V patriarchální společnosti, jakou beze sporu ta naše západní je, má v sobě stále mnoho žen zakořeněné stereotypy, které jejich prabábám pomáhaly přežít, nicméně v dnešní době jsou významným zdrojem bolesti a duševního utrpení. Cesta hrdinky německé terapeutky a spisovatelky Sabine Groth může být tím pravým průvodcem pro ženy, které cítí, že sešněrovaný život konvencemi a předsudky je dusí a chtějí se z něj osvobodit jednou pro vždy.
Název: Cesta hrdinky
Podtitul: Hledání zdrojů ženské síly
Autor: Sabine Groth
Nakladatelství: Portál
Rok: 2020
Počet stran: 224
Kniha německé terapeutky Sabine Groth inspirovaná slavným titulem Ženy, které běhaly s vlky byla napsána na pomoc všem ženám, které se na podobnou pouť vydaly. Na základě archetypů přiřazených k jednotlivým úsekům cesty – Čarodějnice / Ničitelky, Milenky, Válečnice, Královny a Divošky – provádí čtenářky po této nesnadné cestě. Text je koncipován jako průvodce ženským podvědomím/ nevědomím, který doporučuje zvláště zajímavá místa a varuje před úskalími, inspiruje a nabízí dosud nepoznané zážitky. (Obr. zdroj: Portál)
∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴
Sabine Groth – spisovatelka, psychoterapeutka a učitelka – vystudovala pedagogiku, psychologii a tvůrčí psaní v Berlíně. Při své práci využívá široké spektrum terapeutických metod a vede semináře pro ženy zaměřující se na osobní růst. (Text, foto: zdroj Portál)
∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴
Summa summarum
Kniha z nakladatelství Portál na pulty knihkupců dorazila s měkkými deskami a brožované vazbě s příjemnou ilustrací ženy, která se přátelí s gepardem – zřejmě asociace přijmutí svého divokého Já 🙂 … Autorka knihu rozdělila na 3 části: Cesta do podsvětí, Návrat k sobě, Vzhůru k novým břehům. Každá z kapitol na závěr obsahuje „mantry na cestu“ a „experimenty“. Mantrami má autorka na mysli afirmace, které mají čtenářky utvrzovat v následování zvolené cesty a pomáhat jim překonat „rozumové“ pochybnosti. Experimenty jsou myšleny praktické úkoly, bez kterých se nelze nic naučit ani získat nové dovednosti.
Tomu, kdo četl Ženy, které běhaly s vlky, se může text zdát poněkud povědomý a bude mít pravdu. Autorka se svou inspirací v nejslavnější knize Clarissy Pinkoly Estés nijak netají. Sabine Groth stejně jako Clarissa P. Estés ve své knize pracuje s Jungovým konceptem archetypů a i její kniha má být nástrojem k dosažení duševního zdraví a celistvosti. Hlavní rozdíl je v tom, že Clarissa pracuje zejména s archetypem Divošky, zatímco Sabine věnuje víceméně stejný prostor všem 4 hlavním archetypům ženského zrání tedy: Čarodějnice/Ničitelka (alias Vědma dle Junga), Milenka (alias Médium), Válečnice ( alias Hétera), Královna (alias Matka) a Divoška (v Jungově terminologii Amazonka).
Autorka Sabine Groth si svou knihou dala za úkol pomoci soudobým ženám, které si ve svém životě cítí nenaplněny, nešťastně, připadají si nedoceněné, trpí ztrátou životní energie, chybí jim vůle a síla se rozhodovat a vědí, že existuje „jiný způsob života“, jen nevědí jak ho objevit a jak s ním začít. Kniha Cesta hrdinky jim pomůže proniknout k jejich vlastním kořenům a osvobodit se od svazujících konvencí, předsudků, překonaných a nesmyslných pravidel, kterými se mnohé dnešní ženy (byť často nevědomky) řídí a zároveň i ničí samy sebe. Podle názvu a obsahu titulu usuzuji, že si autorka pro koncept knihy vybrala formát archetypální „Cesty Blázna“ z Tarotu, tarotový Blázen je taktéž nucen vykročit do neznáma, aby se ze své cesty vrátil moudřejší, celistvější a zdravější …
… Vnímání každé ženy je zabarveno tím, jak vidí sebe samu a jak hodnotí svět, co považuje za dobré a co za špatné, co je pro ni správné a co nesprávné, co má ráda a co ne. Když zamění perspektivu „Já jsem ve světě“ za perspektivu „Já jsem svět“, pochopí, že je nejen v pořádku být vším, ale že je to zcela nevyhnutelné. …
Autorka za jedno z nejdůležitějších témat, která se týkají léčby ženské duše, považuje přijetí svého Stínu. Ve své knize tento samotný proces akceptace (stejně jako knižní výtisk) dělí do 3 etap. V 1. etapě se žena musí postavit tváří v tváří svým strachům, komplexům, fóbiím, obsesím a pojmenovat je. V 2. etapě se čtenářka seznámí s postupy, které jí pomohou vybudovat si zdravý vztah sama k sobě. Naučí se přijímat „tady a teď“ se všemi svými „nedokonalostmi a chybami“. Třetí etapou je pod patronací archetypu Vědma: žena se díky Vědmy naučí následovat své vize a vymezit si své hranice a životní prostor.
V knize se mi nejvíce líbila podkapitola Strach, kdy autorka vysvětluje rozdíl mezi „ženským“ a „mužským“ strachem , originální definice sebehodnocení a část věnující se hlasu jako nástroji moci.
… Sebehodnocení ženy souvisí i s tím, že není ochotná udělat cokoli dalšího pro to, aby dosáhla cíle. Existují meze jejího snažení, věci, které by za žádných okolností neměla dělat bez ohledu na to, jaké výhody jí to přinese. Aby si mohla sebe sama vážit a respektovat se… ovšem záleží jen na ní, jaké meze si sama vytyčí. …
Hodnocení: 100%
Za krásnou knihu s působivým a inspirativním obsahem děkuji nakladatelství Portál.
