Co víme o viktoriánské éře? Bylo to období velkých změn a kontrastů: na jedné straně převládala vysoká úroveň tradičních rodinných hodnot, náboženská poslušnost, přísné morální principy, píle a smysl pro povinnost. Paralelně spolu koexistoval vývoj technologií – které měly usnadňovat lidskou práci – a existovala dětská práce a tristní životní podmínky „chudiny“. Ale jaká byla panovnice ?, která dala tomuto historickému údobí , jež skončilo jejím úmrtím, jméno? Pojďme a zjistěme to díky knize populární, „televizní“ , oxfordské historičky s názvem KRÁLOVNA VIKTORIE.
Podtitul: dcera, manželka, matka a vdova
Autor: Lucy Worsleyová
Rok: 2021
Počet stran: 440
Oficiální anotace
Intimní portrét jedinečné panovnice, originálně sestavený do 24 pečlivě vybraných dnů, které v jejím životě sehrály významnou roli.
Autorka sleduje Viktorii ode dne, kdy se narodila. Prostřednictvím deníků, dopisů a dalších pramenů se setkáváme s emocionálně založenou mladou princeznou, která milovala tanec a ráda se bavila, s dobrou manželkou, ale také svéráznou, rozhodnou a impozantní panovnicí a nakonec i s malou zavalitou stařenkou v černých šatech. Poznáme tak neobyčejně úspěšnou ženu, jejíž image konvenční dcery, manželky a vdovy zakrývala realitu talentovaného, instinktivního politika; královnu, která dala britské monarchii novou podobu a koneckonců i jméno jedné epoše. (Foto: královna Viktorie, zdroj.)
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Dr. Lucy Worsley (narozená 18. prosince 1973) je britská historička, autorka, hlavní kurátorka Historických královských paláců, ovšem známá je především jako moderátorka historických seriálů BBC, které přebírají i české televizní stanice. (Foto: Lucy Worsley,zdroj)℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Summa summarum
Pokud máte rádi historii, nakladatelství Beta vydalo knihu, od které se neodtrhnete. Nejen proto, že 
královna Viktorie dodnes fascinuje všechny „typy“ milovníků dob minulých, ale zejména díky stylu, jakým se autorka Lucy Worsleyová rozhodla Viktoriin příběh „podat“. Osobně mě okouzlilo, že paní spisovatelka má všechny citace – královny, jejího manžela Alberta, ministrů, dvorních dam, impozantních osobností prodlévajících na královském dvoře – puntičkářsky „ozdrojované“ ?. Dozvíme se tedy, že čerpala z osobní i oficiální korespondence, deníků, soukromých zápisků politiků, dobového tisku, účtů atd. … Kniha rozhodně není nudným „průvodcem“ královnina života. Díky autorčině lásce k její osobě (viz předmluva) a vypravěčskému talentu se „dostanete královně do hlavy“ a spolu s ní navštívíte plesy pořádané u různých příležitostí, setkání se státníky, umělci, ale i jejími zajímavými současníky – mě například uchvátila Viktoriina setkání s Florence Nightingale, která si svou skromností královnu naprosto získala. A nejen ji, ale i prince Alberta, který s ní rád debatoval a rozebíral reformy týkající se vojenské medicíny…
“ … Po příchodu Alberta začala slečna Nightingaleová hovořit o reformě, které bylo ve vojenské medicíně zapotřebí. Z 18 000 vojáků, kteří se z Krymu nevrátili, většina nepadla v boji, ale zemřela na různé nemoci… Před odchodem přece jenom zjistila, „kudy se k Viktorii dostat“. Uvědomila, že královně je celkem lhostejné, kde mají stát nemocniční postele a kdo má za co zodpovídat a našla přesně ta správná slova. „Poděkovala mi za podporu a porozumění“, zapsala si Viktorie pyšně do deníku. „Všichni vojáci do jednoho si prý mého soucitného zájmu hluboce vážili.“ Po nevydařeném začátku proběhla návštěva tak uspokojivě, že Florence dostala pozvání, aby se vrátila zůstala přes noc. … „ (Foto Florence Nightingale, zdroj). Z knihy Lucy Worsleyové jsem se navíc mj. dozvěděla, že „modernější a vřelejší“ rodič byl překvapivě královským dětem princ Albert – jejich otec. To, jak byla královna ke 
svým potomkům kritická, je patrné např. na str. 227, jak smýšlela o svém synu Albertu princi z Walesu – neustále řešila jeho vzhled.
„… Když královské děti začaly dospívat, pochopily, že u matky hrají druhé housle. … ´Je velká škoda, že ve společnosti svých dětí nenacházíš žádné potěšení, ´napsal jednou bez servítků Albert Viktorii. ´Jádro všech potíží tkví v tvém mylném přesvědčení, že je musíš neustále, opravovat, kárat, usměrňovat jejich aktivity. Nemůžeš přece žít ve spokojeném vztahu s někým, koho pořád hubuješ.´ … Královna je posedlá mateřskou autoritou (správnější výraz by byl tyranií), napsal lord Claderon. …“
Kniha se nádherně čte, dozvíte se nejen zásadní okolnosti, které Viktorii formovaly a tím svým způsobem ovlivnily „tok dějin“, ale i mnoho „klípků a zajímavostí“ ze života u anglického dvora v 19. století. 
Vřele doporučuji .
Hodnocení:
Za výtisk poskytnutý k recenzi velice děkuji nakladatelství Beta.
