Díky svému specifickému výběru literatury se občas od své knihomolské kamarádky dočkám na adresu obdržené recenzní knihy komentáře typu:“ Jo jasně, určitě to je bezva knížka. Hned jak budu sedět v cele smrti a dvacátým rokem se ve výkonu trestu začnu děsně nudit, jistě si ji přečtu…“. Něco podobného jsem si vyslechla ihned po svém nadšené projevu nad van Geneppovou monografií. Ale kniha Přechodové rituály děsně „ klamou tělem“ a i když se to na první pohled nezdá, určitě „chytnou a nepustí“ každého, kdo se zajímá o nábožensko-magické praktiky, o pohled ( nejen našich ) předků na posvátno a původ zvyků, které se od nepaměti váží ke všem stěžejním mezníkům lidského života, z nichž mnohé (byť v různých obměnách) přetrvaly do dnešních dnů.
Název: Přechodové rituály
Podtutil: Systematické studium rituálů
Autor: Arnold van Gennep
Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 2018
Počet stran: 232
Francouzský religionista a etnolog Arnold van Gennep svou nejznámější knihu, která se časem díky svému rozsahu informací stala klasickým dílem, napsal již roku 1909. Studentům antropologie či etnografie je jistě jak autor, tak jeho dílo i ústřední téma této publikace známé, nicméně jiným zvědavcům, kteří zatím neví, co si mají pod termínem „přechodové rituály“ představit, prozradím, že přechodovými rituály autor rozumí akty, kdy jedinec přechází z jedné své etapy života do druhé.
Klasicky sem tedy patří uznání dítěte za dospělého – plnohodnotného muže či ženu, dívka se svatbou stává manželkou, prvním porodem matkou atd. … V knize nám tedy Dr. van Gennep mj. představí svou klasifikaci přechodových rituálů týkající se těhotenství, porodu, narození a dětství. Dále iniciační rituály, zásnuby, svatby či pohřební rituály.
„ … Dveře jsou mezí mezi cizím světem a domácím, jde-li o domácí příbytek a mezi světem profánním a posvátým, jde-li o chrám. „Překročit práh“ tedy znamená připojit se k novému světu. Proto to bývá důležitý úkon při svatebních obřadech, při obřadech adopce, svěcení na kněze či při pohřbu. “
(str. 24)
Kniha je brožovaná, obsah má členěn do 10 kapitol, dále obsahuje samostatnou kategorii „Poznámky“, „Doslov“, „Poznámky k doslovu“ a seznam použité literatury „Bibliografie“.
Dovoluji si tvrdit, že knížka svým přebalem na první pohled moc nezaujme – bílé pruhy přechodu pro chodce na černém pozadí, no budiž… Název knihy k takovému grafickému pojetí přímo svádí. Ale na druhé straně jako velké plus vidím to, že se nejedná o paperback a že je publikace menších rozměrů, tudíž se pohodlně vejde do dámské kabelky, což je u mě dost důležité kritérium :).
Co se týče obsahu mě jako laika, ne-etnografa a ne-antropologa rozhodně nadchl. Je pravda, že se jedná o více odborný text, takže jsem si musela některé termíny vyhledat ( Díky, milý Google 🙂 ! ), ovšem i línější čtenář, který si nehodlá slova cizího původu „gůglit“, z kontextu jistě pochopí, i bez přesné znalosti významu odborného termínu, o čem autor píše: jednoduše řečeno se věnuje obřadům, kterými se překlenovaly důležité milníky lidského života. Těmito obřady ( rituály / slavnostmi) se oddělovaly jeho jednotlivé etapy, jenž měly vliv na život nejen konkrétního člověka, ale i celé komunity, ze které daný jedinec pocházel.
“ … Rozlišování mezi fyzickým a sociálním dospíváním je ještě patrnější na některých obřadech u Todů, kteří praktikují mnohomužství a dívky se tu mohou zasnoubit už od tří let. Nějakou dobu před dosažením pohlavní dospělosti dívky za ní přijde muž z jiné vesnice, lehne si vedle ní a svým pláštěm oba přikryje. Zůstanou tak pár minut a pak odejde. Za 14 dní přijde dobře stavěný muž, jehož příslušnost ke skupině nebo klanu nehraje žádnou roli, stráví s dívkou noc a připraví ji o panenství… Vlastní svatební obřady začínají až v 15 nebo 16 letech tedy několik let po dosažení pohlavní dospělosti.“
(str. 65)
Autor v knize vysvětluje skladbu rituálů v tradicích různých „divokých a polodivokých, starověkých i současných“ kmenů a v bodech je ( sice stručně ale přesto poutavě ) popisuje. Díky této monografii mj. pochopíte, proč se nevěstě dávalo (dává) věno, proč se k rituální očistě téměř ve všech kulturách používá voda a seznámíte se s i různými praktikami odnětí, useknutí či zmrzačení části těla, které mění tělo jedince viditelným způsobem pro všechny kolem.
„ Vezmeme-li nakonec v úvahu excizi poštěváčku a stydkých pysků, protrhávání panenské blány či nařezávání perinea, zjišťujeme že se s lidským tělem nakládalo jako s kusem dřeva, který každý přitesával a upravoval podle svých představ – uřezávali, co přečnívalo, přepážky proděravěli, hladké plochy vrásnili…..Mezi všemi těmito praktikami je obřízka jednou z nejjednodušších a nejméně závažných….“
( str. 66)
Kniha se pochopitelně nedá (podle mě) „ zhltnout na první dobrou“, přece jenom se jedná o odbornou literatura, u které je nutné alespoň trochu přemýšlet. A člověk musí zároveň i musí mít náladu na to, aby si ve volném čase četl o tom, jakým způsobem se v antických chrámech zasvěcovaly posvátné prostituky, či jakým způsobem v liturgii římských katolíků probíhá iniciace novicek v řádu. Nicméně, pokud vás takovýto typ informací baví a neodrazuje vás odborněji psaný text, knihu vám vřele doporučuji.
Summa summarum
Mně se kniha líbila a navzdory tomu, že nejsem antropolog či etnograf, jsem ji přečetla v rekordním čase. Hlavně díky tomu, že mě baví magicko-náboženské praktiky a zajímají mě předkřesťanské zvyky (tradice ne-křesťanů ) a animistických kmenů, ať starověkých nebo současných. Myslím, že v kontextu toho, že se stále více lidí z našeho „civilizovaného“ západního světa obrací zpět k tradicím předků, najde si kniha své čtenáře i mimo odbornou veřejnost, pro kterou byla před více než 100 lety sepsána.
Moje hodnocení ( jako ve škole): 1
V procentech: 92%
Za velice zajímavý náhled do magicko-náboženského života různých kultur děkuji nakladatelství Portál. A zároveň také za recenzní výtisk.
