Vězněná

Garantuji vám, že po přečtení knihy Pavla Renčína si Šumavu už navždy spojíte i s něčím jiným než s Čertovým jezerem. Dokonalý přebal knihy v „gothic“ vzhledu napoví, že se jedná o pořádně temný příběh plný smrti a hrůzy, ale vsadím se, že i když je obrázek mimořádně povedený, probudí ve vás jen pouhý zlomek strachu, který si následně prožijete při čtení „Vězněné“.

Upozornění pro všechny strašpytle: Ano, budete se bát. Hodně bát! A bohužel si odvahu nedodáte ani racionalizující myšlenkou ve smyslu : “ Chacha! Je to pouhá fikce perverzního pisálka, ale mě nedostane…“ , protože román Pavla Renčína je založen na reálných událostech z dob nedávno minulých.

Název: Vězněná

Autor: Pavel Renčín

Rok vydání: 2015

Nakladatelství: Argo

Počet stran: 236

Z anotace se dozvíme, že:

Středoškolský učitel Martin trpí nočními můrami a podivnými výpadky paměti. Připadá mu, jako by jej stahovala neviditelná bažina, propadá záchvatům zuřivosti – a v posteli se mu zjevuje mrtvá dívka, o níž tuší, že by ji měl znát. Děsí se toho, jakou roli mohl v její smrti sehrát. A možná že se jen ztrácí v hlubině šílenství. Jeho tajemství má kořeny ve čtyřicet let staré minulosti a klíč k němu drží v ruce malá holčička Marie, která jede na prázdniny do šumavských hvozdů. Brána k jejímu hrůznému osudu, jenž je neoddělitelně propojen s osudem Martinovým, je otevřená dokořán a už není cesty zpět…

Na první pohled se vám knížka může zdát útlá, ale nakonec zjistíte, že je tak napínavá, že kdyby snad byla o trochu delší, čtenáři by byli vystaveni zvýšenému riziku náhlé srdeční příhody či mozkové mrtvice z přílišného duševního vypětí… Takže rozsah stránek je přesně tak „akorát“: po dlouhé době se mi do rukou dostala kniha, kde není jediná kapitola navíc, kde autor neopakuje informace a prapodivně nekouskuje děj na pidi-kapitoly, jen aby se jeho dílo ve finále mohlo pyšnit větším počtem stran.

V románu „Vězněná“ vedle sebe sledujeme dva různé osudy postav, kolem kterých se celý příběh točí: vyhořelý středoškolský češtinář Martin Drást  a 12 – cti letá Marie Svobodová. Martin Drást vás ihned v úvodu knihy seznámí se svými nezáviděníhodnými nočními můrami, které by mohly inspirovat i Stephena Kinga. Brzy zjistíte, že nezvedení žáci a čím dál tím hůř zvládaná závislost na alkoholu nejsou to jediné, co mu komplikuje život… Autor tak bravurně zvládá popsat lidský strach, že po chvíli čtení zjistíte, že se potíte strachy stejně jako samotný Drást , co se polomrtvý klepe děsem schovaný pod peřinou. I stejně napjatě posloucháte, cože se to děje v předsíni… Martin Drást je velice plasticky vykreslená románová postava, se kterou je velice jednoduché se ztotožnit. Stejně i postava Máji (Marie) Svobodové jejíž dějová linka se odehrává zhruba o třicet let dříve než učitelova.

Držel ji pod krkem a zašeptal ji do ucha: “ Jsi věc. Moje hračka. Je ti to jasný?! Zopakuj to.“

„Jsem tvoje hračka,“ řekla bezvýrazně.

„Tak na to nezapomínej. Žiješ jen proto, že jsem ti to dovolil.“

I proto se knížka čte velice snadno a v podstatě sama – oba hrdiny chápete, umíte si představit, jak přemýšlí a tudíž se nemusíte trápit oním okřídleným:  „Co tím, probůh, chtěl autor říct…? “

Děj má svižný spád: žádné zbytečné popisy a okliky. Pokud se má v knize mučit, vraždit, znásilňovat – jde se na to hezky bez okolků a rovnou. Nešetří se různorodým týráním ani bizardními nástroji k tomu určenými. Takže si ke skvěle psychologicky vystavěnému strachu přidejte brutální scény, hezky květnatě popsané a vyjde vám z toho hororový příběh, ve kterém byste určitě nechtěli žít ani hodinu.

Pavel Renčín, zdroj obr.: https://magazin.aktualne.cz

Pan spisovatel svůj příběh domyslel do posledního detailu: dějové linie se protnou zcela přirozeně a po přečtení knihy nezůstávají nezodpovězené žádné otázky. V knize se dozvíte vše, co se příběhu týče. I když jedna otázka mě po přečtení tohoto románu asi trápit nepřestane: Proč se v reálu rodí lidské zrůdy, které svými skutky děsí ostatní i mnoho let po své smrti?

Moje hodnocení (jako ve škole): 1

V procentech: 98%