Podbrdské ženy

Jít si za svými touhami a sny a nezapomínat žít… Své o tom vědí PODBRDSKÉ ŽENY, které se nechaly lapit manžely, rodinou, životem na vesnici a na vysněný život jim zbyla jenom fantazie. Vydejte se s románem z nakladatelství Albatrosmedia do podhůří Brd a poznejte osudy tří žen, tří generací a jednoho místa.
„Smála se povídačkám o tom, že je to ona, která jim nosí neštěstí. Přitom jsou to jen oni, kdo si škodí, protože touhy, jimiž mluví jejich bušící srdce, neslyší. Zapomínají na svůj dech, na své srdce. Zapomínají na to, že žijí proto, aby žili.“

Název: Podbrdské ženy

Autor: Jana Poncarová

Nakladatelství: Albatrosmedia – Motto

Rok vydání: 2020 – 2. vydání

Počet stran: 448

Anna Kucmanová žije v podhůří Brd společně se svým manželem a synem Mírkem. Nezná nic jiného než dřinu a starosti, které si na ni vyberou svou daň. Rodina se po válce znova nadechuje k životu a stará chalupa přivítá další ženu – Mírkovu manželku Emílii. Ta zde zažívá stejnou měrou těžkou práci, ale navíc i odcizení v manželském životě. Ve stejných stopách jde i její dcera Jana, která svůj vysněný život už dávno opustila a smířila se s rodinným prokletím, jenž ženy odsouvá do podřadných rolí. Dokáže tuto kletbu prolomit její dcera Johana? Nebo se smíří s osudem a navždy svoje sny uzavře v chalupě plné smutku a nepatrných kousků štěstí?

℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ 

Niterný román Podbrdské ženy je vyprávěním o osudech žen několika generací, jenž se nedokázaly oprostit od zavedených dogmat a svoje sny odsunuly na vedlejší kolej, kde zůstaly nepovšimnuty a zarostlé dřinou a starostmi.

Příběh vyprávěný er-formou vás vezme do kina, jenž se nazývá život a před vámi se rozprostře nelehký osud podbrdských žen. Román je rozdělen do několika hlavních kapitol. V první se seznamujete s Annou Kucmanovou a jejím synem Mírkem a poznáváte prostředí i obyvatele malé vesničky, která se po 1. světové válce znova staví na nohy. Mírek si přivádí do rodinné chalupy ženu Emílii a právě této další podbrdské ženě je věnována druhá kapitola. Zažije bolesti 2. světové války i samotu a odcizení, jenž se touto generační linií vine jako kletba. Následující kapitola je v područí její dcery Jany, která svůj život prožívá v období nástupu komunismu a s tím související kolektivizace. Rodičovská láska je ji neznámá a cítí se zavržená. Nemá kde brát a nemá ani z čeho dávat a tak se i Johana, její dcera, rodí do prostředí, které neumí ukazovat lásku ani porozumění a jehož cílem je jenom práce a starost o rodinu.

Terapeutka uhnula pohledem. „Zavřete ještě na chvíli oči. Zkuste si představit linii žen, vašich předkyň, které jsou za vámi.“
Šumění moře zesílilo, ale to zvuky vždycky dělají, když zavřu oči. Ze tmy vystoupila šeď, která se rozpíjela do nejasných kontur. Neohlédla jsem se, ale stály za mnou. Máma. Babička. Prababička. A potom desítky žen. Se šedivými vlasy v drdolu, v rozdrbaných sukních, některé shrbené. Jiné ještě rovné a mladé s kaštanovými vlasy, Drsnýma rukama se dotýkaly mého ramene.
„Jsou tam,“ řekla jsem.
„Můžete se o ně opřít? Co cítíte?“
„Ne, opřít se o ně nemůžu,“ polkla jsem, „ale ony se opírají o mě.“

Autorka Jana Poncarová do středu svého románu opět umístila ženy, jenž nesou svým čtenářům nadčasové poselství. Nezáleží na tom, jaká je doba, záleží na tom, abychom tak lehce neopouštěli svoje tajná přání i touhy a nepodléhali okolním faktorům, které v nás žízeň po životě zabíjejí. Muže postavila do role tyranů patriarchální společnosti, ale nijak se na nich nemstí ani neočerňuje. Čtenáři předkládá obraz despotických mužů v rodině, kteří pevně svírají ženské otěže a toto nadčasové téma zpracovala bez nenávisti, ale s reálným přesahem.

Autorka vás protáhne dlouhým časovým údobím, od 1. světové války až po současnost a nezapomene tyto společenské události bravurně vypodobnit. Je nedílnou součástí pestrého děje a dokresluje jak jednotlivé osobnosti příběhu, tak i vesnické prostředí, v kterém se odráží politická situace.

„A lidé jsou pořád stejní. Jen se mění kulisy, ve kterých žijí. Jsou lapeni ve svých pocitech, kterým nerozumí… Pořád něco hledáte a jste věčně nespokojení…“

Poutavé vyprávění vás dojme i nadchne svým tématem. Jana Poncarová se zase o kousek víc zakousla do mé čtenářské duše a vzala mě s sebou do příběhu, v kterém se ženy rodily do světa plného dřiny a drobných radostí. Pokud máte rádi silné příběhy obyčejných žen, jejichž životní osudy na vás dolehnou s nebývalou intenzitou, pak sáhněte po tomto živém, atraktivním románu, jímž Podbrdské ženy bezesporu jsou.

Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤

Za nadčasový příběh několika generací žen děkuji nakladatelství Albatrosmedia, na jejichž stránkách si můžete knihu Podbrdské ženy pořídit.

Autor: Veronika Es.

Listovat knihou můžete zde, na stránkách Albatrosmedia.