Recenze

Muž, který si hrál s panenkami

Líbila se vám série Milénium od Stiega Larssona? Další švédská trilogie jde v hodně podobných stopách a je prostě skvělá. Detektivní thriller MUŽ, KTERÝ SI HRÁL S PANENKAMI je parádní jízdou, v jehož středu stojí vrah, který lakuje a aranžuje své oběti jako panenky.

Název: Muž, který si hrál s panenkami

Autor: Magnus Jonsson

Nakladatelství: Grada – Metafora

Rok vydání: 2020

Počet stran: 400

Ve Stockholmu se najde mrtvá dívka, jejíž tělo je nalakované a naaranžované jako panenka. Kriminální komisař Rickard Stenlander spolu se svým parťákem inspektorem Erikem Svenssonem se pouští do nelehkého pátrání po vrahovi, který po sobě nezanechal jedinou stopu. Po mrtvé dívce zůstal jen zaheslovaný počítač a IT specialisti mají práce až nad hlavu a tak se expertka na šifrování Linn Ståhlová dostává do samého středu vyšetřování a pomáhá těm, kteří ji dostali kdysi za mříže. Linn je levicová extremistka, bývalá členka Antifašistické organizace a po ulicích Stockholmu se prohání na longboardu. Další mrtvola na sebe nenechá dlouho čekat, a pokud mají zastavit sériového vraha, budou se muset vydat i trochu nelegální cestou, která odkryje nejen pachatelovy stopy, ale zároveň se o slovo přihlásí i nevyřízené účty z minulosti Linny. Kdo stojí za neobvyklými vraždami mladých dívek a kdo se snaží odstranit Linnu z cesty? Vítěz může být jenom jeden a bude to ten, který bude rychlejší…

× × × × × × × × × × × × × × × × × ×

Detektivní thriller Muž, který si hrál s panenkami je prvním dílem švédské trilogie Nenávist. Druhý díl s názvem Mrchožrouti je nakladatelstvím Metafora naplánován na rok 2021 (mohu prozradit, že už teď se hodně těším) a závěrečný díl Žena, která lovila sama už se od autora Magnuse Jonssona také vydal do světa.

Je jasné, že se při čtení neubráníte srovnávání se známou sérií Milénium. Ve středu dění se stejně jako v Miléniu ocitá hackerka, která má problémy se zákonem a snaží se díky svému výjimečnému počítačovému mozku odkrýt zločince. Navíc švédské prostředí a styl psaní je hodně podobný, takže kdo jste nenašel cestu k Miléniu, dá se předpokládat, že ani tato trilogie ve vás nezanechá nadšení, jaké vyvolalo u mě.

Na začátku vše vypadá jako jednoduchý případ, kde hlavní osu příběhu přebírá pátrání po vrahovi zavražděné dívky. Zápletka se ale rozvíjí a větví na několik dalších odnoží, které jsou neméně zajímavé a možná ještě lepší než samotná hlavní dějová linka. Mám ráda tahle složitá detektivní pátrání, kdy sledujete celou trasu podrobného vyšetřování a jako přidanou hodnotu vám autor naservíruje i spoustu fascinující „omáčky“, pro někoho zdánlivě zbytečných informací, jako jsou všechny taje IT prostředí nebo extremistických skupin. Tohle prostě miluju.

Autor vám představí všechny účinkující v příběhu, od hlavních rolí až po ty vedlejší, které se vyprávěním jenom okrajově mihnou, a rozhodně se nejedná o nezáživné charakteristiky. Všechny postavy dostanou velké pole působnosti, ať už je to samotný pachatel, hlavní vyšetřovatelé nebo náhodný policista, který se zčista jasna ocitne v samém středu dění. Pokud jste z detektivek zvyklí na jednu maximálně dvě hlavní postavy, kolem nichž se děj točí, tady se všechny rozdíly stírají. V Muži, který si hrál s panenkami jsou všichni na jedné lodi a stejně tak jsou všichni pro děj nepostradatelní a stejně důležití.

Čekal. Tělo už bylo naprosto klidné. Poddajné a neživé jako tělo hadrové panenky. Tři minuty. Čtyři minuty. V této situaci by asi nedokázala předstírat. Ale riskovat to nechtěl. Pět minut. Zvedl polštář. Její vytřeštěné oči na něj zíraly a v jednom koutku zahlédl síť popraskaných žilek. Sklouzl z ní a stoupl si vedle postele. Hrudník měla klidný. Přiložil prsty ke krku, ale pulz nenahmatal, tak vytáhl vlhčený ubrousek, kterým jemně setřel zbylé líčidlo u oka. Potom jí opět rozprostřel vlasy po polštáři a zalovil v kapse. Pod rukou roztáhl plastový ubrus a vyndal láhev chlornanu sodného.

Plně rozvinutá zápletka udržuje krok s podrobným vyprávěním a o napětí ani vzrušení nebude nouze. A pokud někdo umí závěr vygradovat do maxima, pak je to rozhodně Magnus Jonsson. Takhle vyšponovaný konec jsem už dlouho nečetla.

Čeká nás dlouhé období, než se dočkáme pokračování a já doufám, že bude stejně bravurní jako Muž, který si hrál s panenkami. Pro všechny nadšence švédských detektivek je tahle kniha zkrátka nutností. Doporučuji!

Hodnocení: 100 %

Za neskutečně parádní jízdu uličkami Stockholmu za bedlivého dozoru vraha děkuji nakladatelství GradaMetafora a samozřejmě také za recenzní výtisk knihy Muž, který si hrál s panenkami.

Autor: Veronika Es.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *