Podmanivé, dojemné a bolestné čtení na vás čeká v románu české autorky Anny Strnadové s názvem ŽIVOT NA PAVOUČÍM VLÁKNĚ, a pokud máte rádi silné příběhy z temných a strastiplných časů našich dějin, ponořte se do osudů několika obyčejných lidí, kteří zažili nacismus i komunismus a na duši jim už navždy zůstali vypálené jizvy. Doporučuji.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Argo za účelem recenze.
Název: Život na pavoučím vlákně
Autor: Anna Strnadová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 224
Počet stran: 312
Historický román o rozhodujících životních bodech několika osudem propojených rodin od nástupu nacismu až do hluboké normalizace v Československu. Evička Tomschitschová, dcera Židovky a českého Němce, po „dobrovolném“ odchodu maminky strávila dětství v klášteře a dětském domově. Sára Lebensternová přežila koncentrák i pochod smrti a stále čeká na návrat své ztracené dcery, a rodina Franze Schwarze alias Františka Švarce se snaží bez skrupulí vytěžit z každého režimu výhody a moc. Dva totalitní režimy se tu projevují ve vší své podlosti, protože v člověku probouzejí a podněcují jeho horší já.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Život na pavoučím vlákně je silným a poutavým čtením, které vás dokáže zasáhnout. Autorka napsala velmi bolestný příběh z nelehkého období našich dějin, v kterém zvěrstva nacismu vystřídala zvěrstva komunismu. Lehkou rukou nám představuje strastiplné osudy svých postav, a ačkoliv se nesnaží tlačit na pilu emocí ani jiným způsobem vymámit ze čtenářů dojetí, daří se jí to velmi intenzivně. Nenápadně, za to ale poutavě odkrývá životní příběhy obyčejných lidí a dává vám možnost nahlédnout do jejich pocitů i myšlenek, které formovaly a zdeformovaly temné dějiny.
Příběh je vyprávěn er-formou a jeho hrdiny se stávají lidé, kteří jsou poznamenaný temnou dobou našich dějin. Do života jim zasáhnou válečná zvěrstva páchaná nacisty i následná totalita komunistického režimu. Eva jako dcera Židovky a českého Němce nemá příliš na růžích ustláno v jakékoliv době a tak žije svůj šedivý život protkaný drobnými radostmi i navzdory vypálenému cejchu. Sára přežila koncentrák, ale najít znova chuť do života se jí nedaří. Stále zůstává jednou nohou v děsivé minulosti a čeká na svoji dceru, kterou naposledy viděla za ostnatými dráty. Jiří je chytrý kluk a rád by něco dokázal, jenomže to by nesměl chodit do kostela a říkat svůj názor na veřejnosti. To se v totalitní režimu silně nedoporučuje a tenhle milý mladý muž to pozná na vlastní kůži.
Jednou vyvolala malou scénu. Nový příchozí si přinesl velký béžový ruksak. Sára se k němu rozběhla. „Kde jste ho vzal, je můj, s tím jsem odcházela, vraťte mi ho.“
Přetahovaná přivolala i primáře.
„Paní Lebensternová, uklidněte se, takových ruksaků běhá po světě.“
„Ne, měla jsem ho naspodu podepsaný, ať mi ho ukáže.“
Nově příchozí pan Soukup batoh otočil. Sára se dívala na mírně zašpiněný spodek, ale bez jediného písmenka. Pečlivě ho prohlédla, jestli se podpis nemohl vyprat, ale ruksak byl zcela nový, zatímco ten její prodělal anabázi do Terezína a potom snad do Osvětimi.
„Promiňte,“ řekla zkrotle, „hledám souvislosti.“
„Jaké souvislosti?“ díval se na ni lítostivě primář.
„Moje souvislosti,“ řekla tiše a vrátila se do svého pokoje.
Anna Strnadová píše velmi poutavým a příjemným stylem, který je tak akorát rozvětven, nezapomíná na přívětivé popisy, zlehka a s opatrností se noří do pestrých pocitů postav a její dialogy dokáží vypíchnout podstatu a nezahrnují čtenáře zbytečnostmi. Přináší čtenářům lidské příběhy lidí, kteří po něčem toužili nebo chtěli jen žít normální život, ale narodili se do špatné doby, která sebou přinášela strach, smrt, bolest i rezignaci. 
S lehkostí se proplétá osudy a realisticky bez patosu ukazuje pravou tvář tehdejší doby, která ve vás dokáže vyvolat pocity zoufalství, stísněnosti i nespravedlnosti.
Autorka do svého vyprávění pozvala množství postav a každá z nich má svůj osobní příběh. Trochu jsem se obávala mírného chaosu, ale ono to všechno spolu tak krásně ladí a nenásilně se doplňuje, že jsem se nejen neztratila, ale stala se součástí života každé jednotlivé postavy a se zvědavostí i dojetím jim nahlížela přes rameno a s napětím do sebe vdechovala jejich osud.
Román Život na pavoučím vlákně se mi moc líbil, a pokud máte rádi silné příběhy, v kterých rezonují temné dějiny a jejichž postavy se vám zapíšou do hlavy, vřele doporučuji. Je to bolestné a smutné čtení, které vás dokáže dojmout a hluboce zasáhnout.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Argo.
