Co všechno může znamenat vůně? Zavede vás do vzpomínek nebo se za ní ukrývá něco naprosto odlišného – fyzicky spjatého s vámi? Román JAK VONÍ LÁSKA je prosycen vůní plumérie.
Název: Jak voní láska
Autor: Julie Cohen
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2019
Počet stran: 416
Felicity je spisovatelka, ale hlavně úspěšná ilustrátorka knížek pro děti. Vydává úžasnou sérii příběhů pro malé čtenáře a nyní, když po ní nakladatelka šlape a chce další pokračování, uvízla Felicity na mrtvém bodě. Při tom ji nic neschází, žije si šťastným poklidným životem v malém domku na venkově se svým obětavým manželem Quinnem, šéfredaktorem lokálních novin. Vše se ale mění se závanem známé vůně, která Felicity cosi připomene. Její myšlenky se vrací do dětských let, které strávila se svou matkou, slavnou malířkou a známá vůně, která na ní nečekaně zaútočí v jakýkoli čas, ji stále vrací zpátky do těchto chvil. Až teprve při výletě s Quinnem do New Yorku, kdy navštíví výstavu věnovanou její matce a spatří dávno zapomenutý obraz se svou velkou láskou Ewanem, si uvědomí, že je to vůně plumérie, která je tak bytostně spjata s Ewanem. Rozhodne se podlehnout tomuto kouzlu, najít znova svou dávnou lásku a zjistit, kdo v jejím srdci zaujímá to největší místo.
<<<<<<<<<
Začátek knihy mě příjemně navnadil na tajemný romantický příběh v hlavní roli s vůní plumérie (dekorativní kvetoucí rostlina s krásnými květy od bílé barvy přes žlutou až světle červenou). Mé nadšení se ale s každou další přečtenou stránkou pomalu, ale jistě začalo vytrácet. V první půlce knihy se stále dokola budete vracet do minulosti Felicity a rozebírat každý její krok, který ve svém životě udělala. V polovině knihy vám je už jasné, jak kniha skončí a přijdete i na tajemné vyřešení záhady vůně plumérie.
Co to bylo za vůni, která doprovázela ženu, již jsem potkala na ulici? Povědomá, dokonce důvěrně známá. Přiměla mě ohlédnout se do minulosti a zapátrat po nějakém neurčitém momentu, který jsem už zapomněla.
( Plumérie )
Co se autorce určitě podařilo, bylo dokonalé vykreslení hlavních postav, kterému se věnovala vlastně celou knihu, takže na konci už přesně víte, jak se správně s Quinnem oholit. Chvílemi na mě celá kniha působila spíše jako psychologický román. Spisovatelka rozebírá myšlenkové i emoční pochody hlavních protagonistů opravdu dopodrobna (pokud jste v lehké jarní depresi, tato kniha vám ji ještě víc prohloubí). Bohužel to knize na čtivosti moc nepřidává, hlavně věčné polemizování Felicity celkem o ničem bylo mnohdy opravdu silně nezáživné a její návraty do minulosti sice na začátku byly zajímavé, ale uprostřed knihy už vyloženě nudné.
Celý příběh je vyprávěn z pohledu Felicity, Quinna a občas se vtěsná i pohled Ewana. Knize je to asi úplně jedno a ani mně by nevadilo, kdyby byla celá napsána jenom z jednoho pohledu. Vlastně jakýkoli jiný pohled nebude překážet, protože knize to rozhodně na úrovni nepřidá. Mám ráda romantické knihy nebo chcete-li čtivo pro ženy, ale každý žánr má své vynikající knihy, průměrné a podprůměrné. Tuto knihu bych zařadila do těch podprůměrných.
Autorka tohoto románu Julie Cohen na konci knihy v doslovu vysvětluje, proč vlastně tato kniha vznikla a její úmysly jsou naprosto pochopitelné a lidské. Zřejmě chápu, co tímto příběhem autorka chtěla čtenářům sdělit (nebudu prozrazovat, protože byste tak přišli o závěrečné vyústění celého příběhu) a vlastně se jí to i podařilo, jenom forma této depeše nebyla plně využita a na románu je to poznat.
Milovníkům psychologických románů se tato kniha bude určitě líbit a i romantické duše po ní sáhnou. Je to nenáročný příběh, který sice plyne téměř stojatou vodou, ale přesto má své malé kouzlo právě v oné omamné sladké vůni plumérie.
Hodnocení: 45 %
Recenze primárně zpracována pro portál https://www.chrudimka.cz/. Tímto děkuji za možnost převzetí.
