Strašidelná chůva

Strašidelná chůva vypráví pohádkově laděný, dobrodružný příběh tří sourozenců a jednoho bubáka („poločlověka“). Originalita zápletky spočívá v tom, že bubák je domů k dětem poslaný jako jejich chůva a má za úkol se o ně po dobu nepřítomnosti rodičů starat. Děti časem zjistí, že nejsou v městečku zdaleka samy, které mají doma takovýhle netradiční dozor. I do jiných rodin přibyl hlídací bubák… a navíc se ukáže, že všechny chůvy – bubáci chtějí ze světa lidí zpátky domů!

Název: Strašidelná chůva

Autor: Tuuttiki Tolonen

Nakladatelství: Portál

Rok vydání: 2018

Počet stran: 288

V anotaci této dětské knihy finské autorky Tuuttiki Tolonen se mj. dočteme, že knížka svou propracovaností připomíná “ Harryho Pottera „. Nevím, podle mě je to tvrzení dost přehnané, ale samozřejmě bude lépe, když si knihu přečtete a promyšlenost fiktivního světa posoudíte sami… Nakladatel doporučuje knihu dětem ve věku mezi 8 – 12 lety a sama jsem si vyzkoušela, že pro mladšího čtenáře ( 6 let ) je knížka k samostatné četbě těžká. Malý fond písma a finská jména dělají z pohádkového příběhu těžší čtení, než je prvňáček schopný sám zvládnout – takže budou muset číst rodiče. Což ovšem také vůbec není na škodu 🙂 .

Autorka své vyprávění začne tím, že maminka od třech dětí, která nikdy nikam necestuje, vyhraje relaxační pobyt v Laponsku a tatínek, který naopak většinou nikdy nebývá doma, má převzít péči o děti, ale díky zpožděnému letu se nestihne vrátit za dětmi domů včas. Naštěstí pro maminku je v rámci výhry pamatováno i na hlídání dětí a tak se k nim domů dostane zvláštní chůva: bubák, který ze začátku nemá jméno.

Bubák bydlí ve skříni, smrdí jako tlející listí a nějak se z něj stále něco sype…., nicméně děti si ho záhy velmi oblíbí, pojmenují ho Grah a nejmladší ze sourozenců, šestiletá Maikki se s ním brzy skamarádí. Pobyt bubáka jim trošičku zkomplikuje fakt, když zjistí, že „jejich“  bubák a i bubáci, kteří hlídají jiné děti, chtějí domů. Rozhodnou se vypátrat, odkud vlastně bubáci pochází a Graha vrátit tam, kam patří.

Příběh krásně dráždí fantazii: je plný originálních nadpřirozených bytostí jako jsou víly svízelky, mluvící župan a ženštiny připomínající jezinky.

Knížka je velice zdařilá, líbila se mně i prvňákovi. Je v ní mnoho celostránkových, černobílých ilustrací od Pasi Pitkanen, na kterých bubák vypadá vlastně úplně neškodně a sympaticky roztomile. Jediné větší negativum, které chci autorce vytknout je to, že je až příliš patrné, že s tématem převelice šetří. Je vidět, že chystá pokračování, protože kniha končí hodně otevřeně. Až tak moc, že máte pocit, že končí nepatřičně – jaksi předčasně. Tudíž vám nedá dostatečné odpovědi na otázky, které logicky při čtení vyvstanou. Takováto nedotaženost příběhu nikdy na kráse nepřidá.

Moje hodnocení (jako ve škole): 1 –