Syrové rodinné drama MŮJ BRATR je příběhem plným temnoty, traumat a napětí. Psychologické drama je napsáno velmi zvláštním stylem, přesto ale dokáže upoutat svým drsným obsahem.
Název: Můj bratr
Autor: Karin Smirnoff
Překlad: Lucie Olešová
Nakladatelství: Albatrosmedia – Kniha Zlín
Rok vydání: 2024
Počet stran: 320
Jana Kippo se vrací na rodný statek na severu Švédska. Kdysi odsud utekla poté, co její bratr napadl otce lopatou. Bratr se nyní upíjí k smrti a matka po mrtvici chátrá v domově důchodců. Návštěva v Janě oživí vzpomínky na dětství plné násilí, přesto se rozhodne zůstat, aby se pokusila vyrovnat s minulostí. Jenže drsná realita venkova, kde v rodinách po generace vládne alkohol a nikoho nezajímá, co se děje za zavřenými dveřmi, bude krutým soupeřem. Naděje na odpuštění ale umírá poslední. Snad.
⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓ ⇓
Drama Můj bratr vyniká svojí ojedinělou atmosférou. Temná deka stísněnosti na vás padne hned od začátku a vydrat se z ní napovrch není vůbec snadným úkolem. Ruku v ruce jdou s touto ponurou aurou i pocity, které se na vás skrz hlavní hrdinku valí a neberou na nic a na nikoho ohledy. Zlo páchané na dětech, incest, alkoholismus i domácí násilí je jenom střípkem bolesti a intenzity, který se vám zaryje do vědomí. Kniha je prvním dílem ze série Jana Kippová.
Příběh má plně v područí hlavní hrdinka Jana Kippo, která se vrací do míst svého dětství a dospívání. Zůstal tu už pouze její bratr, matka v pečovatelském domě a kruté vzpomínky, které ji stále pronásledují. Vrací se do minulosti, aby znova v mysli prožila osobní tragédii a ani současnost k ní není příliš shovívavá. Podaří se jí vymanit z osidel strachu a najde v temných časech naději a odpuštění?
V bibli stojí odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům.
Nikdy pomyslela jsem si.
Ale co to vlastně znamená někomu odpustit. Proč je to tak důležité. Odpustit neznamená smířit se se vším nebo předstírat že se nic nestalo. Znamená to pustit to co v nás vyvolává hořkost a vztek. Odpustit znamená jít dál.
Dramaticky se odmlčel. Přejel pohledem po shromáždění. Všichni známe někoho komu nedokážeme odpustit. Ve válce v lásce v rodině v práci v přátelství. Ale pokud neodpustíme nemůžeme žít naplno. A pokud ostatní neodpustí nám. Kde se potom ocitneme.
V pekle pošeptala jsem bratrovi. Ocitneme se v pekle.
Vždyť mi v pekle jsme pošeptal mi. Odjakživa.
Co říct o stylu a formě psaní? Je to jako když vám knihu někdo přeloží do Matrixu. 😀 Vše je postavené trochu na hlavu – jednoduché věty, čárky široko daleko nikde, jména psaná s malým písmenem na začátku, tázací věty jsou viditelně k ničemu, protože otazníků se nedočkáte – zkrátka tady se ocitnete v naprosto jiném světě, do kterého musíte proniknout a přizpůsobit se mu, abyste dokázali vnímat text. Pokud se vám tento eskamotérský kousek povede a přijmete ho za svůj, rozprostře se před vámi celkem zajímavý námět.
Když se hlavní hrdinka Jana zeptá svého dvojčete, co dělá ve sklepě, odpoví ji, že vnímá. Pokud i vy budete nakloněny tomuto vjemu a svými smysly budete vnímat každou nuanci a změnu nálady vyprávěného příběhu, bude se vám tady asi líbit. Mně osobně bohužel styl vyprávění až tolik neseděl, ale pokud někdo umí udělat stísněnou atmosféru a vecpat do svého příběhu temnou auru, pak je to určitě tato spisovatelka. Příběh se odehrává v melancholické, mollové tónině, která rezonuje po celou dobu, ale občas probleskne i odlehčenými tóny, které slibují naději a lásku.
Máte-li v oblibě ponuré vyprávění plné osobních dramat a poznamenané minulosti, kniha Můj bratr by vám mohla padnout do noty, ale připravte se na hodně syrové a místy až drsné čtení.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 💔 🤍
Za velmi zvláštní, ojedinělé a zajímavé čtení děkuji nakladatelství Albatrosmedia, na jejichž stránkách si můžete knihu Můj bratr pořídit.
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Albatrosmedia.
