Terapie společností

Vydejte se s knihou TERAPIE SPOLEČNOSTÍ na cestu za poznáním svého nejniternějšího, osobního JÁ. Autor Martin Šafránek vám ukáže jednu z možných cest, jak se dobrat spokojeného života.

Název: Terapie společností

Autor: Martin Šafránek

Nakladatelství: Formal Group

Rok vydání: 2018

Počet stran: 147

V této části recenze vždy píši stručný obsah celé knihy, ale v tomto případě udělám výjimku a nebudu se o to ani pokoušet. Nabídnu vám oficiální anotaci ke knize a vysvětlím proč.

Anotace:

Stěží bychom hledali něco upřímnějšího, než je samotná láska. Stojíme-li jí vstříc, aniž bychom ji byli schopni doopravdy prožívat, máme pouze dvě možnosti. Najít ji i v sobě, nebo se jí navždy vzdát. Děj knihy začíná právě oním rozhodnutím „hledat“. Ocitáme se v nové kultuře, která vede zdánlivě velmi odlišný život. Za pomoci jejích členů si dovolujeme povolit uzdu upřímnosti, vlastním pocitům a mnohým z myšlenek, kterým bychom se dříve raději vyhnuli. Kniha nás postupně zavádí až k nám samým, nabízí nám pohled s odstupem, umožňuje znovu otevřít mnoho z našich základních otázek a dovede nás snad až k opravdovému prožitku. Alegorický nádech, specifická, osobní filozofie a autentičnost prožitků výrazně přispívají k celkovému obrazu knihy, kterou lze označit za experimentální dílo o hledání pravdy jak o sobě, tak o společnosti.

Z celé knihy na vás dýchá osobní účast samotného autora a tím pádem bych mu nerada vkládala do úst či myšlenek své „anotační nápady“. Vyjádření samotného autora je natolik silné a „nahaté“, že vám zkrátka svědomí nedovolí vsunout svá slova do jeho textu. Proto tentokrát opsaná anotace.

Uvědomuji si svou neochotu prožívat život s ostatními, být jedním z nich, být normální, tu potřebu neustále se za něčím hnát. Byla ve mně jakási prázdnota, která nešla nijak zaplnit. Nezbývalo jiné než radikální řešení, jako bylo toto. Odjet někam, kde se dočkám naprosté samoty, kde objevím úplnou prázdnotu a kde ji nebude možné zahnat společností nebo drogami. Postavit se sobě – to byl můj cíl.

Začátek knihy mě příliš nenavnadil na četbu a vlastně mě spíše doslova odradil. Ničemu jsem nerozuměla, nechápala a přemýšlela, že autorovi knihu vrátím zpět s omluvou, že tento knižní žánr rozhodně není nic pro mě. Ale jelikož pan Šafránek ví, jak na mě a ke knize s osobním věnováním mi ještě přibalil tabulku čokolády, rozbalila jsem oba dva skvosty a vrhla se do čtení a mlsání. A nelituji.

Kniha je protkána spousty mouder i myšlenek utvářejícího se jedince a je nesena na vlnách nastíněného příběhu.

Celé vyprávění se vrací ke kořenům samotného bytí, bez přidružených, cestou životem získaných kudrlinek, kterými si zbytečně znepříjemňujeme život. A autor bude po celou dobu vašim věrným průvodcem i ukazatelem směru zvolené cesty.

Možná se bojím, že mi bude lehké ublížit, pokud nebudu působit dost silně.

 

Obal knihy vyjadřuje přesně to, co příběh uvnitř ukrývá. Stačí sama podstata nebo chcete-li jenom název knihy a není zapotřebí dokreslovat „jádro pudla“ zbytečnostmi.

Stejně jako hlavní hrdina dostal pod jasanem rady od staré ženy, že má přestat řešit věci racionálně a nechat raději promlouvat své emoce, tak i vy při čtení této knihy nechte na sebe působit atmosféru příběhu a rozhodně se nesnažte najít logické vysvětlení ani přijít na kloub mnoha podivnostem. Jenom se oddejte náladě a sami uvidíte, jakou moc nad vámi budou mít napsaná slova.

Autor knihy Martin Šafránek studuje psychologii a psychoterapii a navíc je to velmi sympatický muž nejen dle fota, ale i svými názory a myšlenkami, kterými se před námi čtenáři obnažil až na kost a za to před ním smekám. Nabídl nám ve své knize opravdu velké sousto inspirativní látky a nejsem si jistá, zda toto okořeněné sousto bude chutnat každému. Rozhodně styl i forma psaného textu není úplně jednoduchým čtivem, což je škoda, protože potenciál knihy je velký. Ale jak se sám autor vyjádřil, příští jeho kniha by už měla být napsána ve formě beletrie a já budu zvědavá, jak se s tímto úkolem autor popasuje.

Ne nadarmo se říká: „Sto lidí, sto chutí“ – ale i když bylo sousto ochuceno chilli i medem, v součtu jsem si pochutnala a rozhodně mi nezůstala nepříjemná pachuť na jazyku.

Hodnocení: 78 %

Vypůjčím si citaci samotného autora – „Nepochopení autora není chybou společnosti, nýbrž autorovým selháním“ – a já musím říct, že spisovatel Martin Šafránek neselhal, já tímto děkuji za recenzní výtisk i sladkého společníka při čtení a přeji mu mnoho zdaru jak v pracovním, tak osobním životu.

Příspěvek vytvořen 108

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek