Příběhy lidí, kteří si sáhli na dno a ve všech ohledech překonali sami sebe, dokáží dodat odvahu a sílu ostatním, jenž se potýkají se stejnými či obdobnými potížemi. Některé z těchto osobností se navíc svými skutky zapsaly do historie a jejich jméno se skloňuje – a bude skloňovat – dlouho po jejich smrti. Jednou z nich je Svatá Terezie od Dítěte Ježíše – celosvětově oblíbená světice. Ať jste věřící či nikoli, ať jste katolíci nebo ne, myslím, že kniha o její nelehké cestě z bahna deprese a duševních traumat – autorem je francouzský duchovní Joël Pralong – vás může inspirovat v těžkém boji s duševními traumaty a nemocemi. Kniha česky vychází pod názvem CESTA DŮVĚRY SE SV. TEREZIČKOU Z ÚZKOSTÍ, DEPRESE A POCITU VINY a vydalo ji nakladatelství Portál.
Název: Cesta důvěry se sv. Terezičkou z úzkostí, deprese, pocitu viny
Autor: Joël Pralong
Rok: 2020
Počet stran: 136
Oficiální anotace
Francouzský kněz a terapeut se ve své úspěšné knize (ve Francii už 4. vydání) věnuje závažnému celospolečenskému tématu, které se nevyhýbá ani věřícím – jak žít s úzkostmi, depresí a pocity 
viny. Opírá se přitom o Malou cestu sv. Terezie z Lisieux, u níž můžeme díky její vlastní autobiografii velmi dobře rekonstruovat, že sama těmito duševními problémy velmi trpěla. Pralong dobře rozlišuje mezi oblastí, kde má zasáhnout psycholog či psychiatr, a oblastí, kde může pomoct duchovní vedení a podpora. Provází čtenáře nejprve životem sv. Terezie, kde ukazuje řadu symptomů, s nimiž se světice potýkala, popisuje, jak je ve svém duchovním životě proměňovala, a pak tuto zkušenost zobecňuje na způsob, jak se jí inspirovat v životě každého, kdo podobnými obtížemi sám trpí. V duchu Malé cesty vybízí ke klidnému přijetí vlastní nedokonalosti, k důvěře a odevzdanosti do Boží lásky, k zaměření na bezprostřední budoucnost, opuštění nereálných očekávání apod. Kniha pomůže jak věřícím, kteří trpí úzkostí a depresí, tak jejich rodinným příslušníkům, duchovním a doprovázejícím. (Foto: Sv. Terezie z Lisieux, zdroj).
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, křestním jménem Marie Františka Terezie, se narodila 2. ledna 1873 v Alençonu v severozápadní Francii, jako deváté dítě svatých Ludvíka a Zélie 
Martinových. Vyrůstala v láskyplném prostředí rodičů a čtyř starších sester (další čtyři sourozenci zemřeli v útlém věku). Když měla tři a půl roku, zemřela jí matka. Otec se poté přestěhoval s dětmi do Lisieux. Tam začala chodit do školy v penzionátu sester benediktinek (1881). Následkem psychických traumat, způsobených ztrátou matky a později i odchodem milované sestry Pavlíny na Karmel, malá Terezka na dva měsíce těžce onemocněla (březen až květen 1883). Proces jejího postupného uzdravení, který začal před sochou Panny Marie Vítězné (1883), vyvrcholil tzv. „vánočním obrácením“ (25. 12. roku 1886). Terezie byla vyléčena jak ze zmíněných vnitřních zranění, tak ze skrupulí, které ji mučily téměř dva předchozí roky. V patnácti letech vstoupila k bosým karmelitkám, kde přijala jméno Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře a v roce 1890 složila řeholní sliby. Roku 1895 začala na příkaz převorky psát své vzpomínky: „Příběh jedné duše“. Zemřela na tuberkulózu 30. září 1897 na Karmelu v Lisieux. V roce 1925 byla svatořečena. Roku 1927 se stala patronkou misií a o sedmdesát let později (1997) ji prohlásil papež Jan Pavel II. za učitelku církve. (Text, foto zdroj: Kongregace sester karmelitek). ℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
„… Nemůžu vyrůst, musím se snášet taková, jaká jsem, se všemi svými nedokonalostmi… „
Summa summarum
Po knize jsem sáhla více méně ze zvědavosti, dříve jsem četla historicky pojatý životopis této světice 
a její osobnost mě velmi zaujala. Chtěla jsem se tedy dozvědět, jak si tato výjimečná žena poradila s tím, co sužuje mnohé lidi v našem přetechnizovaném světe: s úzkostí, depresí, sebeobviňováním a přílišnou sebekritikou. Text vychází v brožované vazbě a je rozdělen do 5 kapitol:
Úvod: Drahokam v blátě
- kapitola: Bolestné dětství jako zdroj
- kapitola: Úzkost, škola odevzdanosti
- kapitola: Terapeutická „Malá cesta“
- kapitola: Pokušení sebevraždy
- Hlodání svědomí
Závěr: Diamant na denním světle
Na knize se mi líbí velké množství citací pocházející přímo z pramenů, které po sobě zanechala sv. Tereza: její rukopisy, básně i dopisy. Joël Pralong nám nejen zprostředkovává pohled do duše výjimečného, silně věřícího člověka, který trpí duševní nemocí, ale navíc jeho slova komentuje z pohledu pastora a pohledu ošetřovatele na psychiatrii (původní pastorova profese) a terapeuta.
„… Byla jsem svojí přecitlivělostí opravdu nesnesitelná. Tak když se mi stalo, že jsem nechtěně ublížila někomu, koho jsem měla ráda, místo abych se přes to přenesla, plakala jsem jako Magdaléna, což mou vinu nezmenšilo, ale ještě zvětšilo. Když jsem se pak začala utěšovat, co se týče samotné věci, plakala jsem proto, že jsem předtím plakala…“
Kniha je zajímavá i tím, že autor na příběhu sv. Terezy ukazuje, které symptomy nemoci jsou léčitelné „psychologickými postupy“ a které (podle jeho slov) skrze milost Ježíše a Otce a zdůvodňuje proč. Kniha je zajímavá a ač nejsem katolík, přečetla jsem si ji s chutí a díky nevelkému rozsahu i celkem svižně 🙂 . Předpokládám, že (nejen) u čtenářů s katolickým vyznáním se Cesta důvěry stane oblíbenou knihou.
Hodnocení: 90%
Za seznámení s „malou cestou útěchy sv. Terezie“ děkuji ♥ nakladatelství Portál ♥.
