Nákaza

Co myslíte, jak dlouho by trvalo vašemu obvodnímu lékaři, než by přišel na to, že váš „kašlík“ není kašel, ale průvodní symptom moru? Vzhledem k tomu, že žijeme v 21. století, by to jistě chvilku trvalo a přesně v této situaci se ocitnou lékaři v italském Janově. A díky faktu, že se jedná o smrtící verzi bakterie Yersinia pestis, která zabíjí do 36 hodin a úděsnou rychlostí rozsévá Nákazu, rozhodně nemají času nazbyt. O jejich závodě s časem a černou smrtí vypráví nový román spisovatele Daniela Kalla vydaný nakladatelstvím Alpress.

Název: Nákaza

Podtitul: V ohrožení jsou miliardy životů

Autor: Daniel Kalla

Nakladatelství: Alpress

Počet stran: 280

Rok vydání: 2019

Alana Vaughnová je expertka NATO, specializuje se na infekční nemoci a právě z toho důvodu jí vyšlou do Janova vyšetřit těžce nemocného pacienta. Alana je v šoku, když zjistí, že se jedná o případ moru. Případ přisuzuje bioterorismu, dokud ji pátrání po prvním nakaženém pacientovi nedovede do středověkého kláštera. Nemoc se mezitím šíří mezi obyvateli obrovskou rychlostí a brzy se nejedná pouze o případy z Janova. Konec epidemie se zdá v nedohlednu a situace se komplikuje novými a novými okolnostmi… (Foto: Janov, zdroj: Monatour.cz).

Summa summarum

Pevné desky, šitá vazba, zajímavý přebal, obsahově útlejší kniha – na první pohled má kniha pouze samá pozitiva 🙂 . Tak se pojďme podívat dovnitř, na samotný příběh Daniela Kalla… Kniha má 65 kapitol, ale nepropadejte panice, jsou opravdu krátké ( průměrně 3 – 5 stránek), až se nabízí otázka, co vedlo autora k tomu, aby se text rozhodl členit zrovna tímto způsobem…

Do příběhu nás spisovatel uvede líčením jednoho pracovního dne Vittorie Fornerové, který se stane jejím posledním na tomto světe. Vittoria je hlavní stavebním technikem dohlížející nad impozantní stavbou, která má vyrůst na troskách nedávno strženého  středověkého kláštera San Giovanni. Čtenář brzy pochopí, proč jsou kulisy středověké stavby pro příběh absolutně zásadní. A to konkrétně v kapitole 4 (str. 18), kde se linie příběhu rozštěpí a autor nás vezme do 14.-ho století, kdy v Itálii taktéž řádila černá smrt a skrze zapsané vzpomínky Rafaela Pasqua janovského ranhojiče se seznámíme s šílenstvím probuzeném epidemií, které lidé nerozuměli, temným tajemstvím kláštera i s lidskou bolestí, která provázela pozůstalé po ztrátě milovaných. Hlavním tématem příběhu je nákaza „zvláštního druhu“ moru, která se šíří prapodivně bez jakékoli logiky, o kterou se opírají epidemiologové a expertům, kteří mají situaci řešit, stále „něco nehraje“…, ve hře je možnost bioterorismu, resp. použití biologických zbraní z dob Studené války, ale i Boží hněv seslaný na bezvěrce, kteří nechali zbourat starobylý klášter opředený pověstmi…

V knize se dočkáme i milostných (romantických) črtů: jednak mezi Alanou Vaughnovou a jejím bývalým milencem (jedním z hlavních vyšetřovatelů) doktorem Nicem Olivo. Alana nás ve svých vzpomínkách seznámí s okolnostmi krachu jejich vztahu (nic, co by vás nenapadlo) a díky tomu, že Nico je ženatý (samozřejmě nešťastně s nevěrnicí) se situace komplikuje. Naštěstí pro Alanu ji spisovatel do náruče přihraje nezadaného, heterosexuálního kolegu Byrona. Byron je Alaně ze začátku téměř nesympatický, na rozdíl od Nica s ní sice neprožil žádné dobrodružství, ale na druhé straně ani nemá dvě děti a neléčenou závislost na alkoholu. Hádejme, jak tento „milostný trojúhelník“ dopadne 🙂 …? Láska se nevyhne ani morem zmítanému Janovu čtrnáctého století a svůj krátký románek prožije i Rafael Pasqual, který sice truchlí pro svou zemřelou manželku Camillu, ale potká židovku Gabrielu, která mu vrátí radost do života a navíc po ranhojičově smrti pokračuje v jeho zápisech.

Nejenže mého Rafaela křivě obvinili z pohanství a čarodějnictví, ale navíc obvinil i dona Marka, že je s ním spolčený….Bohužel, Rafael z kobky živý nevyšel, ale don Marko mě ujistil, že zemřel stejně statečně a ušlechtile jako i žil….

Tato kniha jednoznačně patří mezi beletrii, která má bavit, snadno se číst a vyplnit volný čas čtenáře. To (podle mě) splňuje. Nad knihou nedoporučuji přemýšlet a nerozebírat detaily – příběh berte tak, jak je vyprávěn a jak stránky plynou... Jinak by se vám mohlo stát, že začnete uvažovat nad tím, jestli uměly mladé židovky ve 14-tém století psát a jaké by byly šance na přežití středověkého ranhojiče, který se denně setkával nejen s dýmějovým, ale i plicním morem v akutní fázi nemoci? Anebo byste mohli zaváhat nad tvrzením, že NATO posílá své experty na biologické zbraně do zemí EU jen proto, aby preventivně sledovali situaci kolem jediného „podezřelého“ pacienta, u kterého ještě ani nebyla stanovená diagnóza a jeho případ nikde oficiálně hlášen… Takže nad ničím nepátrejte, nedumejte a nechte se bavit středověkými mýty, děsit podivnými mnichy a jejich fanatismem a doufejte, že i tentokrát nás USA, NATO a WHO zachrání – alespoň v knize. Mě Nákaza sice nevyděsila, ale četla se mi hezky. Nechyběla černá smrt, romantika ani vyšinutí mniši, takže za mě – dobré počteníčko 🙂 .

Hodnocení: 80%

Za morovou ránu opentlenou romantikou děkuji nakladatelství Alpress. A také za recenzní výtisk.