Chtěli byste vědět datum své smrti? Hrdinové románu ŽIVOT NA MÍRU jsou postaveni před složité dilema, které má tu moc ovlivnit celý jejich život. Poznejte osudy osmi obyčejných lidí a jedné neobyčejné volby.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský za účelem recenze.
Název: Život na míru
Autor: Nikki Erlick
Překlad: Lenka Faltejsková
Nakladatelství: Dobrovský – Fobos
Rok vydání: 2024
Počet stran: 387
Na jaře, které jinak není ničím výjimečné, se stane něco, co paralyzuje celý svět – v průběhu jedné noci se objeví před dveřmi každého člověka na Zemi staršího 22 let tmavá krabička. Do víka je vyryto jméno příjemce a nápis: Uvnitř se nachází míra vašeho života. Ti, kdo se odvážili podívat dovnitř, objevili provázek. A každý provázek má jinou, specifickou délku. V celém světě propukne chaos a panika, nikdo neví, co to znamená, lidé se zoufale snaží najít vysvětlení. Výzkum neotálí a brzy vznikne takzvaná domácí kalkulačka, do níž můžete zadat, kolik měří váš provázek, a na oplátku zjistíte, kolik let života vám ještě zbývá. Brzy se ovšem začnou provázky, a s nimi i jejich majitelé, dělit do dvou hlavních kategorií – na krátké a dlouhé. Zatímco ti, kdo obdrželi dlouhý, se radují, ti s krátkým žádný důvod k radosti nemají. A jako by nestačilo, že se musejí vypořádat s krutým osudem, po několika násilných incidentech, jež mají na svědomí „krátcí“, kteří celou věc neunesli, je začne společnost považovat za ohrožení. Tématu se chytí i kandidát na prezidenta a využije ho při své špinavé předvolební kampani…
¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿ ¿
Dystopický román Život na míru je nevšedním čtením, které vás postaví do etických i morálních dilemat společně s jeho hrdiny. Krátké a dlouhé provázky začnou určovat nejen délku života jejich majitelů, ale i zbývající obsah. Jakmile přijali pravdu o provázcích, začal se formovat nový svět. Na ty, kteří kousli v rajské zahradě do jablka poznání a na ty, kteří k tomu nesebrali odvahu.
Příběh sleduje několik postav najednou včetně jejich životů po té, co se dozvěděli o délce svého provázku. Ano, všichni na celé planetě jednou ráno dostali svoji krabičku s provázkem, který jim vyměřuje čas života, ale ne všichni se k tomu postavili stejně. Někdo se užírá a závidí jiným dlouhý provázek a někdo se zkrátka vůbec nepodívá a žije dál spokojeným a naplněným životem. Autorka čtenářům předestírá několik možných scénářů a do placu dává velké množství vývojových stádií, v kterých pokládá důležité životní otázky.
„Vůbec jsme se na svůj nepodívala,“ dodala, jako by mu četla myšlenky. „Před tou operací jsem se podívat bála. Dokonce jsem přiměla celou rodinu přísahat, že se do mé krabičky nekouknou ano oni. No a teď mi zase každý den připadá posvátný, bez ohledu na to, jak dlouhý provázek jsem dostala. Nechci propadat smutku nebo o tom všem pořád přemýšlet, to bych jen ztrácela čas. Stačí být vděčná. A žít naplno.“
Začátek se odvíjí v seznamovacím módu a vlastně jsem ani moc netušila, jak ke knize přistoupit. O tom, že je čtivá netřeba pochybovat, ale k ději jsem nedokázala zaujmout jasné stanovisko. Až mnohem později, kdy se autorka zanořila do hloubky, mně konečně nabídla jistou duševní manu, která se se závěrem ještě více prohloubila a dokázala ve mně zanechat svoji stopu. Spíše než niterným nahlížením do duší postav příběhu se dějová osa zaobírá stavem a reakcí společnosti na vzniklou situaci. Ano, dostane se vám i náhled do životů jednotlivých postav, ale jejich osud stojí a padá s chováním dalších lidí a celé společnosti. Autorka nastavuje zrcadlo čtenářům a ukazuje jim, jak vrtkavý a náhodný jejich život může být, aniž by se o něj jakýmkoliv způsobem přičinili i to, jak ho mohou kdykoliv vzít do svých rukou a pouze na nich je, jak s ním naloží.
Nestabilní tempo knihy trochu sráží požitek z četby. Velmi často se střídají svižné pasáže, v kterých nechybí myšlenková hloubka, s „vatovými výplněmi“, které jsou vyloženě nadbytečné a společně s politickým kontextem ubírají na čtivosti. Naštěstí jich až tolik není a autorka vás dokáže zaujmout množstvím témat k zamyšlení. Během čtení vás hned několikrát napadne, jak byste se v dané situaci zachovali vy či zda vůbec byste chtěli tuto „Pandořinu skříňku“ otevřít a zažívat pocit možná nechtěného a možná opojného rozpoložení nebo raději žít v nevědomosti. Intenzivním poselstvím románu se tak stává téma rozhodování, náplň života, uvědomění si jistot, manipulace, ovládání a v neposlední řadě naděje. Nezáleží na tom, odkud se provázky vzaly. Záleží na každém z nás a jsme to my, kdo rozhoduje, jak se svým životem naloží.
Román Život na míru nebylo špatným čtením, ale většina čtenářů si možná bude představovat úplně jiný příběh, než jaký se mu od knihy dostane. Možná více emotivní, možná více dojemný a možná více jdoucí do hloubky lidské duše. Ačkoliv i já jsem se s příběhem delší čas sžívala a prošla si i jistým rozčarováním, nakonec mi toto nevšední vyprávění přeci jenom něco dalo a v samém závěru, kdy se jednotlivé dílky poskládaly dohromady, mě dokonce i mírně nadchlo. Zajímalo mě, kam a kudy autorka svůj námět povede i to, jak se popasuje se závěrem. Tahle kniha vám nabídne spoustu různorodých popudů k zamyšlení a možná i k samotné reakci.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 💔 🤍
Autor: Veronika Es.
