V anotaci obdržíte varování, že se jedná o hororovou knihu, která je vhodná pro čtenáře od 16 let. Tak se pojďme podívat, zda se Madeleine Rouxové podaří nás pořádně vyděsit…
Název: Asylum
Autorka: Madeleine Rouxová
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 310
Kniha vyšla již před delší dobou a nyní je „Asylum“ součástí několikasvazkové knižní série. Do čtení této knihy jsem se pustila s vědomím, že se jedná o YA literaturu, proto jsem si řekla, že ve svém hodnocení nemůžu být “ zas tolik přísná“ , nicméně obávám se, že po přečtení tohoto příběhu mi z knihy v hlavě neutkvělo zhola nic, co by stálo za řeč natož za sepsání…
Šestnáctiletý Dan Crawford jede na letní studijní pobyt pro nadané středoškoláky, kam se celý školní rok těší, protože ve své „mateřské škole“ platí za šprta, podivína a šplhouna. Kolej, ve které mají být v létě studenti ubytováni, prochází rekonstrukcí a proto je mládež ubytovaná v objektu, který univerzita přikoupila: jedná se bývalou léčebnu pro duševně choré. Dan má ihned po příjezdu z místa pobytu smíšené pocity, objevuje se u něj déjà vu a postupně se mu zhoršují výpadky paměti, kterými trpěl již doma. Naštěstí se seznámí se dvěma spřízněnými dušemi: Jordanem a Abby, do které se (světe div se!) zamiluje. Spolu jdou prozkoumat zakázané prostory bývalé léčebny a objevují jedno děsivější tajemství pohřbené pod vrstvou prachu v nemocniční kartotéce za druhým. A k tomu se přidávají noční můry, halucinace a později i násilná úmrtí na koleji…
„Býval to dům pro ty, kteří se o sebe neuměli postarat, pro ty, kteří slýchali hlasy, chovali divné myšlenky a dělali divné věci. Ten dům je měl střežit ve svých zdech. Kdo tam jednou vkročil, už nikdy neodešel.“
Na knížce je nejlepší její vizuální podoba: fotografie pozornost čtenářů spolehlivě přitahují a ty v knize Asylum jsou tajuplné a strašidelné, takže vás hezky navnadí na horor – kterého se nedočkáte. Psychiatrická léčebna je vždy super kulisa pro tajemná a hrůzyplná vyprávění ( viz. Tmavé stěny Willardu), ovšem tentokrát spisovatelka nebyla schopná využít ani osvědčeného konceptu: teenageři – pochmurné místo – nadpřirozené síly.
Její postavy jsou tak divně popsány, že si do poslední chvíle nejste jisti, jestli Abby s Danem vlastně chodí nebo ne a co k sobě vlastně cítí… O Jordanovi se toho kromě toho, že je gay taky nic moc nedozvíte. No aspoň, že autorka netrpí na pražádné květnaté Puškinovy popisy, takže kniha má spád a čte se doopravdy snadno. Horor, kde není nic kromě tajemných zavřených kanceláří a starých fotografií nic děsivého, je dost slabý. Žádní duchové, bouchání dveří – nic. Žádná znamení, nevysvětlitelné jevy – nic, nic, nic. Aspoň, že proběhnou 2 vraždy a všichni hrdinové jsou pěkně psychicky labilní! Jinak byste knihu nemuseli vůbec číst, protože za pozornost by stály jen a pouze na začátku zmíněné fotografie…
Summa summarum:
Druhý díl číst nebudu.
Moje hodnocení ( jako ve škole): 4
V procentech: 55%
