Helmut přiběh opravdoveho člověka

Helmut se po dlouhých letech dočkal spravedlnosti a jeho sláva se konečně zaslouženě šíří za hranice Ostravy! Díky knize Vítězslava Hrčky a Ladislava Větvičky si pamětníci připomenou určitou „romantiku a prostotu“ polistopadového Československa. Ti mladší pak mohou brečet závistí, o co všechno přišli :), protože čas ani Helmut se nevrátí …

Název: Helmut přiběh opravdoveho člověka

Autor: Vítězslav Hrčka a Ladislav Větvička

Nakladatelství: Grada – Cosmopolis

Rok: 2020

Počet stran: 200

Slovy autorů:

Přiběhy o Helmutovi, sepsane v porubske knajpě s neostravskym nazvem Sparta, vam rozhodně vybudi usměv na pysku, aji vytlači slzu z oka a zaručeně vas vrati o třicet let zpět. Doba, o kere pišeme, byla nadherna aji smutna zaroveň. Cosik nenaviděneho mizelo, cosik noveho vznikalo, pro jedny to byla doba obrovskych přiležitosti, jini ve viru udalosti zmizeli. A tak zme to chtěli zanest aji do stranek teto knižky, kera je o člověkovi, kery v te době s nama žil, pil a pak zmizel… Přiběhy v teto knize popsane se opravdu staly, i když jednotlive postavy su fiktyvni. Pokud byste se v některych přibězich, či postavach poznavali, je to tim, že každy z nas ma v sobě kusek Helmuta… (Obr.: Helmut s pivem z blogu autora, zdroj).

Summa summarum

Začnu vysvětlením pro všechny „grammar nazis“ 🙂 : nová kniha z nakladatelství Grada – Cosmopolis se skutečně jmenuje Helmut přiběh opravdoveho člověka. Hezky krátce, žádné zpěvavé pražsky protáááhlé samohlááásky, hezky kraťučce po ostravsku 🙂 . A je takto psaná celá. Takže když jsem knihou poprvé zběžně listovala, bleskla mi v hlavě otázka, cože je to za jazyk 🙂 . (Ano, já anotace předem moc nečtu … Zřejmě nějaká „dys – “ porucha.).  Ovšem, vrátila jsem se na začátek příběhu a hned na první straně mě do očí bouchlo Upozornění a varování a bylo jasno!

UPOZORNĚNI!
Kniha neni vhodna pro děcka, neni navodem hodnym k nasledovani a obsahuje slova, kera v některych regijonach republiky možu působit drsně, bo jak znamo, na Ostravsku neegzystuju sprosta slova, ale enem citově zabarvena citoslovce!

Kniha má na přebalu typana v montgomeráku, jasně – je to Helmut. A později zjistíte, že tenhle kabát i pivko k němu patří jak „děcko k cecku“ 🙂 . Kniha má brožovanou vazbu a není to žádná bichle. Předpokládám, že si vás svým stylem a příběhem získá stejně jako mě a budete ji mít přečtenou během chvilky. V knize mimo samotného příběhu slovutného Helmuta najdeme historické  fotografie Ostravy s doprovodným textem graficky odlišeným kurzívou. Vyprávění je psané v ich formě, vypravěčem je Hrbol, který Ladikovi v hospodě nadhodil, že spolu o Helmutovi napíší knihu, s čímž Ladik kategoricky nesouhlasil a proto si nyní můžete knihu přečíst 🙂 .

∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴

Autoři

Vitězslav Hrčka (*někdy) – synek, narozeny na Stalingradu (dnes Ostrava – Zabřeh).

Bohem opuščeny bohem. Muzikant, kytarista, basista, basnik, umělec. Zna duvěrně všechny osoby vystupujici v Helmutově přiběhu. Konec koncu, sam byl učastnikem přihod, v knize zminěnych. Rozhodnul se o Helmutovi vypravjat, bo zjistil, že osoba tohoto stylu, tento ryzi, něžny, česky Janošik počatku devadesatek, už tady neni, asi nebude, nikdo ho už nezna, z Argentyny se furt nevraci a je třeba zaznamenat přiběhy, kere se staly. A ty, kere se nestaly, tež. (Foto: Vítězslav Hrčka, zdroj).

Ladislav Větvička (*jindy) – synek, narozeny v Porubě, žije v Porubě a da –li buch, ještě jakusi dobu bude žit v Porubě.

