Píše se rok 1840 a britské vězenkyně jsou transportovány do trestanecké kolonie v Austrálii. Tyto VYHNANKYNĚ se ocitly na samém dně společnosti. Neznají nic jiného než bití, tvrdou dřinu, strádání a ani vyhlídky v cizí zemi pro ně nejsou příliš růžové. Ale i v temných časech lze najít pevná pouta přátelství a světlou naději v budoucnost. Vřele doporučuji tento emocemi nabitý román o síle ženského přátelství v době kolonizace Austrálie.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Jota za účelem recenze.
Název: Vyhnankyně
Autor: Christina Baker Klineová
Překlad: Jana Hlávková
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2024
Počet stran: 320
Když naivní mladá guvernantka Evangeline otěhotní se synem svého zámožného londýnského zaměstnavatele, netuší, jak závažné to pro ni bude mít následky. Poté, co ji služka navíc křivě obviní z krádeže, je Evangeline propuštěna a zatčena. S hrůzou se dozvídá, že byla odsouzena ke čtrnácti letům v australské trestanecké kolonii ve Van Diemenově zemi, dnešní Tasmánii. Neví, co ji čeká, ale jedna věc je jistá: dítě, které nosí pod srdcem, se narodí během několikaměsíční plavby. Jediné štěstí je, že na lodi se Evangeline spřátelí s Hazel – mladičkou, ale zkušenou porodní bábou a bylinkářkou. V době, kdy loď dorazí na místo, je mnoho místních obyvatel, Aboridžinců, násilně vytrženo z jejich přirozeného prostředí a někteří jsou nuceni začlenit se do společnosti britských kolonizátorů. Jednou z takových je osmiletá Mathinna, osiřelá dcera náčelníka kmene Lowreenne, kterou adoptoval nový guvernér Van Diemenovy země.
Christina Baker Klineová vykresluje počátky kolonialismu v Austrálii z nové perspektivy prostřednictvím zkušeností Evangeline, Hazel a Mathinny a současně vypráví příběh o milosti zrozené ze strádání, o nezlomných poutech ženského přátelství a o síle odkazu předchozích generací.
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Román Vyhnankyně je velmi poutavým a návykovým čtením, které vás chytne za srdce a zapustí své emotivní kořeny do vaší duše. Příběh o ženách, jejichž osudy se protnou v Austrálii 19. století, kde bojují za vykoupení a svobodu, bylo skvostným vyprávěním o síle ženské odvahy i silným čtením o osobních dramatech.
Příběh je vyprávěn er-formou a odvíjí se ve dvou dějových linkách. V první se seznamujeme s Evangelinou a Hazel, které po moři putují z rodné Anglie do trestanecké kolonie v Austrálii. Jejich život je naplněn bolestí, ztrátou i beznadějí a přesto v těchto zlých časech nacházejí pevní pouto přátelství. V druhé linii potkáváme domorodou dívku Mathinnu, jež je vyrvána ze svých přirozených kořenů, které ji poutají k Aboridžincům a násilně je přestěhována do domu britského guvernéra. Všechny tři spojuje ztráta svobody, neznámé prostředí a nezměrná odvaha a víra v lepší život.
Zaplavil ji zvláštní a neutišitelný smutek. Obě byly vyhnankyně, odtržené od svých domovů a rodin. Ale Hazel si své postavení vysloužila tím, že ukradla lžíci. Mathinna neudělala vůbec nic, čím by si svůj osud zasloužila. Hazel si sice nese cejch odsouzenkyně, kterého se ještě mnoho let nezbaví, ale postupem času přece jen vybledne a zmizí. Už teď cítila, že bledne. Může se klidně procházet po trhu s košíkem přes ruku a s Ruby za ruku a nikdo nic nepozná.
Mathinna takové štěstí nemá. Nikdy nebude moct splynout s davem, nikdy si nebude moct hledět svého, aniž by ji někdo odsuzoval či podezíral.
Autorka je výtečná vypravěčka a její přesvědčivé postavy i historický příběh se vám dostanou pod kůži. Pro svůj další román zvolila velmi atraktivní téma kolonizace Austrálie, kam byli převáženi britští trestanci, aby si svůj flastr odpykali v neznámé zemi jako spodina společnosti a nicky, jejichž život po celou dobu visel na vlásku. Muži, ženy, děti – všichni zde nalezli utrpení, bolest, mnohdy i smrt, ale také střípky vlídnosti a naděje, o kterou se odmítli nechat připravit. Autorka se nebojí vlákat své hrdinky do nebezpečných pastí ani nijak svůj silný příběh nepřikrášluje. Nechá je projít osobním peklem, zrůdným zacházením v trestním systému a ani smrt ji nezastaví. 
Umně proplétá své dvě dějové linky, v nichž spojuje fikci se skutečností, tragédii s nadějí a duševní trýzeň se stává stabilní součástí hrdinek. Přesto i zde najdete střípky lidskosti, drobných radostí a hlavně ojedinělého přátelství.
Je neuvěřitelné kolik výživných informací, intenzivních zápletek, pestrých osudů i zajímavé historie dokázala autorka vměstnat do tohoto románu. Svižně a s jemnou empatií posílá do světa silný příběh, v které se odráží žízeň po životě i touha po svobodě a seznamuje čtenáře s historií Austrálie.
Román Vyhnankyně se mi moc líbil, a pokud i vy máte rádi kvalitně odvyprávěné příběhy, v kterých na vás čekají působivé lidské osudy, emoce i ženská odvaha, která se odmítá podrobit a přijmout nařízený život, rozhodně sáhněte po této krásné a velmi čtivé knize.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Jota.
