Recenze

Švadlenin dar

Spisovatelka Fiona Valpy přichází s další knihou, jejíž děj se odehrává ve dvou časových liniích. Poznejte tři odvážné dívky, jež se rozhodly v Paříži bojovat proti nacismu a také vnučku jedné z nich, která se snaží najít své místo v životě i své rodinné kořeny. Román ŠVADLENIN DAR je poutavým příběhem s dostatkem emocí.

Název: Švadlenin dar

Autor: Fiona Valpy

Překlad: Jiří Chodil

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2021

Počet stran: 312

Tři dívky a Paříž… Město lásky a krásy, tenkrát ale temné, zahalené ponurou šedí nacistické okupace. Tři dívky žijící své životy ve válečné Paříži a skrývající svá tajemství. Tajemství, jež je spojovala, tajemství, jež je rozdělovala… A po mnoha a mnoha desítkách let přijíždí do Paříže vnučka jedné z těch dívek z oněch časů. Přijíždí, aby uchopila do rukou vlastní život, aby se dozvěděla, kým je, jaké jsou její kořeny. Začíná pronikat pod povrch a chápat, že svět je mnohem složitější, než si myslela. Připomíná ty stařičké šaty z hedvábí barvy půlnoční modři – jenom když se díváte opravdu zblízka, pochopíte, že jsou sešité z útržků a hadříků…

℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ ℘ 

Román Švadlenin dar je emotivním příběhem o ztrátách, naději, nezměrné odvaze postavit se nepříteli tváří v tvář i hledání rodinných kořenů. Do středu děje autorka opět umístila ženy bez bázně a hany a celé vyprávění je věnováno památce agentek Oddělení pro zvláštní operace, které za 2. světové války bojovaly společně s příslušníky francouzského hnutí odporu a které se nikdy nevrátily z koncentračních táborů.

Příběh se odvíjí ve dvou časových liniích, z nichž jedna spadá do období nacismu a je vyprávěna er-formou a druhá linie v ich-formě se odehrává v současnosti a její hrdinkou je vnučka Harriet. Je celkem jasné, že čtenářům se bude více zamlouvat děj situovaný do válečné Paříže, kde o napětí i romantiku nebude nouze, ale i Harriet má co nabídnout. Budete svědky její osobní proměny, která se s odtajněním rodinného příběhu bude před vámi odkrývat do zářivých barev.

„Pokud se rozhodneme z toho tady udělat bezpečný byt, nemusí být ty pokoje prázdné. A pro mě to bude znamenat, že se nezblázním.  Protože já pro lidi, jako jsou Vivi a Claire, prostě něco dělat musím. A potom, až se sem vrátí, až bude po všem, budu jim moct říct, že jsem byla stejně tak statečná jako ony. Budu se jim moct podívat do očí a říct jim, že jsme to stejně jako ony nikdy nevzdala.“
Pan Leroux ji pohlédl do očí. Opět potřásl hlavou, ale tentokrát ne nesouhlasně, ale obdivně. „Víte, Mireille,“ řekl, „vy tři… mladé ženy… vy jste ti nejstatečnější lidé, jaké jsem kdy potkal. A jednoho dne, až bude po všem… doufám, že se všichni sejdeme v lepším světě. A to je něco, za co stojí za to bojovat.“
(str. 209)

Autorka se v této knize vrátila k hrdinkám svých předchozích románů a tentokrát rozvinula jejich osudy do samostatného příběhu, který je situován do období válečné Paříže. S jejími protagonistkami jste se mohli už sporadicky seznámit v románech Kam včely chodí spát, Láska po francouzsku, Vánoce po francouzsku a Navždy po francouzsku. Fiona Valpy na svých stránkách opět rozjíždí příběh plný vedlejších linek, které mohou být pro některé čtenáře zbytečně zahlcujícími hlavní děj. Já mám tyto její „postranní“ odbočky velmi ráda, ale musím připustit, že v tomto případě jich i na mě bylo občas příliš. Tempo vyprávění tak pomalu, ale jistě ztrácí na svém důrazu. K jistému oživení pak dojde uprostřed knihy, kde se čtenáři přenesou do pařížského odboje i koncentračního tábora a děj nabírá na obrátkách.

Součástí knih této autorky jsou nezbytné emoce, které se na vás z jejich stránek hrnou a ani tento román není výjimkou. Dokáže navodit dojemnou atmosféru i silnou zápletku v ději, která vás emocionálně nakopne a zanechá po sobě intenzivní dojmy. Společně pak s vystavěnou dějovou linkou se vám dostane do rukou poutavý román, který si plyne pomalejším tempem, jež ocení všechny čtenářky rozvětvených příběhů.

Velké uznání zaslouží překladatel této knihy Jiří Chodil, jehož poznámky i postřehy na konci knihy mnohé dovysvětlily a vnesly světlo do nejasností či občasných historických nedopatření autorky. Jeho přehled i znalosti jsou fascinující a já smekám svou pomyslnou hučku před jeho překladem. Skvělá práce. 🙂

Autorčiny předchozí romány, které jsem četla, Moře vzpomínek a Kam včely chodí spát mě nadchly mnohem víc, ale jsem ráda, že jsem mohla poznat i osudy ostatních statečných žen, které románem Kam včely chodí spát pouze procházely. Pokud máte rádi příběhy, kde nemůžou chybět dvě dějové i časové osy a zároveň se rádi noříte do vyprávění o životech silných žen, pak sáhněte po románu Švadlenin dar.

Hodnocení: ❤ ❤ ❤ 💔 🤍

Za poutavé čtení děkuji nakladatelství Baronet, na jejichž stránkách si můžete knihu Švadlenin dar pořídit.

Autor: Veronika Es.

Ukázku z knihy najdete zde, na stránkách nakladatelství Baronet.

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *