V nakladatelství Portál opět vychází dílo Anny Freudové Já a obranné mechanismy, díky kterému se odborná veřejnost začala systematicky zajímat o obranné mechanismy lidské psychiky (v tomto případě především dětské). Pokud jste poučený laik (nejsou vám zcela cizí základy práce Sigmunda Freuda) či odborník, myslím, že v knize najdete (či znovu naleznete) mnoho inspirujících myšlenek pro svou práci zejména proto, že teorie v její knize/studii je konkrétně a poutavě podložena její soustavnou praktickou prací s dětmi a mládeží.
Název: Já a obranné mechanismy
Autor: Anna Freud
Rok: 202
Počet stran:
Oficiální anotace
Kniha Já a obranné mechanismy patří ke klasickým, základním psychoanalytickým textům. Anna Freud, dcera Sigmunda Freuda, zde zřetelně ukazuje, že psychoanalýza se nezabývá výhradně lidským nevědomím. Dokládá, že ve skutečnosti bylo vždy předmětem zájmu psychoanalýzy Já a jeho poruchy – přičemž zabývání se nevědomím sloužilo obnově Já a jeho funkcí. Autorka se v této knize věnuje specifickému problému – prostředkům, kterými se Já brání nelibým stavům a úzkosti a pokouší se zvládat impulzivní jednání, afekty a pudové nároky.
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Anna Freud (1895–1982) byla rakousko-uhersko-britská psychoanalytička židovského původu, dcera zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Je zakladatelkou egopsychologie a dětské psychoanalýzy. Jejím nejvýznamnějším konceptem jsou obranné mechanismy Ega a systém paralelních vývojových linií. Věnovala se též problému puberty a adolescence. Patří do stovky nejcitovanějších psychologů 20. století. (Foto: Anna Freud a její otec Sigmund Freud, zdroj: www.bbc.com)
℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘℘
Summa summarum
Kniha významné psychoanalytičky vychází v „kapesním formátu“ a brožované vazbě bez přebalu. 
Samotný obsah knihy je rozdělen do 4 dílů:
Předmluva autorky k prvnímu dílu
DÍL PRVNÍ
Teorie obranných mechanismů
DÍL DRUHÝ
Příklady vyhýbáni se reálné nelibosti a reálnému nebezpečí (předstupně obrany)
DÍL TŘETÍ
Typy obrany jako příklad
DÍL ČTVRTÝ
Obrana vyvolaná úzkostí ze síly pudů (představená na příkladu puberty)
Závěrečná poznámka
Literatura
Autorka Anna Freudová v úvodu své knihy Já a obranné mechanismy zdůrazňuje, že v době jejího sepsání, již 
nebylo stěžejním zájmem psychoanalýzy pouze lidské nevědomí, ale důkladné poznání všech instancí strukturálního systému, jak ve vědomé, tak i v nevědomé části. Z tohoto důvodu ve své knize navrhuje, aby se pro takto zaměřenou psychoanalýzu přestal používat označení hlubinná psychologie, které by se podle jejího názoru měla spojovat se zkoumáním nevědomí. Myšlenku obranného mechanismu rozvíjela na teoretickém předpokladu, že obranný mechanismus je spouštěn prostřednictvím Já na základě varování signální úzkostí, když jedinci hrozí ztráta vnitřní psychické rovnováhy. Pomocí obranného mechanismu jsou převedeny rušivé impulsy z Ono do pro Já akceptovatelné formy nebo jsou nevědomě či vědomě potlačeny. Autorka rozlišuje v souladu s ranními díly psychoanalýzy devět skupin mechanismů obrany Já (vytěsnění, regrese, reaktivní výtvor, izolace, popření události, projekce, introjekce, obrat vůči vlastní osobě, zvrat v opak) a doplňuje desátý mechanismus normality – sublimaci (přesun pudového cíle). Klinická praxe ukazuje, že může docházet k postupnému používání různých obranných mechanismů, kdy jejich opuštění je spojeno s nedostatečným zvládáním situace Já. V knize se dozvíte (mj.), jak se jednotlivé obranné mechanismy mohou kombinovat navzájem, nahrazovat jeden druhým a zároveň postupně prostoupit celým strukturálním systémem osobnosti.
„… Způsob držení těla jako upjatost a strnulost nebo osobní zvláštnosti jako stereotypní úsměv, posměšné, ironické a velkopanské vystupovámí, to vše je pozůstatek obranných postupů, kdysi velice kvalitních, které se odpoutaly od své původní situace a staly se trvalým rysem charakteru, „charakterovým rysem“. …“
Kniha rozhodně nepatří do kategorie „lehké čtení“, ale to se u odborné literatury dá předpokládat. Ovšem, pokud se nenecháte odradit a do knihy se začtete, zjistíte, že text není příliš „hutný“ – je podáván srozumitelně a díky tomu, že autorka svou teorii bohatě prokládá příklady ze své praxe je i čtivý. Knihu doporučuji všem se zájmem o psychoanalýzu a její formulující základy.
Hodnocení: 
Za stěžejní knihu ze světa psychoanalýzy děkuji nakladatelství Portál .
