Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Dojemný a silný román HANA mě i po druhé dostal do kolen…
Název: Hana
Autor: Alena Mornštajnová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 310
Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…
℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘
Poutavý román Hana je čtením plným bolesti, trápení i osudového zmaru, za kterým probleskují paprsky světla a naděje. Knihu jsem četla hned po jejím vydání a byla jsem z ní naprosto „odvařená“. Nyní po mém soukromém „opáčku“ musím zkonstatovat, že to bylo ještě lepší, než kdysi. Emoce, hloubka i síla vyprávění do mě zasekly drápy a jejich stopy mám na duši do teď.
Příběh mapuje rozmezí let 1933 – 1963. Začátek se datuje do roku 1956, kdy malá Mira po smrti svých rodičů přijíždí za tetou Hanou. Jejich soužití je opatrným našlapováním a hledáním lidského doteku a porozumění. A jak by také ne, když máte za sebou nelehké období 2. světové války, do kterého se Hana retrospektivně vrací ve svých vzpomínkách.
„To zvládneme,“ řekla jsem, spíš abych přesvědčila samu sebe, a sedla jsem si vedle ní. Měla jsem strach se jí dotknout, protože jsem věděla, že to nesměla ani maminka.
Zpod dlaní přitisknutých na obličej se ozval povzdech. Hana pokývala hlavou.
„Tak proč vzdycháš?“ zeptala jsem se.
Teta Hana potáhla, odlepila dlaně od očí a podívala se na mě. Rozčilovala mě kapka, která jí pomalu stékala z nosu. Byla jsem v pokušení vytáhnout kapesník a podat jí ho, ale nezdálo se mi to vhodné.
Teta chvíli mlčela a potom řekla: „Protože teď už nemůžu umřít.“ (str. 72)
Alena Mornštajnová a Hana jsou neoddělitelná jména, které se u čtenářů hluboko vryla do vědomí. Autorka svým osobitým a atraktivním stylem vypraví silný a hluboký příběh, který doznívá v pocitech ještě dlouho po přečtení. Co všechno dokáže člověk vydržet, přetrpět a uchovat si zdravý rozum? Krutá hra osudu i náhody roztáčí svá nebezpečná kola a rozhodnutí, která nejsou vždy jen černá nebo bílá dokáží ovlivnit životy mnoha lidí.
Stejně jako má své specifické vrstvy žloutkový věneček na obalu knihy, tak i tento román odhaluje vrstevnaté vyprávění, které se přelévá napříč časovým údobím a pozvolna odhaluje charaktery jednotlivých osob i jejich původ. Celý příběh se tak odkrývá postupně, aby vyvrcholil v samém závěru do ohňostroje emocí. A emoce tato autorka vyvolat rozhodně umí. Jsou to nenápadné, ale důrazné pocity, v kterých se obejde bez zbytečného sentimentu, a o to víc na čtenáře doléhají.
Mohl by to být obyčejný příběh o obyčejných lidech, ale autorka svým postavám i příběhu vdechla svůj osobitý styl a vidění, které činí z románu Hana výrazné a dojemné čtení. Silné, dechberoucí vyprávění je podáno lidsky s přívětivou tváří a dokáže ve svých čtenářích vyvolat dostatek emocí i otázek, na které nenaleznou jednoznačnou odpověď. Pokud jste ještě nečetli (tomu se mi nechce ani věřit 😉 ), pak rozhodně doporučuji napravit.
Hodnocení: ❤ ❤ ❤ ❤ ❤
Za dojemný a intenzivní návrat k Haně a Miře děkuji nakladatelství Host, na jejichž stránkách si můžete knihu Hana pořídit.
Autor: Veronika Es.
Listovat knihou můžete zde, na stránkách nakladatelství Host.
