Ponořte se do románu ZLATÉ ČASY, který vypráví příběh lásky na pozadí 2. světové války a odkrývá tajemství nejen starého panského sídla, ale i události, které se nesmazatelně vryly do srdcí obyvatel Německa.
Název: Venkovské sídlo: Zlaté časy
Autor: Anne Jacobs
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2019
Počet stran: 344
Berlínská zeď padla a sedmdesátiletá Franziska se vrací na své bývalé rodinné panství Dranitz ve východním Německu, kde strávila své dětství, s pevným rozhodnutím už navěky zde zůstat a vrátit svému domovu zašlou slávu. V nemilosrdných časech, na příkaz sovětské okupační správy, byla její rodina nucena toto sídlo opustit. Franzisce se znovu vrací všechny vzpomínky, které už dávno v sobě pohřbila a ne všechny jsou radostné. Spolu se svou vnučkou Jenny se snaží zachránit, co se dá, ale v neklidných letech roku 1990 si většina obyvatel nechce vracet ani připomínat staré pořádky, kdy Franziska byla von Dranitz. Na světlo vycházejí vzpomínky na všechny obyvatele i na první lásku Franzisky – majora Waltra Iversena. Kolik tajemství se skrývá nejen za zdmi panství, ale i v srdcích nejbližších přátel? Podaří se bývalé baronce povznést z popela staré sídlo a nezhroutit se pod tíhou stínů minulosti?
„Ale ať tomuhle starému domu udělali cokoliv, je to můj dům, moje rodiště. Tyhle zdi sdílely téměř sto padesát let osudy rodiny von Dranitzů, nasávaly do sebe rození i umírání, radost i bolest, lásku i nenávist, dýchají mou historií, patří ke mně a já k nim.
Bez rodiny nejsi nic, říkávala. Po staletí jsme drželi při sobě a přestáli díky tomu všechny katastrofy. Kdo na tom byl lépe, podporoval ty v nouzi, kdo měl styky, využil je, aby pomohl mladým v kariéře. Nemusíš všechny příbuzné milovat, ale všichni dohromady tvoří velké společenství a bezpečné útočiště.“
První díl ze série Venkovské sídlo nese název Zlaté časy, ale příběh ukrytý v této knize rozhodně nevystihuje optimistické pojmenování románu. Přivítají vás nelehké časy po 2. světové válce situované na území Německa a přiblíží vám poválečné dění i strasti obyvatel této země. Od brutálního chování ruských osvoboditelů, přes rozdíly mezi východními a západními Němci až po dobu kolem roku 1990, kdy došlo k opětovnému slučování obou částí Německa. Vše budete sledovat pohledem místních starousedlíků i vzpomínkovou retrospektivou Franzisky. Aby toho nebylo málo a dostalo se vám všech podstatných informací, jsou zařazeny do děje ještě úryvky z deníku Elfriede – sestry Franzisky.
Začátek knihy vás úplně nenavnadí, děj plyne velmi pomalu a zdlouhavé popisy panského sídla i přírodovědné procházky po okolí asi žádný čtenář hned v úvodu úplně nedocení. V polovině knihy už se sblížíte s hlavními hrdiny a proniknete do hloubky celého příběhu, který ačkoli své tempo nijak zvlášť nezrychlí, začne být už zajímavější. A v tento moment ony nekonečné popisy v zásadě čehokoli vám už přestávají vadit, ba naopak dokreslují celou atmosféru kolem panského sídla.
Román určitě není z nejtenčích a je vlastně škoda, že nebyl smrsknut na menší počet stran, příběh by tak dostal úplně jiný spád a nejsem si jistá, kolik čtenářů se prokouše první půlkou knihy a vydrží, aby nakonec byl po zásluze odměněn krásným, lidským příběhem, kterým tato kniha oplývá.
Autorka Anne Jacobs má za sebou již několik úspěšných knih (Hortenziová zahrada) a románových ság (Panský dům) a ne vždy se dílo podaří. Četla jsem její Hortenziovou zahradu, která se mi líbila víc než Zlaté časy, ale zase Panský dům jsem odložila nedočtený. Román Zlaté časy se nachází někde uprostřed nich. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco více o historických událostech vyprávěných v této knize a četby rozhodně nelituji, ale druhý díl s názvem Bouřlivé časy ať směle bouří už beze mě.
Příběh plyne poklidným tempem, žádný napínavý nervák to rozhodně není, a pokud se naladíte na toto pomalejší tempo, už vám nic nebude překážet v tom, abyste si tento romantický příběh plně užili.
„Jsou to prapodivné věci, které si vyprávíme a o kterých by člověk za bílého dne nemluvil. O hořečnatých snech a krásném, jiném světě. O myšlenkách, které člověka napadají ve vězení, když neví, zda přežije následující den. O zmarněných nadějích. O zlatých, šťastných časech, které jsou navždy pryč. Mluvíme tiše, někdy si jen šeptáme.
Vidíme se navzájem jen jako tmavé siluety, ale cítíme přítomnost toho druhého silněji než za jasného dne. Dva stíny, které se dotýkají slovy. Které k sobě spějí, vzdalují se, a přece jsou si určeny…“
Hodnocení: 75 %
Recenze primárně zpracována pro portál https://www.chrudimka.cz/. Tímto děkuji za možnost převzetí.
