Recenze

57 KM OD TAŠKENTU

57 km od Taškentu je kniha, po jejímž přečtení vám dojde, že opravdu stojí za to číst slovenské a české autory 🙂 . Z novel slovenské autorky Zusky Kepplové na čtenáře dýchne nejen dobrodružství, které doprovází každodenní život člověka v cizině,  ale i nostalgie a melancholie časů minulých.  Zároveň na něj blikne výstražné světélko, které čtenáře přinutí přemýšlet nad věcmi, které se běžně považují za příliš abstraktní či „filozofické“ jako je svoboda, demokracie, „moderní“ způsob života, kapitalismus apod…

Název: 57 km od Taškentu

Autor: Zuska Kepplová

Nakladatelství: Větrné mlýny

Rok: 2019

Počet stran: 160

Oficiální anotace

Dvě novely o expatex – lidech žijících mimo domovinu.

Věra a Henryk přicházejí do postkomunistického Československa vysvětlit, jak funguje jeden z údajně nejlepších možných světů. Bill, Zoli a bejby už v takto zařízeném světě – rozprostírajícím se od New Yorku přes Budapešť až k Taškentu – žijí. Přesto však plánují ideální město, lepší místo pro život.

Rychlý, hektický život plný zlomů, zklamání, frustrací i drobných radostí… Všichni, přestože se nikdy skutečně nenašli, mají společný cíl: najít a vytvořit si v novém světě bezpečné místo, které by opět mohli nazvat domovem. Patrik Oriešek

∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴

kepplovaZUSKA KEPPLOVÁ

∗1982, redaktorka a komentátorka slovenského deníku SME. Vystudovala dramaturgii a scenáristiku na bratislavské VŠMU.

Doktorandské studium absolvovala na katedře rodových studií na Středoevropské univerzitě v Budapešti a na katedře kulturologie na Stony Brook SUNY. Vydala tři prozaické knihy: Buchty švabachem (2011), 57 km od Taškentu (2013) a Reflux (2015). Za svou tvorbu získala cenu Jána Johanidese za nejlepší prozaické dílo mladého autora do 35 let, Cenu Nadace Tatra banky v kategorii mladých tvůrců, Prémii Ceny Ivana Krasky za debut a dvakrát byla finalistkou literární ceny Anasoft litera. O knize Buchty švabachem, říká: „Chcela som ponúknuť priestor, kde by sa zozbierali skúsenosti mladých Slovákov pracujúcich alebo študujúcich v zahraničí“. (Foto, text zdroj: Větrné mlýny)

∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴

Summa summarum

Kniha 57 km od Taškentu je menšího formátu (vejde se i do malé kabelky 🙂 ), má pevné desky, šitou vazbu a záložku. Vzhledem k tomu, že mi poslední dobou projde rukama vícero knih, dovoluji si tvrdit, že tento výtisk patři mezi ty nejkvalitnější poslední doby. Jak po „řemeslné stránce“, tak překladem (Yvetta Ellerová) a korekturou. Výtisk obsahuje dvě kratší novely, pojďme se na ně podívat…

Svo _ oda

První z novel v knize se jmenuje Svo _ oda. Autorka příběh zasadila do „posametové“ doby „divokých“ 90´s v Bratislavě. Děj vypráví pohledu 4 protagonistů, tudíž se v něm střídají pohledy mistra – postaršího uměleckého malíře, právě sezdaných manželů z USA Věry a Henryka (mistrovi sousedi v paneláku) a mladinké studentky Majky (brigádně uklízí doma u Věry). I když se na první pohled tento formát může někomu zdát poněkud chaotický nebo pro čtenáře těžký, opak je pravdou. Jednotlivé postavy si navzájem sdělují svůj příběh formou příjemně čtivého, velmi osobního monologu. Díky tomu se čtenáři dostane vícero úhlů pohledů a detailů na jednu událost či věc. Postavy nám skrze své všední dny a zážitky ukazují, jak v jejich realitě devadesátých let vypadal „střet postkomunistického ducha“ s „duchem kapitalistického volného trhu“. Autorka nám půvabně přirozeným stylem sděluje, s jakými (zřejmě) romantickými představami o Divokém Východě k nám přijížděli mladí Američané, Angličané a jiní „zápaďaci“. „Do hlavy“ tedy nahlédneme knižnímu „věrozvěstovi“ kapitalismu Henrykovi, který se vzhlédl v myšlence svého tchána, že do ČSFR přináší „pochodeň svobody“ a v Bratislavě volným trhem nepolíbené má mnoho podnikatelských nápadů. Skrze něj i Věrku toužící po dobrodružství můžeme např. i typické šedivé sídliště vidět jinak: v podstatě exoticky. Z odlišných pohnutek než Henryk do polistopadové Bratislavy přijel „native speaker“, učitel angličtiny (do kterého je platonicky zamilovaná vypravěčka Majka). Ten se svou hipísáckou náturou nakonec nevydrží vstup „svobodného trhu“ (např. v podobě  McDonald´s) a západní kultury na Slovensko, takže poněkud zklamaný utíká do nezkažené Indie.

