Viktor Koutecký je bonviván, života si užívá plnými doušky a jeho nejoblíbenější zálibou jsou večírky, chlast a ženský. Válka ale změní každého. Jak se podepsala na Viktorovi i na jeho celé rodině? Jedna z mála věci, která se nezměnila, je jeho ironický pohled na svět. Vydejte se s POSLEDNÍM BATALIONEM do zákopů 1. světové války a poznejte odolné mladé muže i psychicky narušené trosky.
Název: Poslední batalion
Autor: František Niedl
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2020 – 2. vydání
Počet stran: 290
Píše se rok 1918 a Viktor Koutecký z Lichvic právě slaví 35 narozeniny, ale jaká je to párty, když oslavenec sedí na invalidním vozíku a z koutku úst mu tečou sliny. Takhle ho válka vrátila zpátky rodině. Nevnímá, nehýbe se a jeho tělo si dělá, co chce i bez jeho přičinění. Viktor je pozůstatkem muže, někdo, kdo si ani neuvědomuje, že je vůbec ještě naživu. Život kolem něho proudí dál, i když se ho Viktor neúčastní. Po zvláštním zážitku s bleskem se mu cosi stane a Viktor začíná pomalu vnímat dění kolem sebe. Bohužel s tím přicházejí i jeho vzpomínky nejen na dobu před 1. světovou válkou, ale i traumatizující zážitky z bahnitých zákopů na válečném poli. Ne všechny vzpomínky jsou přijatelné a jedna obzvlášť drsná se mu neustále vrací stále dokola. Tvář italského poručíka i jeho překvapený pohled, když se mu Viktorův bajonet zanořil do těla. Viktor se probouzí ze svého bdělého spánku a snaží se napravit své omyly, ale také vyhledat svůj italský stín.
¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿¿
Poutavý román Poslední batalion je dalším z výjimečných knih spisovatele Františka Niedla. Tentokrát zasadil děj svého románu do období 1. světové války a rozpadu mocnářství. Příběh začíná v červnu roku 1918, kdy vám autor představí nemohoucího hlavního hrdinu a celou jeho rodinu poznáte v pravém světle. František Niedl je mistrem popisů svých postav, ale nečekejte klasické rozvětvené charakteristiky. Niedl vám je přiblíží díky rozhovorům a činům, jenž jeho hrdinové vytváří a tím vám je obnaží na jejich pravou podstatu. S „prozřením“ Viktora jsou do příběhu vloženy vzpomínky na nevázaný, bezstarostný život před válkou i na válečná bojiště.
Právě tyto vzpomínky z války jsou stěžejním bodem celého příběhu. Uvidíte válku očima aktivního vojáka, který má problém nejen s všudypřítomnými vši, hladem, vyčerpáním, ale i s moudrými veliteli nebo naopak s naprostými hlupáky zůstávající v závětří a posílající vojáky na jistou smrt. Důležitým momentem v knize se pak stává situace kolem 28. pluku zvaného Pražské děti.
