Kdo by neznal Edwarda Cullena a Bellu Swanovou? Sága Stmívání je opět tady a vrací se na samý začátek jejich osudového setkání, které je tentokrát vyprávěno očima, po krvi lačnícího, Edwarda. Vydejte se znova s románem Půlnoční slunce po stopách nevšední lásky mezi upírem a smrtelnou dívkou.
„Láska vždycky nepřichází ve výhodném balení.“
Název: Půlnoční slunce
Autor: Stephenie Meyerová
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2021
Počet stran: 720
Edwarda Cullena by chtěly všechny holky ze školy. Jeho podmanivý pohled dokáže uchvátit a okouzlit takovým způsobem, že zapomenete dýchat. Ale máte smůlu, tenhle kluk má oči jenom pro nový přírůstek na střední škole ve Forks. Bella Swanová ještě pořádně netuší, že právě potkala svůj život i smrt v jednom. Edward je pro ni nebezpečný, její krev ho přitahuje jako ta nejsladší droga na světě. Do této doby se mu celkem dařilo skrývat před ostatními, že je upír, ale v blízkosti téhle dívky se v něm nebezpečné pudy derou na povrch. Dokáže zvítězit vzájemné citové pouto, které je k sobě tak neodolatelně přitahuje nebo se miska vah převáží k jeho temným, smrtícím instinktům?
ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ ℜ
Stephenie Meyerová se rozhodla vstoupit dvakrát do téže řeky a vrátila se zpět v čase, kdy se Edward s Bellou teprve seznamují. Nebyl to úplně šťastný návrat. To, co fungovalo v prvním díle (Stmívání) – vyprávěném očima Belly, tady stagnuje, postrádá tempo a vlastně nepřináší už nic objevného. Autorka se zasekla na vnitřní rozpolcenosti hlavního hrdiny a s tím si v zásadě vystačila na 720 stranách knihy, což je pro čtenáře tak trochu dějová nuda. Nekonečně dlouhé melodramatické popisy spalující touhy po lidské dívce zahlcují celý příběh a na čtenáře se valí smršť citové bouře. Sporadické probleskování novinek v ději zastoupily části přenesené do rozvětvené upírské rodiny, která nám zůstala v prvním díle skryta, ale na tak obsáhlou knihu je to opravdu málo.
„Měl jsem potíže najít slova, jež by pojmenovala pocity, které mnou projely, ale žádná slova nebyla tak silná, aby je dokázala popsat. Dlouhou chvíli jsem se v nich topil.
Jakmile jsem se vynořil, už jsem nebyl tím mužem, kterým jsem býval. Můj život byla půlnoc, která nikdy nekončila a neměnila se. Pro mě musela být pořád nutně půlnoc. Tak, jak bylo možné, že teď najednou vycházelo slunce, uprostřed mé půlnoci?“
Autorka píše jednoduchým, nenáročným stylem, který na vás nechystá žádné záludnosti. Romantická linka není tolik propracovaná jako z pohledu Belly, což je pochopitelné, přeci jenom se ženy dokáží tak nějak více „patlat“ v jiskřivých, vášnivých momentech 😉 . Každopádně si Půlnoční slunce zachovalo své magické kouzlo z předešlých dílů. Plášť temných, deštivých dnů se nad vámi rozprostře spolu se smrtícím tajemstvím a nebezpečná atmosféra kolem upírů lačnících po krvi vás obklopuje po celou dobu čtení.
Nostalgický návrat do časů nerozhodného tápání kolem ojedinělé lásky mezi Edwardem a Bellou se bude líbit opravdovým kovaným fanouškům Twilight ságy, kteří se rádi nechají znova okouzlit temně vášnivým příběhem a ocení myšlenkové pochody viděné očima krvežíznivého Edwarda.
Hodnocení: ❤ ❤ 🤍 🤍 🤍
Autor: Veronika Es.
Recenze primárně zpracována pro portál https://www.chrudimka.cz/. Tímto děkuji za možnost převzetí.
