… „Víš, co na tebe sedí? Tuhle jsem to četla. Samé peří a pták nikde.“
„Cože?!“ vyjekl Tobiáš Rajman.
Slova, jež mu jeho právoplatná choť zblízka vmetla do obličeje, nemínil asi britský romanopisec tak přízemně a přímo hmatatelně, jak si je Rajman vysvětlil, spíš měl na mysli zhodnocení člověka, který se více chlubí, než je schopen a ochoten učinit, ale na rozbor literárního textu nebyl v Rajmonových domácnosti vhodný okamžik. …
Zhruba takto začíná jedna z povídek knihy Vzpoura pokořených andělů (str. 39) s názvem Samé peří a pták nikde. Mě osobně slovní ataka hubaté manželky přinutila k poťouchlému úsměvu a navnadila na čtení… Mimochodem výše uvedený citát jsem si okamžitě přidala do sbírky brilantních „podpásovek“, které mám určeny pro zvláště úporné blby. Nadšení z vtipného stylu psaní a originálních zápletek, které se dostavilo hned v úvodu povídky, mě neopustilo v podstatě celou dobu čtení povídkové knihy. Jednoduše proto, že se nejedná o vyprávěnky pro dutohlavy, které začínají u mrtvoly a povinně končí předpokládaným (opětovným) triumfem policejního týmu.
Název: Vzpoura pokořených andělů
Podtitul:Tucet příběhů s tajemstvím
Autor: Roman Cílek
Nakladatelství: Epocha
Rok: 2019
Počet stran: 224
Oblíbený, zkušený autor detektivek a literatury faktu Roman Cílek ve dvanácti strhujících dramatických příbězích zavádí čtenáře zdánlivě do obyčejných i bizarních prostředí. Čtivě a vtipně popisuje podivné pohnutky lidské mysli, které mnohdy vedou k ještě podivnějším činům. Povídky z knihy Vzpoura pokořených andělů jsou jiné,než na jaké jsou čtenáři zvyklí. Originality příběhů čiší již ze samotných názvů příběhů: Syndrom vyhoření, Palba na nekrytý cíl, Vše, co jste řekli ve tmě… či Neukojitelná.
Karel a Jan, jak si ti dva při obchodním styku nechávali říkat a dodávali k tomu názor, že příjmení je dekadentním přežitkem minulosti, rozhodně nebyli odchovanci katolického lycea, ale i tak je vyjadřování jejich potencionálního zákazníka vyvedlo z míry. … Chlubil se, že si sestavil vlastní desatero se značně zjednodušeným obsahem. Přikázání první až desáté: nenávidím, chci nenávidět, budu nenávidět až do poslední chvíle života.
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
„Nelze nebýt optimistou, chce-li si člověk zachovat přiměřenou míru duševního zdraví.“
Autor citátu Roman Cílek, zdroj: Wikipedia
Foto: Roman Cílek, zdroj: fdb.cz
Roman Cílek je autorem více než 360 publikací. Podle jeho knihy Oprátka za osm mrtvých byl roku 2016 natočen film Já, Olga Hepnarová (viz dole) s polskou herečkou Michalinou Olszańskou v hlavní roli.
Já, Olga Hepnarová je český film režisérů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy. Pojednává o vražedkyni Olze Hepnarové. Autoři filmu se chtěli co nejvíce přiblížit realitě; plánovali se soustředit na vnitřní život Hepnarové. Režisér filmu Weinreb se už tématu dotkl ve svém krátkém studentském filmu Všechno je sračka.
Trailer: Youtube♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Summa summarum
Kniha má pevnou vazbu s přebalem. Ilustrace na přebalu sice svou krásou nešokuje, ale rozhodně zaujme, není nudná či tuctová a mně se svým způsobem líbí. Kniha obsahuje 12 samostatných povídek, které mají v průměru rozsah 21 stran, což je řadí (podle mých měřítek) k těm krátkým. Po otevření knihy jsem si nalistovala obsah a už podle názvů příběhů mi bylo jasné, že „to je psaný snad úplně pro mě! „: Močení do žhavého popela, Ne dost přítomnosti, žádná budoucnost, Syndrom vyhoření... Každá povídka je od svého námětu, zápletku přes ústřední postavy až po pointu zcela jiná, takže nehrozí to, že byste si přečetli první tři příběhy a pak úspěšně odhadli vyústění zbylých devíti… Spojuje je příchuť detektivních příběhů,nadhled a vtip.
Knihu jsem zhltla „na ex“, sedl mi autorův styl, smysl pro humor a oceňuji i to, že příběhy jsou zcela „jiné“, než jaké od jiných autorů detektivek známe… Samozřejmě, že mezi 12-cti povídkami se vám budou některé líbit více než jiné, ale já sama za sebe mohu říct, že se mi nelíbila snad jen jediná (Tajný výlet do Švýcar), jinak tato sbírka povídek patří mezi ty, které si ráda přečtu znovu. A ještě jedno upozornění: kniha není vhodná k půjčování, určitě zaujme většinu lidí a není zdaleka jisté, jestli byste se s ní znovu shledali 🙂 …
Moje hodnocení (jako ve škole): 1
V procentech: 100%
Za pidi-detektivky s vtipnými zabijáky, příběhy bez mrtvol, překvapivými pointami a osudovými klikaři i smolaři děkuji nakladatelství Epocha. A samozřejmě i řemeslně bezchybný recenzní výtisk.
Chlebíčky ho ničím nezaujaly, zato Petrem Donátem skoro až epicky vyprávěný příběh byl doslova skvělý. Již samotnou svou podstatou, a navíc okořeněný tím, že se přihodil tomu, komu se přihodil: tedy docentce Magdaleně Jánské. Dámě v letech úctyhodných, která nejenže vlastnila stejně titulů u jména jako dioptrií na brýlích, ale také psala odborné knihy, vedla poradenské středisko, vystupovala v rádiu i v televizi…
