Není víla jako víla… Lesní víla je jiná než-li stromová. A ta stromová vůbec není stejná jako vodní. V lecčem jsou si podobné a v něčem jsou zcela jiné. O všem, co mají společného i o tom v čem se liší, si v knížce O vílách povídají tři kamarádky: Lesní víla Zvonimíra, stromová víla Olšinka a vodní víla Vodomilka.
Název: Pohádkář – O vílách
Autor: Hynek Klimek
Ilustrace. Zdeňka Študlarová
Rok: 2019
Nakladatelství: Grada – Bambook
Tři víly se skamarádí a vypráví si příběhy o vílách nejen z našich končin, ale z celého světa. Napínavá a někdy i trochu strašidelná vyprávění přiblíží dětem svět pohádkových bytostí tak, jak to dosud žádná knížka neudělala.
Hynek Klimek, zdroj foto: casopisbarbar.cz
Jsou ovšem ještě i jiné stromové víly, dryády. K spánku a k odpočinku se uchylují přímo dovnitř stromů. Když někdo takový strom porazí, zahyne nejen strom, ale i dryáda. Toho, kdo strom porazil, obvykle stihne krutý trest. Ostatní dryády z okolí se mu krutě pomstí.
Autor Hynek Klimek si předsevzal, že se dětem pokusí představit mýtické bytosti, kterým se ve slovanské mytologii říká „víly“. Informace zakomponoval do vyprávění samotných víl. Protože každá z těchto éterických bytostí pochází z jiného prostředí, ve kterém „žije“, musí se nejprve svým novým kamarádkám představit a těmto zatím ještě „cizím vílám“ vysvětlit, jak se „žije u nich, v jejich říši“. V tomto zvoleném konceptu knížky se hezky ukáží rozdíly mezi jednotlivými „druhy víl“ ( vodní, lesní, stromové ). Autor zmiňuje i bytosti z jiných mytologií, které jsou našim vílám velmi podobné (najády z bažin, mořské víly, anglické pixies, horské víly z Balkánu, zlé víly z Ukrajiny, které kradou lidské děti …).
Vílí vyprávění v knížce mají rysy klasických pohádek ( včetně mravního poučení , např. „Jak lehkomyslné víly pozdě litovaly“ ) a objevují se v nich i jiné pohádkové bytosti ( vodník, skřítek ). Další náměty autor čerpal z krajových lidových pověstí ( Valašsko, západní Čechy…).
Poslední kapitolu pojal pan spisovatel originálně, nazval ji: „Jak víly napomohly vzniku této knížky“ a píše zde, že informace potřebné ke vzniku této dětské knížky mu předaly samy víly, protože chtějí, aby se o nich lidé dozvěděli co nejvíce 🙂 …
Knížku ilustrovala Zdeňka Študlarová výtvarnice, která má na kontě dětské knížky, učebnice i ekologickou literaturu pro děti.
Zdeňka Študlarová, zdroj fota: Čítárny
Obrázky jsou milé i „strašidelné“, postavičky působí roztomile, okaté víly, fousatí trpaslíci i vesničané v krojích se dětem určitě líbí. Jenom si nejsem jistá, zda se hodí právě do této konkrétní knížky. Pohádkář O vílách není kniha pro nejmenší čtenáře.
Spisovatel používá obtížnější slovní spojení, archaicky působící větné konstrukce a rozhodně nezvolil dětský slovník. Nakladatel uvádí, že kniha je vhodná pro děti od 5 let, ale mně připadá, že jí ocení starší děti. Zhruba od 8 let výše. Naproti tomu obrázky vypadají jako z knížek určených pro batolata. Jsou totiž namalované ve stejném stylu, jako bývají říkadla a básničky pro nejmenší.
„Nerada bych mezi nás zasela nesoulad, abychom se třeba ještě nezačaly hádat. Nedá mi to však a musím vám říci, co jsem si dovolila……“.
( víla Olšinka, str. 48)
Víly Hynka Klimka se mi líbily. Hezký nápad o přátelství mezi vílami ze třech různých přírodních „říší“ je originální a momentálně „in“. Jako veliké mínus pro knížku vidím disharmonii mezi textem a ilustracemi. Obrázky určené pro malé děti se ( podle mě ) k obtížnějšímu textu nehodí.
Moje hodnocení ( jako ve škole): 1 –
V procentech: 85%
Vílím recenzním výtiskem mě potěšilo nakladatelství Grada– Bambook, kterým tímto děkuji.
