Patříte mezi čtenáře, kteří se rádi „ztratí“ v klasické fantasy magie a meče ⚔?? Baví vás dobrodružství neohrožených válečníků čelících zrůdám lidským i nadpozemským, svodům vnadných šenkýřek a vidlím zhrzených manželů 😉 …? Pak mám pro vás knižní tip z dílny mladé, české autorky Michaely Merglové Píseň oceli.
Autor: Michaela Merglová
Rok: 2021
Počet stran: 600
Oficiální anotace
Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky. Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen. Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.
Summa summarum
Michaela Merglová se rozhodla oprášit formu starého dobrého, klasického fantasy 
příběhu a udělat radost všem, kdo zoufale touží po novém, přesto „poctivě tepaném“ vyprávění „magie a meče“. Podle mne se jí to dokonale povedlo ?… Píseň oceli je první díl dobrodružství bojovníka / válečníka a jeho „věrného stínu“ / kamaráda, zpěváka a barda, na který spisovatelka volně navazuje knihou s názvem Píseň severu. Píseň oceli vychází v brožované vazbě, v kabelkovém formátu. Objemem je „bichlička“, na kterou jsme u fantasy knížek z Epocha zvyklí ?. Kniha má 5 kapitol:
Meč ze staré písně
Býci a pidižvíci
Ohava
Pravidla hry
Tanči se slovy
Dívka, co neměla ráda hvězdy. Postupně se v nich seznámíme s urostlým šermířem ze Severu 
jménem Cuchenan a bardem ?️, zpěvákem, vtipálkem, sukničkářem z Jihu – Minangarem, kteří se díky rozmarům Bohů setkají v prosperujícím, pohraničním městě Duss a díky náhodě a divokým okolnostem se časem spřátelí na život a na smrt. Fantasy Michaely Merglové má vše, na co se u tohoto druhu příběhů těšíme: dva dokonale nesourodé hlavní hrdiny, kteří svými protiklady k sobě pasují jako puzzle a jeden bez druhého by svůj Osud naplnit nemohl ?… Pokud si myslíte, že k hrdinnému válečníku patří jedině kouzelný (mluvící) meč, vězte, že jste právě narazili na knižní poklad. Autorka ve svém vyprávění magií, kouzelnými předměty a bájnými tvory nešetří. Mně osobně se líbila i zaklínadla či proroctví, která svým postavám vložila do úst ?.
ℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜ
„Levý pazour z netopýra,
rusé vousy bohatýra,
z kance čtyři štětiny,
špetka jmelí, hobliny.
Jedno křídlo komáří, tak se lektvar uvaří!“ (Foto: Michaela Merglová, zdroj: Epocha)
ℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜℜ
Ale pozor – nechci z Písně oceli „udělat pohádku“. Autorka očividně netrpí puritánskou autocenzurou a nešetří pikantními popisy postelových eskapád pohledného barda, vyhřezlými vnitřnostmi, useknutými hlavami/ končetinami, popisy mrtvol v různém stupni rozkladu, krví nevinných obětí drancujících nájezdníků ?. Příběhu se (samozřejmě) nevyhne ani romantika a detailně zosnované „dvorské intriky“ a hlavně … hlavně … humor a vtip! Smysl pro nadsázku a ironii Míši Merglové mi velice sedl, přátelským špičkováním mezi Minangarem a Cuchanenem jsem se bavila a i jedovaté „hlášky“ ostatních (skvěle vykreslených) postav mě dokáží rozesmát. Tudíž, pokud chcete knihu o chrabrých rytířích, nestvůrách a krásných ženách, neváhejte, Píseň oceli s klidným svědomím doporučuji 
.
Hodnocení:
Za vtipný a napínavý výlet za válečníky a draky děkuji nakladatelství Epocha .
