Recenze

Kam včely chodí spát

Román KAM VČELY CHODÍ SPÁT je vyprávěním té nejobyčejnější každodenní odvahy. Příběh o rozhodnutí zůstat věrný svému vlastnímu já i v těch nejtemnějších chvílích. Vydejte se do současnosti s Abi i do okupované Francie s Eliane a prožijte osudové příběhy dvou žen, jenž oplývají nezlomnou vůlí a odolností.

Název: Kam včely chodí spát

Autor: Fiona Valpy

Nakladatelství: Baronet

Překlad: Jiří Chodil

Rok vydání: 2020

Počet stran: 328

Abi odjíždí do jižní Francie vzpamatovat se ze vztahu, který pro ni byl toxickým a nakonec skončil tragicky. Shodou náhod se ocitne na venkovském zámku, kde dostane nabídku sezónní práce. Se zámkem se pojí příběh Eliane, který se odehrál před osmdesáti lety v době okupace Francie a před Abi se tak odkrývá životní příběh silné ženy, jejíž osud byl spojen se zámkem i láskou k muži, která si prošla nacistickým obdobím. Jejich osudy si jsou v mnohém podobné, obě dvě musely v sobě najít sílu poprat se s překážkami, jež si pro ně život nachystal, aby je nakonec tenounká vlákna osudu, spojily dohromady.

℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘

Nový román Fiony Valpy s názvem Kam včely chodí spát je něžným vyprávěním, které vás dojme svým vystavěným příběhem, kde emoce hrají hlavní roli. Osudy dvou silných žen vás okouzlí rozmanitým dějem, který plyne poklidným tempem v moři rozbouřených událostí.

Příběhem se linou dvě dějové linie, v kterých je hlavní role přidělena ženám. První linie nás zavede do roku 2017 a vy sledujete vyprávění Abi v ich-formě, která se snaží znovu získat pevnou půdu pod nohama a dát svému životu nový směr. Vzpomínkami se vrací do své minulosti, jež je spojena s uvězněním v kleci manželství. Neměla zrovna moc šťastnou ruku při výběru chlapa a její manžel vykazoval všechny známky agresivního psychopata. Druhá dějová linie začíná rokem 1938 a je vyprávěna er-formou. Přiblíží vám život Eliane v okupované Francii. Její láska k vysněnému muži je přerušena válkou a Eliane se připojuje k domácímu odboji, jenž je provázen neustálým strachem o život. Světlé chvilky nachází u svých milovaných včel, které pro ni znamenají nejen obživu v nelehkých časech, ale i naději v lepší zítřky.

Zastavil se, a opíraje se o hůl, naklonil se tak, aby mohl sledovat dělnici, jež tančila před vletem do úlu svůj taneček, aby družkám sdělila, kde nalezla nejbohatší zdroje nektaru.

„Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak to dělají.“ Napřímil se a usmál se na Eliane. „Jsou tak chytré… Jak fungují pospolu jako komunita, v níž má každý svou vlastní roli, kterou musí vykonávat, aby celek prosperoval.“… „Jsi podobně jako ta včelka připravena pomoci své komunitě, Eliane?“

Obě dvě dějové linie jsou rovnocennými partnery, co se týče vystavěného děje, ale více prostoru se dostane vyprávění z okupované Francie. Na jednu stranu mě to trochu mrzelo, protože Abi měla rozhodně čtenářům co nabídnout, ale plně jsem chápala autorčin záměr, který měl za úkol vyzdvihnout do popředí dějově rozmanitější příběh Eliane. Navíc pokud by stejný prostor dostala i Abi, knihu by to nafouklo do obřích rozměrů a s největší pravděpodobností by román ztratil své svižné tempo.

Do středu vyprávění se dostávají osudové příběhy dvou žen, jenž oplývají silnou, nezlomnou vůlí. Eliane osud nadělil nelehkou okupační dobu a Abi despotického psychopata, ale obě dvě se dokáží se svým životem porvat a najít v něm naději i optimismus, který je vede za lepším životem.

Fiona Valpy má neuvěřitelný dar vyprávění. Dojemný příběh napsaný s velkou něhou a jemností vás obklopí svým snovým kouzlem a čtenáři do něj zapadnou jako do toho nejlepšího snu své magické noci. Miluji její vyprávění, které nepostrádá dostatek emocí, jenž ve vás přetrvávají ještě dlouho po dočtení knihy.

Pokud máte rádi příběhy silných, odolných žen, které provázejí nesnáze i osudové strasti a jejichž život je naplněn láskou a nadějí, pak rozhodně sáhněte po románu Kam včely chodí spát.

Hodnocení: 90 %

Za dojemné vyprávění děkuji nakladatelství Baronet, na jejichž stránkách si můžete knihu Kam včely chodí spát pořídit.

Autor: Veronika Es.

Mohlo by se vám také líbit...

1 komentář

  1. […] předchozí romány, které jsem četla, Moře vzpomínek a Kam včely chodí spát mě nadchly mnohem víc, ale jsem ráda, že jsem mohla poznat i osudy ostatních statečných […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *