Recenze

Sběračka kostí

Mytická Lilith, první Adamova žena ta, která se odmítla podrobit Adamovi i samotnému Bohu, uprchla z ráje a stala se královnou padlých andělů. V oněch pradávných časech Počátků světa porodila stovky démonických dětí, aby škodily lidem. Ale dcera Elišébah počatá s Adamem (jejíž narození oddalovala) byla lidská. Po porodu se jí vzdala a nechala ji Adamovi a Evě, aby ji vychovali spolu s jejich syny Kainem a Abelem… Lilithina dcera se po celá tisíceletí vrací zpět na Zem, aby nešťastné duše zemřelých odpoutala od jejich lidských kostí a ony mohly dojít pokoje. Nyní se Elišébah vrací jako Alžběta Pírková a čeká jí jedna z nejtěžších inkarnací…

Název: Sběračka kostí

Autor: Ludmila Svozilová

Nakladatelství: Krigl

Počet stran: 172

Rok: 2019

Alžběta Pírková se v každém ze svých životů se stěhuje na místa, kde leží vydrancované či utajované hroby, aby posbírala kosti, spálila je a obřadně pohřbila. Začátkem února 2018 Alžběta opouští šumavské Sudety a odchází do Litoměřic. V této magické krajině je každou úplňkovou noc je rituálně obětována mladá dívka a všechny zavražděné se Alžbětě znepokojivě podobají. A Alžběta – Elíšébah zdaleka není sama, kdo se o krvavé obřady zajímá…

Summa summarum

Knížka není objemná a na první pohled se to může zdát jako výhoda – zejména pokud neradi čtete „bichle“, ale brzy vám to bude líto, protože zjistíte, že román Sběračka kostí je zajímavý, originální, napínavý a hlavní hrdinka není žádné trapné cukrátko, na které si po zaklapnutí knihy ani nevzpomenete. Naopak: budete jí fandit a její Osud vás bude DOOPRAVDY zajímat. Je trochu škoda, že nakladatel Sběračce nedopřál větší font písmen, ale na druhou stranu má kniha pevné desky a šitou vazbu a černobílé ilustrace, takže super 🙂 . Na zadní straně desek knihy si můžete přečíst varování, že je kniha určena výhradně pro dospělé čtenáře, ale nebojte: v knize žádné explicitně popsané nechutnosti nenajdete, takže ani slabší povahy nebudou trpět nočními můrami. Čím autorka nešetří: sexem. Ovšem, pokud jste již přečetli některé rádoby „YA“ knihy od  Amo Jones, po přečtení Sběračky se tomuto varování budete shovívavě usmívat… Ještě než se s vámi podělím o to, jak se mi kniha líbila, dovolím si jedno doporučení. Pokud moc neznáte Bibli, biblické příběhy a jejich postavy, mrkněte třeba na Wikipedii a přečtěte si odkazy týkajících se postav vystupujících v knize Ludmily Svozilové, protože pak vám děj přijde o to víc „hustej“ a bude vám dávat větší smysl (Kain, Belial, LilithBasil)

Kniha je psaná ve formě Alžbětiných deníkových zápisků, které se střídají s deníkem druhé zásadní postavy příběhu „šelmou“. Text šelmy je od Alžbětina textu odlišen kurzívou. Postavu Alžběty Pírkové – Elišébah mám ráda. Autorka podle mě hezky vystihla rozpor staré duše v mladém těle. Na jednu stranu Alžběta jako smrtelná žena prožila na zemi více než šest tisíc let , na druhé straně neztratila nic ze své ženské podstaty: je citlivá a lidé jí stále umí ublížit, ale rozhodně na ně nezanevřela. Sama hrdinka nám v textu prozradí, že všechny její životy trvaly maximálně 20 – 30 let a smrti se nebojí. Ovšem svůj život si hodlá užít se vším všudy, proto se připravte na sexuální maraton 🙂 . Alžběta se v úvodu vyprávění díky svému věčnému údělu – vyhledávat ostatky nešťastníků, rituálně očistit jejich kosti a jejich duše konečně poslat do Světla –  dostane do Litoměřic. Brzy pochopí, že i tam se setká se svým nesmrtelným protihráčem Belialem a jeho poskoky, kteří někomu svým vzhledem připomínají psy, ale o „obyčejná zvířata“ se rozhodně nejedná.

„… Co si ta štětka o sobě myslí? Neumí se ani pořádně obléknout. Nenosí šperky, nemaluje se. Obyčejná blbá sběračka kostí. Nic nového pod sluncem. Nic výjimečného nebo ne? Vždyť jen od dětství hledá nepohřbené kosti a vyprovází dávno mrtvé na druhou stranu, proč by mě měla zajímat?

Něco jsem opomenul. Musel jsem něco přehlédnout.

Sběračky kostí.

Zajímavé je, že vždycky fungují v ženské linii, ale nikdy přímo z matky na dceru, ale z babičky na vnučku. Nikdy mě nenapadlo ptát se proč. …“

Naštěstí má Alžběta magickou píšťalku, která jí před pekelnými démony chrání a „anděla strážného“ věrného Basila, který v má zrovna teď kočičí tělo. V Litoměřicích se ale začne dít něco, co ani Alžběta nepamatuje: o každém úplňku někdo zavraždí mladou dívku, která je jí fyzicky velmi podobná.

Belialovi psi. Na okamžik mě ochromila chladná vlna vzteku. To děvče má vlnité vlasy dlouhé skoro jako já, jen o něco světlejší. Podobnou postavu. Není roztrhaná. Čekali na můj příchod. Má to snad být varování?

Předpokládám, že pokud máte rádi mystiku a příběhy s detektivní zápletkou, bude se vám Sběračka kostí určitě líbit. Mně osobně by udělalo radost, kdyby kniha byla delší. Líbilo by se mi, kdyby děj měl nějakou „vedlejší linku“ (třeba milostnou? nebo v jiném Alžbětině životě ?) a samozřejmě by tím příběh automaticky získal i na délce 🙂 . Každopádně nápad je super a knihu jsem „zhltla cobydup“. Námět je natolik skvělý, že kdyby paní autorka chtěla, vystačil by jí na třikrát delší román. Nás čtenáře může jen mrzet, že nechtěla, protože Alžběta je sympaťanda a její příběh skvostný :). Knihu doporučuji.

Hodnocení: 98%

Za mystický příběh Kainovy sestry moc děkuji autorce .

Mohlo by se vám také líbit...

2 komentář

  1. Kniha vyzerá zaujímavo, osobne ma však až tak nebavia denníkové zápisky, mám radšej, keď už sa kombinujú s klasickým rozprávaním. Každopádne o knihe som doteraz nevedela a tak som si rozšírila obzory, ďakujem.

    1. Káťa Moravcová says:

      I mně vyprávění ( v jakékoli formě) přijde čitelnější něž deníková či „dopisová“ forma sdělování, nicméně ve Sběračce mi to nijak nepřekáželo. Po dlouhé době se objevila kniha, která mě překvapila svým originálním námětem – podobnou jsem skutečně nečetla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *