Recenze

Spolčení ničemů

Myslíte si, že už jste četli tu nejbrutálnější detektivku, kde úchylné a zvrácené zabíjení přebije vaše nejtemnější představy? Omyl – nečetli. Teprve SPOLČENÍ NIČEMŮ vás přivede na samý okraj krutosti a nelidských útrap. Čtenářské citlivky pozor, autor vás šetřit rozhodně nebude!

Název: Spolčení ničemů

Autor: Maxime Chattam

Nakladatelství: GradaMetafora

Rok vydání: 2021

Počet stran: 448

Francií se přelije vlna brutálního vraždění. Bestiálně znásilněné a usmrcené dívky, vyvražděná celá rodina, cestující, kteří jsou shozeni pod jedoucí vlak. Všechny tyto vraždy mají cosi společného. Na místě je vždy nalezen znak *e. Buď je napsán v blízkém okolí mrtvoly, nebo je vyrytý přímo na těle oběti. Vyšetřovatel Alexis Timée sestavuje tým, v kterém nesmí chybět jeho nejbližší spolupracovníci Ludivine a Segnon, ale také se mu podaří zlákat bývalého kriminologa Richarda Mikelise, který je špičkou ve svém oboru. Záhy zjišťují, že ve stejném časovém období proběhly ještě jiné vraždy po různých místech Evropy a všechny opět spojuje neznámý symbol *e. Další brutální vraždy následují a stopy je zavedou do Skotska, Polska i do Kanady. Co se to děje? Kdo jsou neznámí pachatelé? Při pátrání narazí i na nacistický program Lebensborn a Richard Mikelis přijde s nepříjemným vysvětlením celé záležitosti. Co když je to spiknutí, spolčení psychopatů, deviantů a vrahů? Někdo je nutí zabíjet. Někdo někde přišel na to, jak verbovat sériové vrahy a podřídit je své vůli…

„ …Lovci přesvědčeni o své nadřazenosti, která jim dává právo rozhodovat o smrti společnosti, již se nedokázali podřídit. Psychopati soustředění ve jménu své moci. Spojují se napříč Evropou, aby byli silnější… “

Detektivní thriller Spolčení ničemů je hodně, ale hodně brutální záležitost, která vás nenechá v klidu. Myšlenka i celý děj knihy je uchopen s velkou dávkou reálnosti a znepokojující představa nového uspořádání lidské společnosti, v níž by se na vrchol dostali devianti a sériový vrazi, dodává příběhu temnou až děsivou atmosféru.

V příběhu vyprávěným er-formou nás čekají dvě části. První se jmenuje ON, jehož hlavním hrdinou je vyšetřovatel Alexis Timée. Nahlížíte mu přes rameno nejen při pátrání po brutálních vrazích, ale i do soukromého života plného děsivých snů a samoty. Druhá část s názvem ONA je pod nadvládou Ludivine Vanckerové, jenž je kolegyní Alexise a je neméně zajímavá jak po profesní stránce, tak i po té soukromé, kterou nekompromisně odděluje od všech hrůz vyšetřování. Začátek knihy se rozjíždí ve volném tempu a nijak zvlášť mě do děje nedokázal vtáhnout. Velkým lákadlem, ale i šokujícím strašákem v této části jsou živé popisy brutálních vražd a musím říct, že jsem několikrát měla „zaječí úmysly“ knihu odložit. Nic tak děsivého a zvráceného jsem snad ještě nečetla. Zvrat nastává ve třetině knihy, kdy vyšetřovatelé i čtenáři začínají přicházet na souvislosti a děj dostává tempo, které si udrží až do samého závěru.

„Aby člověk porozuměl násilí, musí ho nasát do sebe a ono se v něm pomalu rozlézá, nakazí mu celý systém myšlení, zabarví jeho pocity, ovlivní jeho představy, je to zkrátka strašný svinstvo.“

zdroj

K hlavním protagonistům příběhu si najdete osobní vztah. Autor jim dal do vínku vlastnosti, které vám budou blízké svoji odolností i chvilkovou slabostí. Mě nejvíc uhranula postava Richarda Mikelise – podivína obklopeného uchvacující a zároveň zneklidňující aurou tajemnosti a temnosti. Umí se ocitnout v kůži zabijáka, v jeho mysli a vyznat se v něm je téměř nadlidský úkol.

Netradiční zápletka obsahuje plno zvratů a nenadálých akcí, které vás stále drží ve střehu. Autorova myšlenka spolčení deviantů a masových vrahů je hodně neklidná a čtenáři se tato představa nekompromisně vkrádá do hlavy, kde zanechává své zřetelné stopy.

„Násilí. Jsou jako smečka. Štvanice. Starobylé sdružení zaměřené na hony.“

„Na smrt,“ opravila ho Ludivine. Upírala oči na tabuli. Začínal se rýsovat význam označení „oni“.

„Je to praspolek. Společenství predátorů.“

„Spolek netvoří dva nebo tři,“ uvažoval nahlas Alexis. Ludivine  potřásla hlavou.

„Ne. Spolek, to je celá skupina. Víc lidí. Spousta lidí.“ Oba četníci na sebe upřeně hleděli.

„Snaží se, aby jich bylo co nejvíc. Spolčit se, aby byli silnější…“

Spolčení ničemů je prvním dílem ze série Ludivine Vancker a i když to bylo výjimečně nechutné čtivo, zvrácená část mé čtenářské duše 😉 si nenechá ujít ani další díly. Pokud jste rádi šokováni, rozhodně si nenechte ujít detektivní thriller Spolčení ničemů, váš knižní otřes bude dokonalý.

Hodnocení: 90 %

Za neotřelou podívanou plnou brutálních vražd děkuji nakladatelství GradaMetafora, na jejichž stránkách si můžete knihu Spolčení ničemů pořídit.

Autor: Veronika Es.

Mohlo by se vám také líbit...

1 komentář

  1. […] si počká je druhým díle ze série Ludivine Vancker a jak už dával tušit úvodní díl Spolčení ničemů, tahle série bude velmi výživná. Opět vás čekají brutální, drastické popisy, které […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *