Letos mi první vánoční dárek naježila Epocha. Na její další povídkovou antalogii jsem se těšila stejně jako cukrovkář 
na linecké a následné nadšení z knihy absolutně předčilo slast ze žvýkání a popíjení vysoce kalorických, štědrovečerních pochutin! Například teprve díky povídce z nejnovějšího sborníku Krev, monstra a cukroví jsem „přišla“ na to, že Josef z Nazaretu byl první člověk, který byl donucený ozdobit si vánoční stromek a že z toho vůbec neměl radost. Vlastně se za to styděl. Dále jsem zjistila, co se stane, pokud se ve virtuální realitě potká Děd Maroz se Santou, Khalísí, sovětskou odstřelovačkou, Che Guevarou a Titanicem. … A vůbec. … Informací přehršel, zábavy mraky, nekonečno vtipných momentů a hlášek, hafo mrtvol, spousta krve a vnitřností, ironie a černého humoru. To vše v 19 skvělých povídkách od českých autorů. Ať žijí Vánoce, Krev, monstra a cukroví!
Název: Krev, monstra a cukroví
sborník fantastických vánočních povídek
Autoři: Patrik Banga, Petr Brožovský, Marie Domská, Pavel Fritz, Zuzana Hartmanová, Petr Heteša, Vilma Kadlečková, Štěpán Kopřiva, Filip Koryta, Jan Kotouč, Vilém Koubek, Lucie Lukačovičová, Michaela Merglová, Ondřej Neff, Jiří Pavlovský, Martin Paytok, Petr Stančík, Dalibor Vácha, Lukáš Vavrečka
Rok: 2023
Počet stran: 616
Oficiální anotace
Vánoce jsou to nejkouzelnější období z celého roku. Doba zázraků, radosti a dárečků. Jenže za hranicemi krbového světla se nocí plíží věci, ze kterých vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Stíny. Monstra. Ježíšek. Mají chuť na cukroví, a často také na krev… Sbírka zbrusu nových povídek, ve kterých hrají hlavní úlohu nadpřirozeno a vánoční svátky, vám naservíruje výbornou štědrovečerní večeři z české fantastiky. Čeká vás akční nářez, přemýšlivé kousky nositelů ocenění Magnesia Litera i příběhy, které pohladí duši. To nejvánočnější čtení a nejlepší dárek pod stromečkem. Tak šťastné a veselé!
Summa summarum
Od vánočního povídkového sborníku se zřejmě jen tak neodtrnete, vzhledem k tomu, že epošácká bichle má 616 stran (malinko mě překvapilo, že ne kultovních 666 😉 ), vyhraďte si na ní pár volných večerů. Berte to jako radu i varování zároveň, mluvím z vlastní zkušenosti 😉 : většina povídek si mě natolik získala, že ač jsem na práci měla mnohem urgentnější věci (ano, v mém světě bohužel existují…) , musely povinnosti počkat… V knize před každou povídkou narazíte na medailonek autora a „malinko“ vylepšené koledy.
„… Pásli monstra Valaši,
v jedné irské salaši.
Bude ruch a bude shon,
zableskne se, zazní hrom… „
Kniha vychází v šité vazbě, s tvrdými deskami a přebalem. I když téma knihy se může jevit jako „jasně dané“, nestačila jsem se divit, jak všelijak lze Vánoce „uchopit a oslavit“ a co vše se českým spisovatelům se zvládne prohnat hlavou při vyslovení slova „Vánoce“: třeba virtuální mejdan na „skutečné“ americko – ruské vesmírné stanici, cestováním časem do dob života Ježíše Krista, radostný den z pohledu Josefa, který se vrátil ze služební cesty a našel doma ženu a její novorozené (další) nemanželské dítě, robotí trable, kdy si plecháč umanutě přeje plyšového medvídka, hluchoněmého bankovního lupiče, kterému na sv. Lucii vykuchají Lucinky z pupku fazole z konzervy či vražedná šňůra nenávistné čarodějnice Eržiky… Tak, jak to s povídkovými knihami bývá i zde jsem se do některého z příběhu zamilovala více, do některého méně. Je to děsně nefér, ale rozhodla jsem se, že vyberu pouze 4 povídky, které mě pobavily nejvíce, bylo to těžké rozhodování, ale u mě vyhrály tyto příběhy:
1. Co pro mě znamenají Vánoce – Štěpán Kopřiva
Co se stalo vzápětí po té, když přišel Josef domů (do betlémského chléva) a na první pohled mu bylo jasné, že Ježíšek 
není jeho? A ještě k tomu mu do obýváku (téhož chléva ) vtrhnou tři nezvaní „turbani“ s tím, že je posílá jejich Šéf Nejvyšší a mají pro Josefa Šéfovu neodmítnutelnou nabídku. Ano – nastalo pořádné tóčo. Hláška ve vyprávění střídá hlášku a já se smála na celé kolo. Nedivím se Josefovi, že byl v ráži a tudíž nešel pro prosté slovo daleko, navíc ho do správného varu dostalo i to, co se mu snažili nabídnout mudrcové z Východu… Mix absurdity, černého humoru, nadsázky a ironie, to vše dělá z povídky Štěpána Kopřivy (podle mých měřítek) skvělý příběh, který si s chutí znovu přečtu.
