William Morris je v našich zemích téměř neznámý, přitom je všeobecně uznávaný jako zakladatel žánru fantasy a jeho dílem se prý inspiroval i legendární Tolkien při psaní svého kultovního fantasy Pán prstenů .
Název: Studna na konci světa
Autor: William Morris
Nakladatelství: Černý drak
Rok vydání: 2019
Počet stran: 388
Kniha vypráví o osudech nejmladšího královského syna Ralpha z Horských Niv, který neuposlechne přání svého otce a navzdory tomu, že mu osud určí poklidný život doma, následuje své tři bratry a vydává se do světa. Hrdina putuje celou řadou měst, zemí, lesů a pátrá po kouzelné Studni na konci světa, o které kde kdo slyšel, ale nikdo o ní nic bližšího neví. Ten, kdo se jí vydal hledat se jen málokdy vrátil živý…
Stejně jako středověké hrdinské eposy, kterými se Morris inspiroval, je vyprávění napsané květnatým jazykem plného archaismů. Dále se snaží i o formální napodobení bardických příběhů: vyprávění plyne lineárně: žádné skoky v čase a všechny kapitoly jsou stejně dlouhé. Podobně jako v hrdinských vyprávěních ze středověku i zde najdeme četné na odkazy na všeobecně uznávané morální hodnoty a vlastnosti jako je čest, odvaha, pravdomluvnost, věrnost, víra v Boha, oddanost vlasti a rodině.
Kniha se nečte vůbec snadno. Prokousat se 388 stranami textu mě stálo nemálo sil. Jedinou podobnost, kterou jsem ve spojení s Tolkienem postřehla je to, že v Morrisově knize je jedna postava, která se jmenuje Gandolf. Dále je samozřejmě totožný motiv cesty hrdiny a jeho osobní růst skrze různé útrapy… Jinak asi nic. Tolkienův svět má vlastní historii a propracovanou mytologii. Tady nic takového není. Takže podle mě srovnávání této knihy s Pánem prstenů není příliš šťastné.
Je jisté, že kniha si najde své čtenáře, protože hrdinské výpravy, kde není o dobrodružství nouze, mají stále své příznivce. Jen si nejsem jistá, zda Morrisna ocení fanoušci Pána prstenů. Morrisnova kniha je mnohem těžší na čtení, děj rozhodně neplyne lehce a není tak strhující, jak jsme z moderní fantasy literatury zvyklí. Nicméně, kdo chce o sobě tvrdit, že je znalcem fantasy, tak by zřejmě tuto knihu měl znát.
Ovšem možné je, že jsem literární negramot, který nedokáže ocenit kvalitu, protože mě neokouzlila např. ani Jatka č. 5 Kurta Vonneguta. Proto čtěte a úsudek si raději udělejte sami… 🙂
Moje hodnocení (jako ve škole): 2 –
V procentech: 83 %
Za recenzní výtisk tímto děkuji nakladatelství Černý drak.
