Modrá hodina

K moderním pohádkám přistupuji vždy s respektem, protože se bojím toho, že opět narazím na nějakou „nedotaženou trapárnu“, která nemá ani hlavu ani patu a malý čtenář po pár stranách odmítá nejen číst, ale dokonce i poslouchat… Naštěstí MODRÁ HODINA pro mě i prvňáka byla příjemným překvapením a jednou z mála dětských knih, ke které se časem určitě (oba) rádi vrátíme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Název: Modrá hodina
Autor: Alžběta Dvořáková
Ilustrace: Lucie Dvořáková
Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2019
Počet stran: 184

 

 

K dědečkovi na vesnici přijíždí sourozenci Martin a Eliška. Hned první večer začnou tušit, že dědova půda nebude úplně obyčejná, ale bude to něco speciálního. Bydlí na ní totiž netopýři se svými mláďátky! Díky dědečkovu nápadu, kterým je kamera napojená na počítač, ovšem děti s údivem velmi záhy zjistí, že netopýři nejsou rozhodně jediní, kdo na půdě bydlí. Je tam s nimi živé, malé dráče, které jí křížaly, houby, maliny, jahody a pije netopýří mléko nebo dědovo pivo, které si dědeček občas zapomene položené na zahradním stolku… I když je malému dráčeti teprve měsíc, umí mluvit lidskou řečí, létat a plivat oheň. Takže to správné prázdninové dobrodružství s dědečkem pilotem, netopýry a draky může začít!

 

Na této knize z nakladatelství Portál je na první pohled vidět, že nepatří mezi tituly, které byly v super krátkém termínu „spíchnuté horkou jehlou“, ale naopak je zřejmé, že se jedná o pořádně „vymazlenou knížku“.
Pohádkový příběh je vytištěný na kvalitním křídovém papíře, vázaný s pevným přebalem a juchů – nechybí ani záložka! Nakladatelství Portál je zároveň jedno z mála, u kterého bych překlepy spočítala na prstech jedné ruky, prostě super práce, která dnes  bohužel už není zcela běžná…

 

Pohádka Alžběty Dvořákové je plná ilustrací od Lucie Dvořákové. Obrázky šikovně dotváří atmosféru vyprávění a jsou buď celostránkové nebo jsou součástí textu.
Text knihy je vyveden větším písmem, což je fajn, protože mladším dětem se tak lépe čte.
Samotné vyprávění je členěno do krátkých kapitol. Celkem je jich 27 a průměrně mají cca 6 stran, takže kniha je ideální jako samostatné čtení pro děti na pokračování.
Na knize se mi líbí originalita příběhu, kde nechybí současná technologie (web-kamera, mobily, počítač s hrami…), klasické pohádkové postavy (draci) ani autorsky původní nadpřirozené bytosti (Stavitel snů). Všechny postavy používají dětem známé slovní obraty, i hovorové výrazy a autorka je vybavila stejnou slovní zásobou jako mají dnešní školáci. Proto jsou hrdinové této knížky dětem blízcí a pro menší čtenáře naprosto dostatečně vykreslené a popsané: bez zbytečných detailů a popisů, které děti nudí. Příběh má spád, je napínavý i dobrodružný – přesně takový, jak se od dobré dětské knihy očekává.

 

Příběh Alžběty Dvořákové mě oslovil i díky přesahu morálního poselství jejího příběhu, které je pro děti krásně srozumitelné, pochopitelné a u správné pohádky jaksi i povinné: netopýři si adoptují malé dráče, kterému posléze pomohou lidské děti a všichni nakonec mají radost z toho, že mohli pomoci ke štěstí jiné, živé bytosti. Díky tomu zjistili, že v nezištné pomoci druhému a v jeho dosaženém štěstí lze najít opravdový pocit naplnění…

Summa summarum

Již výše jsem předeslala, že se mi kniha moc líbila, svým zpracováním i obsahem . S klidným svědomím mohu říct, že patří mezi nejlepší dětské knihy, které jsem v poslední době četla. Prvňákovi se líbila také, i když ( jak uvádí nakladatel ) kniha patří mezi tzv. „druhé čtení“, takže k samostatné četbě bych ji viděla zhruba pro děti od 3. třídy

Moje hodnocení (jako ve škole): 1
V procentech: 100%

Za krásný dračí příběh děkuji nakladatelství Portál. A samozřejmě také díky za recenzní výtisk.

Příspěvek vytvořen 57

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek