Středobodem Schmittovy knihy jsou revenanti, „neklidní mrtví“, „navrátivší se mrtví“, jednoduše řečeno lidé, kteří zemřeli, ale vrací se ze světa duchů, aby oslovovali živé, nabádali je ke spořádanému křesťanskému životu, sdělovali jim „božská“ či „ďábelská“ poselství a a spoluvytvářeli realitu, ve které jsou hranice mezi oním a jsoucím světem téměř neznatelné.
Obr. z knihy: Vyobrazení příběhu Přechod hřbitova, té části, kde vděční mrtví brání rytíře před útočníky.
Název: Revenanti: živí a mrtví ve středověké společnosti
Autor: Jean-Claude Schmitt
Nakladatelství. Argo
Počet stran: 278
Rok vydání: 2002
Život a smrt představují ve středověku dvě neodmyslitelně spjaté skutečnosti, bez života by nebyla smrt a bez smrti by život nebyl životem. Díky každodenní přítomnosti smrti v existenci středověkého člověka se diametrálně lišil přístup k věcem spojovaných s nebožtíky, smrtí samotnou a pohřebním ritem: například důrazný apel na správnou ceremonií před, během pohřbívání, sloužení mší za mrtvé, přímluvné modlitby za mrtvé, dodržování smutku atd. atd. Jednoduše to, co v současnosti opomíjíme a patří to mezi témata, na která nechceme ani pomyslet, natož se o nich bavit se svými nejbližšími… Díky knize předního francouzského medievalisty Jean-Clauda Schmitta pochopíme onu provázanost světa živých a světa mrtvých i jejich působení na mentalitu středověkého člověka.
Středověcí revenanti mají podle Schmitta kořeny v antickém a germánském pohanství; v Bibli je zmíněno pouze jediné zjevení navrátilce ze záhrobí (věštkyně z En-doru) a jakákoli možnost návratu mrtvých na zem se v Knize knih popírá. Germánská tradice se projevuje v lidovém středověkém folklóru: mrtví jsou zlomyslní, nebezpeční a hmotní (spojení s tělem – tradiční antirevenační ( „anti – upíří“ ) techniky; dokonce jsou natolik hmotní, že s nimi lze zápasit). S revenanty je silně spojen fenomén snu – antičtí mrtví se zjevovali především ve snech, zjevení v bdělém stavu (vize) jsou vzácnější a charakterističtější především pro germánskou tradici.
Zdroj obr.: Dibujos Imagenes
Autor píše o mimořádně zajímavém tématu, které je dost atraktivní pro každého, kdo se zajímá o středověk, středověké rituály a koho zajímá vývoj lidského vnímání přítomnosti smrti a její neoddělitelnosti od živých. Pravda je, že se jedná o naučnou knihu, tudíž pokud nejste odborník v medievalistice, tak je více než pravděpodobné, že vám některá slova či obraty nebudou zcela srozumitelné, na druhou stranu v době Googlu a slovníků to osobně nevnímám jako zásadní problém. V knize, která vznikla díky podrobnému studiu mnoha dobových zdrojů,se dozvíme o tom, jak se měnili samotní revenanti v průběhu mezi 13. a 16. stoletím a jak se zároveň měnil i přístup k podávaným svědectvím o jejich návštěvách u živých. Dozvíme se mj., že i náš císař Karel IV. měl zážitek s revenantem, kterému bylo přítomno i jeho páže.
Mě osobně se nejvíce dotkl příběh s názvem Sen kupce Giovanniho di Pagolo Morelliho zaznamenaný v jeho osobním deníku ( 15. století ). V deníku popisuje umírání, agónii a smrt svého malého syna. Smutek a zoufalství jsou popisována tak sugestivně, že si uvědomíme, že některé věci lidského bytí se nikdy nezmění navzdory technice či letopočtu v kalendáři. Otec v 15. století byl stejně zoufalý a zlomený jako by byl současný rodič. A navíc trpěl i jinak: vyčítal si, že zanedbal spasení synovy nesmrtelné duše. Protože do poslední chvíle nevěřil, tomu že by mu Bůh mohl vzít to nevinné, krásné a nadané dítě, nezavolal k posteli umírajícího synka kněze. Popis toho, jak dítě líbá obrázek Panny Marie a prosí rodiče, aby se na něj nezlobili, za to, že umírá, je dost silný zážitek. A tak, díky skvěle zpracované knize, se vás silně dotkne smrt cizího dítěte, které odešlo před více než 600 lety. Giovanniho di Pagolo Morelliho z jeho duševní sebetrýzně zachrání právě až zjevení mrtvého syna, které se událo přesně v den ročního výročí smrti. Teprve setkání a rozhovor s malým Albertem mu pomohou zbavit se obsese ze zanedbání synovy spásy.
Pokud vás baví sbírat informace o životě ve středověku, zajímáte se o kořeny lidových tradic a původ folkloru, pověr a lidových zvyků, pak vám tuto knihu ze srdce doporučuji. Znovu upozorňuji na fakt, že se musíte u četby aspoň trochu soustředit, neboť se jedná o knihu odbornou. Proto se tedy rozhodně nedá předpokládat, že ji přečtete za jediný večer. Ale myslím si, že tato knížka určitě stojí za trochu námahy…
Moje hodnocení ( jako ve škole): 1
V procentech: 90%
