Skotský spisovatel Craig Russell mě ve svém románu překvapil už tím, že si pro kulisy svého příběhu vybral předválečné Československo a dále pak svým očividným zájmem o československé reálie předmnichovského období a Staré slovanské Bohy.
Název: Kde se skrývá ďábel
Podtitul: Československo 1935
Autor: Craig Russell
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2018
Autor vypráví svůj příběh ve dvou paralelních dějových liniích, které se odehrávají v roce 1935 v Československu. (Zdroj obr.: craigrussell.com) A obě mají společné ústřední téma: vyšinuté bestiální vrahy.
První dějová linka se točí kolem ústřední postavy románu doktora Viktora Kosárka – psychiatra, který se chce zapsat do učebnic moderní psychiatrie tím, že prokáže u nebezpečných vraždících maniaků existenci shodného jmenovatele zodpovědného za jejich zvěrstva. Tohoto jmenovatele označil jako tzv. “ ďábelský aspekt „. A na základě průkazu existence této příčiny bestiálních činů chce Kosárek provádět účinnou terapii na odsouzených psychopatech. Proto s vědeckou dychtivostí přijme místo v psychiatrickém zařízení, kde mají v péči pouze šest pacientů, ale za to těch nejnebezpečnějších. Vrahy, kterým se přezdívá „Ďáblova šestka“. Ti jsou drženi v ústraní na gotickém hradě, kde se také budou odehrávat terapeutická sezení doktora Kosárka ….. a příběh se dostane do strhujícího tempa. My zanedlouho zjistíme, že slovo ďábel se bude v románu skloňovat ještě hodně často a jeho význam pro nás jistě dostane nový rozměr…
Druhá dějová linie se odehrává v Praze – ta se v témže čase stane dějištěm děsuplných vražd, které má na svědomí neznámý muž s policejní přezdívkou „Kožená zástěra“. Sériový vrah, jenž se zřejmě snaží napodobit brutální činy londýnského Jacka Rozparovače. Kapitán Lukáš Smolák tak bude mít co dělat s typem vraha, se kterým se ve své kariéře ještě nesetkal…
“ Nemáte ponětí, jak je zapeklité uhasit fyzický život lidské bytosti, zvlášť když s tím ještě nemáte zkušenosti a zabíjíte někoho, kdo nechce zůstat zticha, což ona prostě odmítala……“
Thrillery jsou jednoduše už nějaký ten pátek v módě a ještě tomu tak zřejmě dlouho bude. Jsem přesvědčena, že proto si většina nakladatelů a autorů myslí, že pokud „nadatlují“ koktejl složený z prvků detektivky, thrilleru, hororu a mystiky, úspěch a čtenářské ovace je neminou. No, pojďme se spolu podívat, zda je i v případě knihy Kde se skrývá ďábel čemu tleskat…
Nakladatelství Jota vsadilo na autora, kterého již čeští čtenáři znají. V češtině mu vyšla již šestá kniha v řadě a podle ohlasů čtenářů se širšímu publiku líbí. Ano, i tato jeho kniha se čte snadno. Má spád, kulisy gotického hradu se vším, co k němu patří, vytváří skvělou atmosféru proto, aby se do příběhu autorovi snadno přimíchal „nadpřirozeno“ a v současné době tolik populární magie s pohanstvím. Craig Russell se skvěle popasoval i s vykreslením osobností odsouzených bestiálních šílenců. Popsal je tak plasticky, že vám skutečně nebude dělat problémy si je představit před sebou. Pan spisovatel rozhodně nešetřil lidskou krví, kostmi, mrtvými ani zvrhlými úchylkami, kterými trpí členové Ďáblovy šestky: kanibalismus, sbírání kusů těl jako trofejí, vyváření mrtvol a zbavování se masa atd. atd. Prostě vše to, co se v moderních thrillerech běžně objevuje. I když zápletka i všechny magicko-fantastické prvky se mi velmi líbily, celkově kniha na mě valný dojem neudělala.
Na jedné straně nelze autorovi upřít jistý přehled v československých reáliích, na druhé straně má v knize chyby, nad kterými se čtenář možná trošku trpce pousměje, ale autor si tím zcela jistě velmi snižuje kvalitu vyprávění. Zběžně zde zmíním ty „přešlapy“, které mě do očí praštily nejvíce. Ovšem nevím, komu tyto trapné omyly vytknout: překladateli, autorovi či jeho poradkyni „pro češtinu“?
Na str. 237 se dočteme: „…… rána se táhla až těsně pod pravé oko a zasahovala dolů do svalu smíchového.“ Cože? Sval smíchový? Bohužel mám pro pana překladatele nepříjemné překvapení: sval smíchový na lidské tváři n -e-e-x-i-s-t-u-j-e. Pokud by chtěl sval, který „dělá“ úsměv pojmenovat česky, jeho název zní: zdvihač ústního koutku. Samozřejmě, chápu ¨“zdvihač“ nezní příliš poeticky, ale od toho je to překladatel, aby se s tím trochu popral a místo toho si vymýšlí termíny, které neexistují.
Dále na straně 248 se dozvíme, že: “ …. Dřevorubec hovořil silným přízvukem a prokládal češtinu slezským a polským nářečím i s příslušnou modulací….“ a následně si přečteme větu v absolutně spisovné češtině: „….Říkala, že je les plný věcí, které nechápeme….“. Ehm.
Dřevorubec pochází z historické země České republiky, z tzv.: Českého Slezska. To se rozprostírá zhruba ( ! ) od Hrubého Jeseníku po Beskydy. To ovšem autorovi nikterak nebrání v tom, aby (str. 250) Dřevorubcovi vložil do úst následující větu: „……A kraj, kde jsme žili, je domov lesního obra Krakonoše.“ Ehm. Ehm. (Zdroj obr.: http://www.maticeslezska-opava.cz)
Kdyby někdo z týmu poradců Craiga Russella použil Google a Wikipedii, dočetl by se, že následující: “ Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) je bájný duch hor, který v různých podobách chrání celé Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími nenechavci“. ( Zdroj: https://cs.wikipedia.org). A autora by tím tak ušetřil zbytečného trapasu.
To, že Krakonoš je lesní obr, co žije snad někde v Jeseníku, je ještě detail ve srovnání s tím, že v tom samém lese vedle Krakonoše můžete potkat i Kostěje Nesmrtelného (str. 252). To, že Kostěj nepatří do české nýbrž ruské mytologie Russell neřeší.
Podobných nedomyšleností je v knize mnohem více, ale pro potřeby této recenze tento výčet zcela stačí… (Ivan Bilibin: Kostěj. Zdroj obr.: https://cs.wikipedia.org)
Kniha je dobrá oddechovka, super tip pro líné, deštivé odpoledne. (Tedy pokud máte rádi detektivky a thrillery.)
Nic více, nic méně v ní nehledejte, ať nejste zklamaní. Budiž autorovi přičteno k dobru, že konec není zcela předvídatelný a navíc umí skutečně hezky vyprávět. Osobně mám ráda slovanské Bohy a mýty a jen proto mě čtení bavilo. Pouze díky tomu jsem knihu vztekle neodhodila po „miliónté“ autorově faktické „chybě“. A tak doufejme, že svůj příští román autor zasadí raději do Edinburghu a já mu budu moci dát lepší hodnocení.
Moje hodnocení (jako ve škole): 3 –
V procentech: 64%