Autor deseti knih a tisicovky blogu, obvykle psanych v ostravske dyjalektyce. Knihu „Helmut“ se rozhodnul začat psat v okamžiku, kdy si povidal s mladyma ostravskyma studentama z baňske a zjistil, že o době, kdy Helmut byl v plne sile a slavě, tedy o počatku devadesatych roku, nevi ti hlupi mladi vubec nic a o Prajzke tež ni. A to je hrozna škoda, bo pokud mladi su nuceni čerpat enem z oficialni propagandy, pak je cosik ve vzdělavacim systemu špatně a mohlo by to blbě dopadnut. (Foto: Ladislav Větvička, text: zdroj)

∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴∴

Vyprávění postupuje většinou chronologicky, někde vypravěč krátce okomentuje současné dění v naší malé ČR, ale vždy jen okrajově s poznámkou, že je to jiný příběh… Autoři začnou vyprávění trochu zeširoka a díky tomu pochopíme, proč se Ostravák jmenuje německy Helmut nikoli česky třeba Přemysl. Zjistíme, že dávat dětem německá jména v oblasti zvané „Prajzka“ je starobylým zvykem. Dozvíme se, jak to, že Prajzaci mají na půdách poschováváné uniformy Wermachtu a proč si zahrádky zalévají motorovým olejem 🙂 …, prostě všechno, co se v dějepisu nedočteme. I to, že se Helmut s autorem seznámil při odvodu k armádě.

… Byl sem naprosto rozhodnuty nepoddat se a dosahnut na doklad, kery byl snem tisicu synku tehdejšiho Československa. Podle barvy papundekla, kerym byl doklad obaleny, se mu řikalo modra knižka. Tento magicky dokument znamenal, že majitel teto prukazky byl zproštěny vojenske služby. Nebylo jednoduche taky dokument ziskat, na tym musel člověk dluhodobě pracovat. Buďto musel byt homosexualem, což ovšem nebyla dobra cesta, bo se člověk staval terčem posměchu veškereho okoli. Nebo se to dalo zahrat na kožni nemoce, egzemy a tak. Nebylo to jednoduche. Kamoš se třeba pokušal dostat modru na to, že ma ploche nohy.

Dustojnik u odvoda se na něho drsně podival a povida: „No a co, kurva? Co to na mě hraješ?“ Kamoš řika: „Nic, ja se enem bojim, že je mam take ploche, že bysem při utoku tym plaskanim předčasně upozornil nepřitela…“. Dustojnik se pousmal a vyřknul verdykt: „Odvedeny.“ Pak se naklonil ku kamošovi a povida: „Pudeš před jednotku a budeš odminovavat uzemi, když maš ty placate hnaty, cype,“ řval mu do ucha a hlupě se u teho smal. …

Hrbol nebyl odveden, protože ho „jebla gula do hlavy“, získal modrou a jako bonus kamaráda Helmuta, se kterým zažil neuvěřitelné a kupodivu vše přežil. Kniha v podstatě mapuje jednu šílenou jízdu životem v ostravském hippie stylu, která byla možná jen v devadesátkách v Československu. Jindy a jinde by absolutně nepřipadala v úvahu.

Pokud jste moralisti, puritáni, vychovali vás v katolickém lyceu, otáčí se vám nehty na nohou, pokud  v českém textu vidíte  „- y“ napsaný po „cé“, nenávidíte vulgarity, volnomyšlenkářské dobrodruhy nebo nechápete nadsázku, černý a „nekorektní“ humor, knihu nečtěte. Vzpomeňte na úvodní varování. Nám ostatním bude s Helmutem a jeho pokrevními sestrami a bratry moc fajn. Vezme nás do ztraceného světa zaplivaných, začuzených putyk, kde výčepní  jedním hadrem utíral stoly i „krygle“ a do pivka mu padal popel z retka, které tiskl mezi pysky. Do doby, kdy lidi uměli život žít tak, aby měli na co vzpomínat. I za cenu toho, že se to jiným nelíbilo. Těm, co nevyrůstali v žádném sociálním skleníku, mohou být některé Helmutovy zážitky dost povědomé 🙂 …

Já se u teho Helmuta smala jak cyp . A zjistila jsem, že je ostravština strašně chytlavá, bohužel v našem kraji nelze její zvukomalebné výrazy bezpečně užívat pro přílišnou přecitlivělost domorodců. Holt, chybí nám tu Helmut se svou osvětou a kulturní vlivem. 🙂 Knihu doporučuji ♥ .

Hodnocení: 100%

Za seznámení s antihrdinou Helmutem moc děkuji nakladatelství Grada – Cosmopolis. A zároveň za recenzní výtisk.