„… Na to, aby věděl, že jsem naprdnutej, nemusí vědět všechno,“ řekl jsem. „Stačí základní logika. Schválně: jak asi bude reagovat manžel, když mu zbouchnete ženu?“
„No vzhledem k tomu, že výsledkem zbouchnutí je syn Boží, tak … radostí?“
„Extází?“
„Modlitbou?“
„Vděkem?“ ….
2. Veselé vánoční hody – Filip Koryta
Jsem ráda, že u čtení této povídky mě nesledoval žádný psychoanalytik. Smála jsem se. Ale fakt jako smála, tekly mi 
slzy a nemohla jsem se uklidnit. Horší je, že jsem se smála nad „deníkem“ jednoho z mála přeživších lidí v městě, který na Vánoce začal ve velkém masakrovat zombíky „vzniklé“ ze spoluobčanů, ale klidně i „neinfikované“ civilisty. Prostě sériový vrah živých i nemrtvých:
“ 24.12. 20 — 15:56
Svět se loučí s panem Karlem Vízkem. Mě prostě ve frontě nikdo předbíhat nebude!!! „
Autor této povídky mě svým černým humorem, ironií a nadsázkou hooodně pobavil. Hlavní hrdina sice nepatří mezi lidumily či světlonoše a do sympaťáka mu chybí milion světelných let, ale stejně jsem mu fandila a přála si, aby výbušných dronů a ručních granátů stihl odpálit co nejvíc… Má skvělé hlášky a u jeho systematického vyvražďování se člověk od srdce směje, jako málo kdy. Děsný toto napsat – já vím…, ale je to pravda 😀 , 😀 .
„… 25.12. 20 – – 10:03
… došla mi extrémně podstatná věc – žádná infekce neexistuje. Nechápejte mě špatně, ty lidi v ulicích jsou fakt za zenitem, nikdo z nich už se nestane diplomovaným specialistou na nějaký supr čupr vyšší odborný škole, to zkrátka vidim, jsem svýho druhu agnostik. Ale nestalo se to náhodou. Vše je řízený shora. A zase jo, pozor. Nejsem konspirátor. Vim, že lidstvo přistálo na Měsíci, očkování je v pohodě, samozřejmě, pokud vám po něm nenaroste třetí varle, obzvlášť, když jste žena, je to nepříjemný, věda je prostě v poho. …. Nicméně, to, co se děje v našem městě není náhoda. Ani nehoda. Stačilo, aby mi do snu nakráčel lilipután s holubí hlavou, vysvětlil mi, oč kráčí a já to pochopil. Tohle je reality show. Zombie show pro pobavení znuděnejch diváků. A vyhraje ten, kdo zůstane poslední. …“
3. Kdo kráčí pouští – Pavel Fritz
Boží, boží, boží příběh… V povídce Kdo kráčí pouští můžeme cestovat časem. Vypustíme malou sondu a ta nás přenese do jakéhokoli okamžiku lidských dějin, umělá inteligence nám vše přeloží a ještě provede srovnávací analýzu se vším možným, dozvíme se téměř vše. Ježíšova kázání se mají stát stát vánočním trhákem jedné holdingové společnosti. Jenže, během sledování záznamů s Ježíšem, manažeři zjistí, že se Kristus nesetkával pouze s vesničany, římskými vojáky, ale potkal se i s Ďáblem. A jak víme, Ďábel je všehoschopný, umí proplouvat i časoprostorem… Povídku jsem s nadšením vdechla. Super nápad, super konec. Paráda 
.
4. Pranostiky – Martin Paytok
Parta zlodějů se po zpackaném přepadení banky jede schovat do opuštěné horské chaty. Brzy zjistí, že se na svátek Svaté Lucie nemá nic jíst. A vůbec o pranostikách se toho naučí spoustu, bohužel si vše vyzkouší na vlastní kůži. Povídka byla skvělá. Vůbec se nedivím, že jí editoři zařadili na první místo v antalogii.
„… Znamená to „vánoční kozel“. Je to démon ze severskejch zemí. Předchůdce hodnejch vánočních duchů. A jestli se vám nelíbilo, co provedly Lucinky vašemu kámošovi, představte si, co nám asi provede Bafomet v kulichu!“
Hodnocení: 
Za maximálně vymazlenou povídkovou knihu děkuji nakladatelství Epocha.
Ukázky z knihy ZDE