Já jsem se zatím nabídla, že byt vymaluji pastelovými barvami a vyhodím květináče s tchyninými jazyky. Radil jste nám, že se takových květin máme zbavit, a divil jste se, že jich máme stále plná okna. „Rostlinné vyjádření staré struktury,“ řekl jste.

Zatímco mladí cizinci přijíždí do neznáma, mistr se vrací. Těsně před revolucí s manželkou emigroval a nyní se rozhodl (sám) pro návrat. I on vidí všední věci jinak, než ti, co „rodný“ panelák nikdy neopustili a zároveň má i jinou optiku než lidé, kteří pochází zcela „z venku“. Věrce vypráví o své „staré“, jejich mládí i o příchodu na západ.

57 km od Taškentu

V druhé novele se podíváme do současné Budapešti. Tento příběh autorka napsala z pohledu vševědoucího vypravěče, díky němuž sledujeme osudy tří mladých lidí: dvou mužů s maďarskými kořeny – Zoliho a Billa (Bélu), kteří vyrostli v emigraci a vrací se do země svého původu.Třetím do party je srbská studentka antropologie – bejby, kterou antropologické výzkumy v Srbsku nebavily, protože „všichni mluvili jenom o válce „, tak jela „zkoumat“ do zahraničí „blahobyt“. Zoli, Bill a bejby tvoří milostný trojúhelník. Na pozadí jejich vztahu čtenář pronikne do úsilí, jakým se lidi snaží měnit vše k obrazu svého ideálu: ať jde o objekty živé / neživé, věci konkrétní / abstraktní. Oba muži chtějí vybudovat ideální město, ovšem doopravdy se jim k podstatným změnám podaří přimět hlavně mladou dívku ze srbské vesnice. Čtenář z této novely pochopí, že je možné se osaměle cítit i v násobném vztahu a toužit zároveň po samotě i po přináležení.

„Nemohu si dovolit domácí zvířata ani  trvalý vztah“, vysvětlil Zoli. Místo toho chodil ven a obstarával svou síť známostí, udržoval stará přátelství. Zavolal Billovi, že je nějakou dobu v Budapešti, Zašli si spolu na retro party pro expaty. … Oba jsou „hlavy otevřené“, rádi se baví v jiných jazycích a zajímají se o odlišné kultury. Jsou „aktivní“, „zkoušejí nové věci“, „zúčastňují se a zapojují“. V angličtině to zní celkem normálně.

Knihu jsem měla přečtenou během pár hodin. Baví – nenudí, udržuje si své plynulé tempo hezky od začátku do konce. Dovoluji si tipovat, že druhá novela se bude čtenářům číst o něco lépe než-li první, ovšem mně osobně se Svo _ oda líbila víc… Styl paní spisovatelky mi sedl a originální námět jejich příběhů mě víc než zaujal. Jsem velice ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou a rozhodně nebudu váhat si od Zusky Kepplové přečíst další věci :). Doporučuji.

Moje hodnocení: 98%

∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴

o nas_VMVĚTRNÉ MLÝNY

Větrné mlýny vznikly v roce 1995, vydávají knížky a časopis RozRazil, pořádají literární festival Měsíc autorského čtení a produkují filmy, které se různými způsoby dotýkají literatury. (Text, foto, logo: Zdroj)

 

∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴

Za skvělou knihu poskytnutou k recenzi moc děkuji Nakladatelství Větrné mlýny.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *