Jan Werich řekl: “ Kdo se umí smát sám sobě, může se smát všem ostatním.“ Jsem si téměř jistá, že americký umělec John Callahan našeho Pana herce Jana Wericha ani jeho citát neznal, nicméně žil a tvořil přesně v jeho duchu – a protože se sám sobě zasmát opravdu uměl, smál se také všemu i všem kolem. Proto ho hodně lidí nemělo rádo a jeho kritici mu vyčítali nekorektní vtipy na adresu handicapovaných. Vyčítali mu, že jeho vtipy jsou rasistické a zaměřené proti “ odlišným „. Tudíž jestli nemáte rádi černý a ostřejší humor, tvorba Johna Callahana nebude nic pro vás. Ovšem pokud se rádi zasmějete i “ politicky, rasisticky, nábožensky či jinak“ nekorektním vtípkům, možná v Callahanově tvorbě najdete nový zdroj srdečného smíchu 🙂 .
Název: Nebojte, pěšky se daleko nedostane
Autor : John Callahan
Nakladatelství: Jota
Rok: vydání: 2019
Počet stran: 248
Zdroj: The Independent
Amerického karikaturistu upoutaného po autonehodě na invalidní vozík jsem do této doby neznala, poprvé jsme se s ním 
setkala až díky jeho autobiografické knize Nebojte, pěšky se daleko nedostane od nakladatelství Jota. A získal si mé srdce. Či přesněji řečeno bránici, mám ráda nekorektní a černý humor a John Callahan si servítky rozhodně nebere. Ve svých kresbičkách se „drsně“ umí vysmát nejen sám sobě , ale skutečně úplně všemu, co vidí kolem sebe. (John Callahan, zdroj: YouTube)
To, že je ( respektive byl, protože v roce 2010 zemřel ) John Callahan inspirativní osobností dokazuje i to, že podle jeho autobiografie natočil holandský režisér Gus Van Sant stejnojmenný film Nebojte, pěšky se daleko nedostane, na kterém se Callahan podílel jako scénárista a dramaturg.
Obr. z filmu, zdroj: bubbleblabber.com
Co byste si mysleli o knize, kterou napsal karikaturista, abstinující alkoholik, zcela úplně ochrnutý na obě nohy a téměř i ruce? Popravdě, já jsem si nebyla vůbec jistá, co mohu od biografie čekat a tak jsem si raději nemyslela nic a počkala jsem si, až ji budu držet v rukou. A dobře jsem udělala. Kniha si mě získala na první pohled svým přebalem, na kterém je jeden z autorových kreslených vtipů. Pevný přebal, šitá vazba, hrubky jsem v textu nenašla (je možné, že jsem je přes slzy smíchu neviděla…), prostě parádní práce 🙂 .
( Hrob Johna Callahana, obr. zdroj: Find A Grave)
„Poslední den, kdy jsem ještě chodil jsem se probudil bez kocoviny…“. Takto začíná první kapitola Callahanovy knihy (str. 9). Kniha je upřímně drsná, drsně upřímná a psaná živě s ohromnou dávkou nadhledu a sebereflexe. Nečekejte žádnou sebelítost nebo sebezpytování, omluvy ani poučování. Pan karikaturista se snaží vysvětlit, jakým řízením Osudu si musel projít, aby se „jenom“ neuchlastal k smrti a že k tomu skutečně neměl vůbec daleko. Svou závislost na alkoholu líčí velmi realisticky, stejně tak denní útrapy kvadruplegika, které si lidé, kteří neznají nikoho postiženého, ani neumí představit a to vše způsobem, že se tomu klidně směje a vy s ním…! Je to černo-černý humor, ale má “ koule“ 🙂 .
V knize popisuje svou životní pouť od dětství, které bylo poznamenané faktem, že ho biologická matka odložila a on se s tím těžce vyrovnával v podstatě větší část svého života. Otevřeně přiznává, že k alkoholu začal lnout ve 13 letech a popisuje, co všechno díky své rostoucí závislosti na alkoholu zažil. Huuuuustý a vtipný 🙂 ! Dozvíte se, jak se přihodila autonehoda, kdy řídil jeho (stejně) opilý kamarád a v rychlosti 140 km/h naboural do sloupu. Kamarád vyvázl s lehkým zraněním, John měl zlomenou páteř mezi 5. a 6. krčním obratlem, v důsledku toho ochrnul na ruce i nohy… A touto událostí mu Život najednou v okamžiku zamíchal a znovu rozdal úplně jiné karty, než s jakými mohl hrát doteď. A zároveň se musel naučit hrát jinak, podle úplně odlišných pravidel – tedy pokud chtěl žít. Dočtete se, že slavný kreslíř byl schopný nejen vyhrabat se z bahna sebelítosti, deprese a těžkého alkoholismu, ale našel si svou vlastní cestu a rozjel si kariéru snů, ke které by (možná) nebýt nehody nikdy nedospěl… Jeho kresby časem vycházely ve známých denících po celých Spojených státech a v pánských časopisech (např. Playboy, Penthouse či Hustler 🙂 ).
Summa summarum
John Callahan je člověk, který by měl jít příkladem každému, kdo si myslí, že k němu je Osud extra nepřátelský a nefér. Je to člověk, který překonal sám sebe. A nejednou, takže klobouk dolů! Jeho autobiografie má vše, co má mít pořádná kniha – poselství, které pramení ze životních zkušeností. Dodává naději a probouzí touhu se poprat se vším, co člověka limituje. A v neposlední řadě se u ní milovník nekorektního humoru skvěle baví!
Moje hodnocení (jako ve škole): 1
V procentech: 100%
Za seznámení s mega inspirativní osobností, jíž John Callahan bez pochyby určitě byl a navždy bude, děkuji nakladatelství Jota. A také za recenzní knihu!
