Krev pro rusalku

Vítejte v Brně v alternativních osmdesátkách! Až si prohlédnete Špilberg, odložte zábrany a zkuste sex s vílou. Promění se vám v koho si jen budete přát…, pokud zaplatíte krví – lidskou. Jo a kolem řeky se moc netoulejte, mohli byste zakopnout o mrtvolu. Připravte se na temně fantastickou jízdu Brnem se spisovatelkou Kristýnou Sněgoňovou a prubněte její Krev pro rusalku – kdo jednou zkusí, nebude chtít jinak 😉 .

Název: Krev pro rusalku

Autor: Kristýna Sněgoňová

Nakladatelství: Epocha

Rok: 2018

Počet stran: 464

Oficiální anotace

Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch.

Summa summarum

Tak jak pro edici Fantastická Epocha českého nakladatelství Epocha zvykem je i tato fantasy kniha paperback s líbivou ilustrací na deskách.

Krev pro rusalku vyšla již v roce 2018, ale mě se dostala do rukou teprve nyní a jen lituji, že jsem si na ní nenašla čas dříve, protože styl Kristýny Sněgoňové mě totálně nadchl a mohu říct, že se na její další příběhy fakt těším :).

Autorka kostře svého detektivního příběhu psanému v ich – formě darovala líbivou fasádu temné městské fantasy, která je nanesena na základě alternativní reality, kde spojenci vyhráli II. světovou válku díky vílám, meluzínám a divoženkám. Ne, že by snad fašisty utancovaly k smrti, ale disponují nadlidskou silou a protože jim chutná lidská krev a maso, na válečných jatkách se brzy zorientovaly a spojencům pomohly k vítězství. Ti jim za to slíbili rovnoprávnost s lidmi, ale sliby – chyby a téměř půl století po válce jsou víly a rusalky pro lidi kriminální póvl a problém… Příběh se odehrává v Brně a hlavní hrdinou je detektiv Dominik Stolbenka, který je svým způsobem protekční figura na Centrále – policejní ´speciálce´, která má řešit veškeré delikty, ve kterých figurují víly. I tento vyšetřovatel (tak jak je u noir detektivek povinné) je trochu smolař,  hodně traumatizovaný, úspěšný alkoholik a zcela jistě je hodně ´na přes držku´. Mně byl od začátku celou dobu totálně nesympatický, až v závěru příběhu si v mých očích malinko polepšil :). Zato Léto – vílu, která se nejdříve živila jako šlapka a následně na sebe musela vzít podobu Stolbenkovy zesnulé kolegyně, aby se s ním podílela na vyšetřování – jsem si oblíbila. Líbilo se mi, jak autorka vystihla její různé podoby a polohy. Léto umí být éterická, tichá, zakřiknutá, poslušná a něžná, tak jak jsme u pohádkových víl zvyklí, ale na druhou stranu také chladnokrevná, urputná, pragmatická, krvelačná, nemilosrdná a živočišná. I ostatní postavy se (podle mě) autorce povedly.

Celý příběh je ´temný´, můžete se těšit na brutálně spáchané vraždy, zohyzděné mrtvoly, potoky krve, sex, návštěvy špinavých nevěstinců i lidožroutských orgií. Za mě super 🙂 ♥. Mimo zvrhlé fantazijní rodeo paní spisovatelky mě potěšil ´old school´styl samotného detektivního vyšetřování i postupná krystalizace Solbenkova morálního dilematu. Překvapil mě originální motiv vražd. A musím se přiznat, že závěr příběhu mi udělal radost (i když chápu, že někomu se může zdát přeslazenej…).

Knihu jsem přečetla během jednoho volného dne a za sebe doporučuji ♥♥.

Hodnocení: 98%♥

Za krvelačné víly děkuji  nakladatelství Epocha .