Mnoho termínů pocházejících z „psychologické dílny“ Alfreda Adlera lidé běžně používají, aniž by znali jejich původ či autora, např.: komplex méněcennosti, pocit sounáležitosti, pud k moci atd. … Pojďme společně nahlédnout do jeho knihy, která shrnuje stěžejní myšlenky proslulého zakladatele individuální psychologie a nechme se inspirovat Smyslem života.
Název: Smysl života
Autor: Alfred Adler
Nakladatelství: Portál
Rok: 2020
Počet stran: 231
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Alfred Adler (1870–1937) se narodil na vídeňském předměstí do rodiny židovského obchodníka. Stal se lékařem a po počátečním příklonu k psychoanalýze se s Freudem rozešel a založil vlastní školu individuální psychologie. Nejvíce proslul svým pojednáním o souvislosti mezi pocitem méněcennosti a pudem k moci, které bylo částečně ovlivněno tím, že trpěl tělesným postižením. Byl autorem více než 300 knih a statí na téma lidských vztahů, výchovy či psychoterapie. Zemřel ve skotském Aberdeenu. Bývá považován za předchůdce soudobé humanistické psychologie. (Text. Portál. Foto: zdroj)
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Summa summarum
2. vydání knihy s názvem Smysl života má brožovanou vazbu a „kabelkový formát“. Kniha je rozdělena do 15 kapitol označených římskými číslicemi. Součástí textu tvoří Slovo k poradcům, Dotazník a Doslov napsaný Prof. PhDr. Zbyňkem Vybíralem, Ph. D. (doporučuji nepřeskakovat, čte se hezky a obsahuje zajímavé info 🙂 ) .
Někteří z psychologů označují přístup individuální psychologie Alfreda Adlera „za překonanou“: Adlerovi vyčítají zejména, že svou praxí pouze potvrzoval vlastní teorii a „vybíral to, co se mu hodilo“. Nicméně mě (jako laikovi) jeho přístup k léčbě psychických poruch i Adlerův koncept individuální psychologie imponuje a jsem toho názoru, že jistě ještě dlouhou dobu bude inspirativní pro množství odborníků pracujících (nejen) v pomáhajících profesích.
„… Za velkou přednost považuji, když poradce nepřerušuje pacientovy pohyby. Pacient může vstát, přijít, projít se, zakouřit si, kdy chce. Dokonce jsem občas pacientům umožnil, aby v mé přítomnosti usnuli, pokud to sami navrhli, aby mi tak znesnadnili úkol. Byl to pro mě postoj, který pro mě představoval stejně jasnou řeč, jako kdyby se vyjádřili nepřátelskými slovy. … „
Za jeden ze zajímavých momentů knihy považuji místo, kde Alfred Adler vysvětluje hlavní „břemena“, se kterými se děti potýkají od narození: 1) děti byly zhýčkány, 2) děti byly odstrkávány a zanedbávány, případně vrozená postižení dětí. V dnešní době „kultu dítěte“, kdy se prosazují názory v tom smyslu, že dítě má být rodičům partnerem a má právo o všem spolurozhodovat, mohou Adlerovy názory vzbudit vášnivé reakce: autor totiž tvrdí, že dítě se nemá rozmazlovat a že přehnané hýčkání dítěti ubližuje a trvale jej „poškozuje“. Za další zajímavě zpracované téma považuji autorův výklad symptomů.
„… Když jsem se před mnoha lety pokusil popsat, co rozumíme pod neurotickým charakterem, poukázal jsem na přecitlivělost neurotiků. Takový povahový rys najdeme téměř u každého neurotika, i když ho v některých případech nebývá lehké odhalit, protože bývá skrytý. …“
Mně se kniha četla velmi dobře, je srozumitelná a považuji ji za výborné shrnutí práce Alfreda Adlera. Doporučuji .
Hodnocení: 100%
Děkuji nakladatelství Portál
za Adlerovu knihu a zároveň i za výtisk poskytnutý k recenzi.
