jenže cizinka se u nich doma překvapivě dobře orientuje.
Tony a Laura jsou velmi ochotní a chtějí jí pomoct, ale zároveň nevědí, co si o ní mají myslet. Dívka, která si sice nevzpomíná na své jméno, dobře vnímá jejich znepokojené pohledy. Jediné, co neznámá ví naprosto jistě, je, že přinejmenším jeden člověk tu všem chladnokrevně lže. (Obr.: Mořský koník, zdroj: Pinterest)
„Bojím se toho, co bych mohla provést, chápeš“ pokračuje ten hlas. „Prosím….všechno to začalo, když jsem zaslechla své jméno v rádiu. Proč po mě najednou pátrají?“ Laura se nedokáže pohnout. „Potřebuju pomoc. Zkoušela jsem všechno, ale nic nepomáhá. Říkám ti, že potřebuju sakra něčí pomoc. Chtějí, abych zabila prvního člověka, kterého uvidím. „
Summa summarum
Kniha je kvalitně vydaná: pevná vazba s přebalem je zárukou, že se vám po druhém zavření a následným třetím otevřením knihy nerozpadne na jednotlivé listy 🙂 … Román je obsáhlejší (368 stran), ale u tohoto příběhu se rozhodně nejedná o uměle prodlužovanou agónií postav a čtenáře. Dovolím si hádat, že román přečtete rychle, protože zápletka je opravdu „mazec“ a já jsem byla moc zvědavá, jak se děj bude vyvíjet dál. Navíc kniha není vůbec předvídatelná – „prostě to nevymyslíš“, musíte knihu dočíst dokonce 🙂 .. Myslím, že jejím rozuzlením budete opravdu překvapeni, jsem si téměř jistá, že lháře, vrahy a podvodníky tentokrát jen tak lehce neodhadnete 🙂 … Autor píše knihu střídavě z pohledu několika hlavních postav: Tonyho – majitele veganského občerstvení a profesionálního fotografa, Neznámé, kterou Tony „pracovně“ pojmenuje Jemma, Tonyho manželky cvičitelky jógy Laury a detektivů, kteří jsou k záhadě cizinky s amnézií povoláni. Dále z pohledu jednoho z obyvatel vesnice Whiltshire, kde se celý nevšední příběh odehrává – Luka. V průběhu čtení zjistíte, že autor snad ani nemohl román jinak koncipovat, protože příběh je natolik propletený, pospojovaný „maličkostmi“, že by při jiném stylu psaní čtenář buď nepochopil pointu nebo ji odhalil příliš brzy. V příběhu rozhodně žádný detail není „náhodný“, navíc nebo bezúčelný – dokonce i mořský koník na přebalu je zcela úmyslně. Dozvíte se, že Tony sbírá fotografie mořských koníků. A až přečtete knihu Nepamatuji si své jméno, už se vám tato záliba rozhodně nebude zdát nevinná a na dlouho si zapamatujete, že část lidského mozku má tvar mořského koníčka a dokonce je po něm pojmenovaná…
Kniha mě velice příjemně překvapila, ač podle názvu by se mohlo zdát, že to bude „tuctovka“. Naopak. Po dlouhé době jsem „padoucha“ neodhalila po prvních deseti stranách a vyústěním knihy jsem byla doopravdy překvapená. Nejenže příběh je originální – nic „provařeného“, navíc je román dokonale dotažený – vše, co autor v knize „naťukne taky dopoví“ a ani nenaleznete do očí bijící nesmysly a nelogismy. Pan spisovatel umí pěkně zatočit nejen s osudy obětí, ale i s osudy padouchů, což je super ♥ .
Hodnocení: 98%
Za děs z amnézie, Alzheimerovy choroby a mořských koníků děkuji nakladatelství Grada 🙂 . A zároveň za recenzní výtisk super originálního thrilleru.
