Lustr pro papeže

Neskutečně silný příběh vyprávěný spisovatelem Janem Tománkem vás zavede do hluboké normalizace za železná vrata komunistických lágrů.

Název: Lustr pro papeže

Autor: Jan Tománek

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání: 2019

Počet stran: 184

Jsou tři – Vojta, Jindra a Míla přezdívaný Chlup. Kluci, kteří jsou na okraji dospělosti a celý svůj život mají teprve před sebou, se vydávají na tramping po Šumavě. Jejich výlet je plný smíchu, veselí i chlastu, ale vše se změní ze dne na den jednou „klukovinou“. Nejvíc se život obrátí vzhůru nohama Chlupovi, který po návštěvě vesnické hospody, kdy je už notně pod parou, začne v noci vyřvávat protistátní hesla – Ať žije USA! Následky na sebe nenechají dlouho čekat a hned druhý den je zadržen, je na něj uvalena vazba a do parády si ho vezmou fízlové. Vyfasuje půl roku a po soudu je převezen do nápravného zařízení pro mladistvé, ale nepředstavujte si klasické pasťáky, tohle byly zařízení, kde panovaly pekelné zákony a nelidské mravy. Bohužel pro šestnáctiletého Chlupa byl tohle teprve začátek jeho strastiplné cesty lemované brutálním násilím a lidskou zrůdností. Půl roku v nápravném zařízení uběhne a jeho svoboda je v nedohlednu. Na pokraji zoufalství z beznadějné situace se pokusí o neúspěšný útěk a jeho trest je tak navýšen o další roky. Tyto roky stráví ve vězení ve Vykmanově a posléze i v Minkovicích – nejhorším pekle, co si lidský tvor mohl vymyslet. Praktiky v tomto brutálním lágru si v ničem nezadaly s těmi nejhoršími nacistickými tábory. Další porušení vězeňských nařízení mu vynese několik let navíc a Chlup je nakonec propuštěn až po dlouhých deseti letech v roce 1980.

Deset ztracených, nelidských let za jeden výkřik do noci…

××××××××××××××××××

Román Lustr pro papeže ukazuje další z mnoha zločinů komunismu a ukazuje vám ho nezkreslenou, syrovou formou, kterou autor podal velmi záživným stylem. Kniha se čte neuvěřitelně lehce, ačkoli se nejedná zrovna o pozitivní četbu. Naturalistické popisy mučení muklů i podmínky, v kterých museli žít, ačkoli od dob nacistických lágrů už uplynulo mnoho vody v řece, jsou silným vypravěčským prostředkem. Jak sám autor vysvětluje v doslovu – rámec příběhu je částečnou fabulací, ale jeho jednotlivé části a popisované události jsou skutečné a zachycují atmosféru té doby a šílenou bezmoc a bezpráví, které nevinně odsouzení prožívali.

Celý příběh je vyprávěn z pohledu Chlupa a začíná jako bezva veselý trip pro mladý, ale s postupujícími přečtenými stranami se z tripu stává jedovatá tinktura, která požírá veškeré vaše naděje a víru v dobrého člověka.

„Co je toto za svět? Vždyť oni se chovají jako nacisti. Ne jako nacisti – jako dobytek. Jako prasata. Ani ti Němci se za války nechovali takhle. Ne ke svým vlastním lidem. Kde to žijeme?! Řekni, co je tohle za lidi? Copak se můžou doma podívat do očí rodičům nebo svým dětem?“

To, co se dělo v těchto pracovních lágrech, kde panovaly naprosto nelidské podmínky a nadvláda dozorců i velitelů byla neomezená, vás nenechá chladnými. Vyvolané emoce vás prostoupí skrz naskrz a zanechají ve vás hlubokou brázdu nevěřícnosti i prozření zároveň.

Tetování byla revolta. Motýlek, starý tupý jehly a obyčejnej inkoust – stínování krajonem plným jehel. Bolest jako čert, ale když ti vezmou všechno, na čem ti záleží, tohle ti vzít nemůžou. Nedělali jsme to pro parádu, ale z nasrání a bolesti. A tak se jehla a inkoustová tužka staly na dlouho mými společníky a brzy jsem kéroval všechny kluky na cimře. Občas nás bachaři nechali se svlíknout a kontrolovali nás. Hledali nové kérky. Vždycky byl průser, ale nikdy mě nikdo neprásknul a každej si svý tři dny na díře poctivě odseděl, aniž cokoli prozradil. Za ty malý tresty nám to stálo, protože tohle bylo vážně to jediný, co ti ty svině nemohly vzít. Tohle a naše sny.

A až se dostanete na samý závěr tohoto příběhu a budete si myslet, že všechny hrůzy máte už za sebou – velmi podrobně si přečtěte doslov autora. Pak teprve se vám obrátí žaludek vzhůru nohama. Nebudu více prozrazovat, prostě si to přečtěte!!!

Autor Jan Tománek jde přímo k věci a nijak výrazně se nenimrá v rozvětvených popisech ani situacích a tím pádem tempo, které autor nastaví hned na začátku příběhu, nezpomaluje, ale udržuje si svou stálost až do samotného konce. A rozhodně se nejedná o žádné pomalu plynoucí tempo, spíše o jedoucí vlak, který se řítí bez zbytečného zastavení po skvostně upravené rychlodráze.

Tento román je jednohubkou, kterou budete mít přečtenou za večer. Na jednu stranu mi bylo líto, že kniha není buď delší, nebo vzhledem k formátu větší – četla se vážně hodně dobře, ale na druhou stranu těch popsaných hrůz a čirých děsů bylo dost a dost, až se tomu nechce věřit. I když pojem normalizace nebyl pro mě žádnou novinkou, pokaždé když o této nelehké době plné zrůdností čtu, znova ve mně rozdmýchá emoce, které mnou cloumají ještě dlouho po přečtení. A to byl zřejmě i záměr samotného autora knihy Lustr pro papeže a já musím zkonstatovat, že se mu jeho záměr podařil splnit na 100 %.

Autor Jan Tománek: „Věnováno všem, kteří trpěli v komunistických lágrech, zatímco ostatní mlčeli. A mlčet znamená podílet se.“

Knihu Lustr pro papeže by si měl přečíst každý občan této země. Čtěte a nikdy nezapomeňte…

Hodnocení: 100 %

Recenze primárně zpracována pro portál https://www.chrudimka.cz/. Tímto děkuji za možnost převzetí.