Zrada 28. pluku. Za první světové války tvořili pluk z více než 90 % odvedenci z Prahy a okolí. O Velikonocích v dubnu 1915, kdy působil na karpatské frontě, údajně přešla většina jeho příslušníků na ruskou stranu za zvuků plukovní kapely. Toto je rozšířená fáma, kterou uvedl v život tehdejší dočasný velitel pluku Florian Schaumeier a rovněž pozdější generál čs. armády Klecanda. Vojáci pluku, kteří přežili strašné boje u Se(n)kowe sotva týden před tím, se společně s nevycvičenými nováčky a „zázračně“ uzdravenými rekonvalescenty ocitli 26. března po vyčerpávajícím pochodu v improvizovaných postaveních doslova vyhrabaných v mokrém těžkém sněhu. Lékařská péče byla nedostatečná, zásobování představovalo zmrzlé jídlo nebo vůbec nic. Útok z 27. března na ruské pozice u Stebnícké Hutě (Esztebnekhuta) velmi rychle uvázl kvůli výše zmíněným podmínkám a ruské přesile v nevýhodné nekryté pozici pod nepřátelskými pozicemi. Vyčerpané jednotky bylo nutno buď stáhnout do příznivějších pozic, nebo vystřídat, což však velení 28. divize neučinilo, ačkoli o to plukovník Schaumeier velitelství divize nakonec požádal. Vojáky doslova ležící ve sněhu víc než nepřítel trápil hlad, omrzliny a průjmy. Ráno 3. dubna na Bílou Sobotu zahájila vojska ruské 49. divize mohutný útok na pozice I. a III. praporu 28. pluku a rovněž na součásti 47. pluku. První prapor je zatlačen po prudkém boji ruskou přesilou a zajat poté, co Rusové odřízli ústupovou cestu k zadním rakouským pozicím. Třetí se rychle stahuje z neudržitelného postavení na nové u Hutiska, kde je však stejně obklíčen, z části zlikvidován a z části zajat. Plukovník Schaumeier nebyl schopen na vzniklou krizi adekvátně reagovat a tím, že nenasadil zálohy, zejména III. prapor 87. pluku, který disponoval i oddílem strojních pušek, de facto nechává 28. pluk svému osudu. Pokud se skutečně některý z příslušníků pluku dobrovolně vzdal Rusům, pak se jednalo o jednotlivce, kteří tak učinili z vlastní vůle a nikoliv organisovaně na základě agitace Klecandových mužů. Je třeba mít na paměti, co všechno měli mnozí vojáci za sebou a že byli v tomto případě špatně nasazeni. Motivací těch, kteří se vzdali dobrovolně, nebyla nejspíš politika, ale prostá vyčerpanost, zima, hlad, omrzliny, nemoci, strach… (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/28._pěší_pluk)
Ponoříte se do duše vojáka – kluka či mladého muže, který odchází do války s hrdostí i nadějí a vrací se jako psychická a mnohdy i fyzická troska. Všechny pocity osamělého vojáka vám František Niedl předestře bez vzletných gest a odhalí vám až na samou podstatu úpadek i zmar bojiště a jeho věrných figurek, kterými hýbají velitelé po šachovnici. Pochopíte co je to vojenská čest a věrnost přísaze, která ve vás vzbudí obdiv.
„… Ztráty v zákopech IV. praporu byly strašné. Navíc hned druhý den dělostřelecké přípravy byla od praporu přesunuta na sousední více ohrožený úsek 14. rota. Při protizteči byla zle masakrována a v boji padl i poručík Hájek a praporčík Jiránek. V bunkru zůstal ležet balíček karet, který ani jeden z nich už nebude nikdy potřebovat. Nakonec museli hrát s kartami, které jim rozdal někdo úplně jiný…“
Autor do hlavní role opět obsadil silnou osobnost s pevnými zásadami a vy si Viktora zamilujete na první pohled i přesto, že jeho cynické, floutkovské chování není zrovna pozitivní předností. Jemu vše odpustíte. Jeho sarkastické, ironické odpovědi jsou světlým okamžikem ponurého příběhu a my, co už známe vytříbený humor pana Niedla, víme, že se budeme zase výborně bavit.
František Niedl se opět skvěle připravil, precizně zpracované historické poznatky vás nenechají na pochybách, že autor ví, o čem píše a děj románu je tak snadno uvěřitelný. Závěr knihy mě naprosto dostal, je úplně jiný, než na jaký jsme u tohoto autora zvyklí a na můj vkus dost rychlý. Škoda, že jsme se zatím??? 😉 nedočkali pokračování.
Pokud máte rádi romány z války, kde nechybí napětí, dobrodružství i romantika pak rozhodně sáhněte po Posledním batalionu.
Hodnocení: 97 %
Za další skvěle napsanou knihu od mého oblíbeného autora Františka Niedla děkuji nakladatelství MOBA a samozřejmě také za recenzní výtisk.
