Název knihy „Byl jsem nechtěné dítě beze jména“ sice nekypí přehnaným optimismem, ale rozhodně od ní nečekejte žádné tklivé líčení či lkaní nad drsným osudem jednoho bezbranného mimina a nezodpovědného přístupu mladistvých k sexu. Autor vám naservíruje čtení, které nementoruje, nesoudí a naopak vlévá naději do žil a možná (jako já) autorovi rádi uvěříte, že vše má svůj důvod a žádná situace není bezvýchodná, ač se to na první pohled může zdát přesně naopak…
Název: Byl jsem nechtěné dítě beze jména
Autor: Petr Hroch Binder
Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2017
Počet stran: 172
Z anotace se jinými slovy dozvíme, že kniha je o předčasně narozeném miminku, které mladá matka odloží hned po porodu a to pak nějaký čas čeká na adopci.
Hlavní „kouzlo“ tohoto příběhu je v tom, že ho vypráví ono mimino. A to ve dvou časových liniích příběhu: na události ze svého početí a těhotenstvím vzpomíná jako nenarozené dítě, které vše kolem sebe vnímá a komentuje s vědomostmi nabytými v minulých životech. Samotný porod a následující týdny v nemocnici poté popisuje jako novorozenec.
Obálku navrhl sám autor. Jedná se zřejmě o koláž několika fotografií, kde před zavřenými dveřmi leží proutěný košík, ze kterého vykukují buclaté nožky a dětská ručička – jasné poselství, o čem že tato kniha vypráví. Nápad hezký, provedení mě moc nenadchlo. Velice oceňuji, že knížka je vázaná a tištěná na kvalitním papíře. Lepené paperbacky mně úplně nesedí. Takže ano, i vizuální podoba knížky se povedla.
Knížka se čte lehko, není objemná a věřím, že ji budete mít přečtenou „cobydup“. Zčásti se jedná o autobiografii, z části o fikci s malinko duchovním přesahem. Brzy po otevření knížky zjistíte, že autor má “ svěrákovský“ smysl pro humor. Inteligentní a laskavý. Tato kniha je o malinkém miminu a zároveň o obrovském tématu: odložení a adopcích dětí.
Příběh, který vypráví ( zprvu ještě nenarozený) chlapeček, je o vztahu jeho mladých biologických rodičů. Každému jistě bude šablona onoho nechtěného početí a následně manželství povědomá, tyto scénáře se totiž opakují, co svět světem stojí a budou se opakovat, dokud se živé děti nebudou vyrábět na objednávku z recyklovatelných vodě-odolných materiálů. Nerovný pár, kde je jeden narcistický infantil a ten druhý na všechno ( mateřství, domácnost) sám nestačí, ten nemůže být jednoduše nikdy šťastný a perspektivní… Situace se mezi mladými lidmi vyhrotí natolik, že malý bezejmenný uzlík skončí na novorozeneckém oddělení v inkubátoru a čeká na adoptivní rodiče, kterým by se zalíbil…a dočká se. Sám autor příběh komentuje takto:
„Tato kniha je velkým poděkováním a úklonou všem rodičům, kteří přijali tu obrovskou tíhu odpovědnosti za své potomky. Není snadné dobře vychovat své děti. Mým rodičům se to podařilo. O mnoho let později jsem se dozvěděl, že jsem byl svěřen do trvalého osvojení. Že jsem na své pravé rodiče musel chvíli čekat. Ale dočkal jsem se a získal skvělou rodinu a báječné dětství.
Po smrti mé maminky jsem napsal tento román.
Věřím, že vás pohladí, potěší, rozesmutní i rozesměje.„
Mě tedy malý upovídaný Péťa obývající dělohu a poté inkubátor rozesmál kvalitně.
Moje hodnocení (jako ve škole): 1
V procentech: 90%
Děkuji panu spisovatelovi Petru Hrochovi Binderovi za to, že mně připomněl co a kdo je na světě důležitý a taktéž za recenzní výtisk.
